Martin zachraňuje životy, jeho synovi Toníkovi můžeme pomoci zase my

Toník a Beník. Dva nerozluční osmiletí bráchové-dvojčata. V mnoha věcech jsou si podobní, Toník se ale oproti bráchovi zatím neplazí, nesedí, nemluví, vyžaduje neustálou péči, ale postupně se jeho stav po milimetrech zlepšuje.

Chlapec je mentálně v pořádku, problémy přichází při pohybu, příjmu potravy a mluvení. Tím, že je hodně všímavý, chce dělat vše co brácha. A tak lyžujeme, plaveme a bruslíme.

Během roku je náš kalendář plný léčebných procedur – 2× týdně jezdíme do Prahy na cvičení metodou Bobath a prof. Vojty, absolvujeme měsíc neurorehabilitací v Centru Hájek, měsíc pohybové terapie TheraSuit v ALKA o.p.s. Příbram a jednou za rok jezdíme do lázní Klimkovice.

Všechny tyto terapie jsou pro nás časově a finančně náročné. Společně s Vámi bychom rádi vybrali částku, která nám pokryje roční výdaje. Děkujeme všem, kteří podpoří snahu Toníka posunout se do stavu, aby byl jednou schopen žít co nejvíc plnohodnotný život.

Toníkovo první slůvko přišlo v osmi letech

Zdravotní komplikace způsobil předčasný porod. Chlapec vážil 1030 g. V hlavičce mu lékaři našli cysty, které způsobily nejvyšší stupeň poškození mozku. Po dlouhých 3 měsících pustili Toníka domů z nemocnice.

Po propuštění jsme začali s rehabilitací Vojtovou metodou. Vše se zdálo být v normálu, jenže brzy přišly problémy s příjmem potravy a syn se začal prohýbat. Začali jsme znovu od nuly a Toník postupně začal ztrácet, jak na přírůstku hmotnosti, tak i na pohybu. Poctivě jsme cvičili, ale ve srovnání s bráškou začal být opožděný,

líčí rodiče.

Díky rehabilitacím a lázním se Toník se zapřením nohy kousek plazí, při držení rovnováhy rád chodí a dělá pěkné krůčky. Ruce začíná uvolňovat, natahuje prsty a snaží se o drobnější úchopy. Pohyby pusy a jazyka se také zlepšily a je schopný komunikovat. Ano – hm, ne – ee. A daří se první slovo AHOJ.

A AHOJ vzkazuje Toník i všem dárcům, kteří jeho příběh podpoří!

Jsem lékař se specializací v oboru anesteziologie resuscitace a intenzivní péče. Posledních 10 let pracuji jako lékař rychlé lékařské pomoci u Pražské záchranky (ZZS HMP). Naše zásahy bývají mnohdy fyzicky i psychicky náročné a často doslova nemožné bez pomoci kolegů z IZS, tedy hasičů a policistů.

Proto jsem velmi ráda, že mohu alespoň trochu pomoci tátovi Toníka našemu kolegovi z IZS, se kterými jsme právě prožili jeden z nejnáročnějších roků naší praxe.

Patronka sbírky MUDr. Lucie Kompelentová