WFG 2010 – Cesta do Jižní Koreje

Ve čtvrtek odlétla česká reprezentace do Jižní Koree, od 19 do 29 se zde konají světové hasičské hry WFG 2010.

O Koreji se na internetu dočtete hodně, tedy obzvláště o té Jižní Koreji, je tu ale několik maličkostí, které stojí za to vědět. Články na internetu jsou někdy možná hodně staré a tak realita neodpovídá tomu jak to tu ve skutečnosti například chodí.

Možná by ale na úvod stálo přece jenom za krátkou vzpomínku naší cesty sem. Po několika mailech se celá reprezentace sešla v Praze na letišti, někteří i dříve jako ta naše moravská výprava, kdy z Olomouce vyjížděla čtveřice závodníků, tedy spíše trojice já pisálek a kameraman toho moc nenasoutěžím, i když věřte nevěřte na fyzičku tu ten můj výlet bude až až, vezmete-li v úvahu že se budu snažit natočit všechny co nejvíce tak se fakt pořádně naběhám.

Na letišti proběhli krom pozdravných a kamarádských výstřelků přípravy zavazadel do letadla, ti zkušenější sebou vozí " streč folii ". Ti ostatní jen tak divotvorně koukaj co příště určitě nabalit sebou. Odbavení proběhlo velmi rychle a bez jakýchkoliv připomínek na velikosti či váhu zavazadel. Obavám z toho že nám něco z brašen vyhážou jsme uniknuli.

Let do Moskvy je ve srovnání s letem z Moskvy do Koreje jako zastávka na kafe a nějaký zákusek .Uteče to opravdu velmi rychle a když k tomu ještě dostanete nějaký to papaní a občas džus a kávičku tak se ani nenadějete a pilot letadla Vám samozřejmě vše v ruském jazyce pro ty anglicky zdatnější následně i ruskou angličtinou.

Čekání v Moskvě si zkrátíte tím, že zjistíte že v terminální hale funguje wifi a tak se po odklikání ruských nesmyslných dotazů dovtípíte jak zprovoznit internet. Chvilku to pravda trvalo ale pak se většina z nás a nebylo nás jako že málo, na internet dostala. Po nutných smskách a mailech ze svými blízkými pak zůstane chvilka pro zábavu, každý jak si zvolí téma či nějaký nápad. Většina ale z nás zavítala na facebook, tady jen za zmínku stojí to, že se jen tak jako doma v Čechách nepřihlásíte hned, opravdu to mají vymyšlené dobře. Odpovíte na otázku opíšete kódy a pak vyberete koho vidíte na fotkách, vzhledem k tomu, že to jsou ve většině přátelé které by jste mohli poznat :o), tak to jde na jedničku.

Můj sen a nápad jsem odzkoušel hned zde, vysílání hasičské televize online ze světa se povedlo sice jde spíše o amatérské a né příliš zábavné vysílání ale přece. Z letištní haly v Moskvě jsme Vám pár snímků hodili přímo online na hasičskou televizi a pravda pár diváků to mělo.

Nicméně ať už se dostaneme tak odkud teď sedím a píši. Letadlo do Koreje nás čekalo trošičku dále od letiště a tak jsme se svezli letošním speciálním autobusem do kterého jsem se samozřejmé museli vlést všichni a tak trošinku mačkálkovským způsobem se nám povedlo se dostat k dalšímu ruskému stroji, tedy krapek většímu stroji do kterého jsme se pohodlně usadili a po patřičných upozorněních které určitě vy co jste již letěli, tedy poutání, masky, vesty a další znáte.

Let byl opravdu dlouhý a vzhledem k časovému posunu naopak velmi krátký na noc, někteří zvolili taktiku spánek od vzletu po přistání, někteří naopak diskusním kroužkem, který zas moc nevyhovoval korejským spolucestujícím obzvláště ženám a tak nás několikrát zajímavou řeší upozorňovali na to že chtějí spát. Většina z nás to ale po 4 hodinách letu vzdala a na chvíli i v letadle dala přednost lehkému spánku. Což o to polštářky a deky jsme sice dostali hned na úvod. No ale spaní v těchto podmínkách navíc když v letadle opravdu není teplo se nedá považovat za spaní ale spíš za mhourání oček.

O to víc Vás těší informace ze za chvíli budete klesat, z pohledu oken vidíte jak níže pod vámi krásně šplouchá moře a jak se po něm prohání lodě či lodičky, ono z toho ptačího pohledu se těžko rozeznává o jakou loď či monstrum jde.

Letadlo se přiblížilo pláži přístaviště s přístavním letištěm Incheon, to je tak cca 50 km od SEOULu, zde přistáváte opravdu skoro jak na ostrově obklopeni mořem a pohledem na písečnou pláž pak dosednete na místní letiště s úlevou si popřejete šťastný přílet do Jižní Koreje.

Po příletu Vás samozřejmě čeká nezbytná kontrola Vašich dokladů, důvodu proč přilétáte s tak dalekých krajin a prostě taková normální letová kontrola. Poté Vás čeká jízda vlakem, dle mého spíš více podobné metru. Letiště zde je totiž dvoutvaré a my přistáli na té opačné straně od autobusových spojů. Jakmile se nám všem podařilo si odebrat svá větší zavazadla, vypravili jsme se hledat svého korejského zástupce, který nás měl očekávat na letišti. Po menších problémech se nám ale delegaci která je na letišti určená přímo pro WFG 2010 získali info kde nás čeká autobus a tak jsem se pomaloučku ještě v klimatizovaných prostorech přesunuli za našim jihorojeským autobusem. Nemůžu opomenout náš vstup z letiště ven, je to víc jak facka na tváře. Opravdu poznáte že jste v jiné krajině daleko od domova. Vedro a šílené vlhko vám vezme vítr z plachet. Který se Vám ale za chvíli vrací zpět po vstupu na palubu autobusu. Obavy že z venku vypadá jako zastaralý typ se vstupem mění v úsměv, pohodlné sedačky, voda k dispozici a hlavně klimatizace vám opravdu opět vrátí životaschopné funkce.

Horší už to je když zjistíte, že jízda autobusem bude podobně dlouhá jako let z Moskvy do Koreje, někteří chvíli vzdorují pohledu na novou zem a jinou krajinu. Pohledem na moderní stavby, moderní komunikace a jiné krásy této krajiny. Domy o několika patrech většinou jeden od druhého k nerozeznání máte šanci rozlišovat pouze podle jejich malůvek a nebo čísla které je pravda stejné jako ty u nás. Několikrát za cestu jsem pozoroval i nějaká speciální hřiště, spíš velká voliéra něco jako u nás v zoologické zahradě s terčem ve vrcholu, zatím jsem ale nepřišel na to co to bylo, každopádně si to nechám místními pokud se rukama nohama a lámavou angličtinou k něčemu dobereme. Překvapivě koukám i na moderní kostely. Podobné jsou našim moderním autosalónům, každopádně podle kříže v jejich věžičkách a i po bocích domů poznáte že zde si své nové " BMW " vyzvednou nepůjdete.

Většina z nás, ale po chvíli usíná, ten přelet a změna času pro organizmus nehraje líbeznou písničku a tak jsem se snažil naladit místní rozhlas na mobilu a sluchátka nasazená na uších mi měla dopřát dřívější a hudbou podlazený spánek. Nedaří se což o to usnete asi hned, nicméně hudební rádio od místních nečekejte. Milovníci diskusních pořadů typu našeho Václava Moravce možná po chvíli v intonaci hlasů korejsky hovořících moderátorů naleznou uspokojení. Pro mě to znamená pro příště vzít si sebou mp3 přehrávač a to s pořádně velkým výběrem hudby. Což o to občas i nemluví ale písničku z Evropy zde jako fakt neuslyšíte, aspoň já jsem to štěstí neměl a zde jen pro zajímavost v ruském letadlo máte taky možnost poslechu, kanálu máte 12, hraje jen jeden asi 10 písniček pořád do kola za těch 8 hodin si umíte představit kolikrát to bylo za sebou .

Sláva nazdar výletu a v podstatě tím se blíží i konec mého prvního článku odtud, příjemné je pro Vás stát před hotelem který stojí za to, příjemné přivítání od místních když ještě hledáte své zavazadlo, velmi rychlá domluva s recepcí. Rozdělení pokojů a hurá na ně…

O tom jak to probíhá zde, jaká byla naše první cesta do vnitra velkoměsta a více z první noci zde v dalším článku. Závěrem jen lehké shrnutí. Peníze si měňte raději hned na letišti né každý hotel vám peníze z dolarů na místní měnu dokáže nabídnout. Banky tu jsou navečer všechny zavřené a fungují tu jen automaty na karty. Ve městě nikdo moc anglicky nemluví takže když si chcete koupit něco k jídlu nehrozí když nemáte místní peníze platba dolary. Většinou na Vás spíše koukají co po nich chcete. Každý tu telefonuje to poznáte i z toho pohledu že každý 3 obchod je s mobily. Prostě je to jiná země jiné zvyky a je to tu od domova daleko.

Doufám, že Vás moje první slova ne příliš nudila a že Vám alespoň trošinku přiblížila naší cestu sem, zdravíme domů a brzy na čtenou ahoj.

Celou fotogalerii naleznete zde

Zdeněk Hošák
hasici150.tv


-swo-