Svou kariéru u hasičů ukončil ředitel územního odboru Břeclav Jozef Dankovič, u hasičů strávil 30 let

21. 12. 1991, vyjukaný slovenský študentík nastoupil na první směnu v Ostravě Zábřehu. Štruksy (kopřiváky), tesilová košile, plastová „šlajfka“ na gumičku, vyšmajdané půllitry na nohy a nezbytný vaťák, na hlavě PZ 11. Výjezd, technická pomoc, otevření bytu, člen posádky RTP Avia 30. Uvnitř osoba ex, odhadem 5–7 dní… co myslíte, lze zapomenout?

Pak to šlo ráz – naráz, praxe u „starých pardálů“ (Vícha, Vašíček, Boháč), dokončení studia (Kvarčák, Bebčák, Dudáček) a první spolupráce se současným panem generálním ředitelem. Postavil nás do řady a ukázal prstem na čtyři z nás, se slovy „Vás chci“… První nadřízení, kteří se snažili krotit a formovat můj profil (Sovinský, Gurný, Šindler, Nytra, Vlček) – všem patří poděkování za to, co mně naučili.

Vždy dvou až tříletý posun v kariéře: velitel družstva, velitel čety, velitel směny, operační důstojník, velitel stanice, řídící důstojník. Kvanta a kvanta zásahů, řešení mimořádných událostí v průmyslové Ostravě. Namátkově povodně, úniky čpavku a kyselin, průraz vysoké pece, požár kostela v Hrabové, požár vícepatrového kabelového kanálu ve Vítkovicích, srážka tramvají, vlak ve Studénce, rozsáhlý požár lesa v době, kdy přestala fungovat letecká služba atd.

První pokusy s lektorováním na fakultě FBI, kde jsem dodnes stálým členem bakalářských komisí. Velké poděkování patří Zdeňkovi Nytrovi za podporu sportovní činnosti a reprezentaci hasičů (i když konkrétně v požárním sportu jsme se hooodně rozcházeli).

Když sport, tak Pohorelli, Dankovič, Bartošek… S Vláděm Vysockým jsme snad jako první v republice propagovali TFA, veslování na trenažérech (24 hod. maratony) a samozřejmě oblíbené kolektivní sporty: Futsal – několikanásobní mistři republiky, mistři Francie, vicemistři Evropy z Belgie z 1999, III. místo ME ve Francii a na konci aktivní kariéry i krutá porážka ve finále ME 2011 s Rumuny, Fotbal – nezapomenutelná prohra s HZS JmK, ME v Řecku, Francii, Anglii. Stolní tenis – mistři republiky a účast na ME v Polsku. Nesmělé pokusy prorazit v orientačním běhu…

Na úrovni „bafuňáře“ (zastupoval jsem ČR v exekutivě E.S.F.) jsem potkal spousty zajímavých lidí. Na 9. světových hrách hasičů jsem stál na tribuně vedle Jackieho Chana, vysvětloval premiérovi Hong Kongu, kde ČR leží (nejblíž jsme se dostali „poblíž Paříže“), v Belgii jsem vyjednával s Jacguesem Roggem, v Mexiku mi hrdinský hasič (zachránil 2 kolegy při požáru mrakodrapu) vysvětloval, že 700 km od Acapulca je hlavní město a tam mají žebřík, který si povolali pro zásah. Ruský generál Kalinin jenom nevěřícně koukal a nevěřil mi, že jsem nikoho nezabil, když mi po účinnosti služebního zákona odebrali dvě zlaté hvězdy na výložkách.

V New Yorku (v hodnosti kapitán) jsem nebyl schopen na recepci u Grand Zero vysvětlit ostatním vedoucím výprav, že čtyři hvězdy na výložkách nejsou označení generála. Každý se chtěl fotit s mladým generálem…

Začátkem roku 2011 přesun v pozici interního auditora pod ochranná křídla (doslovně i lidsky) pana krajského ředitele Pelikána, zklidnění a prodloužení jak profesní tak i lidské kariéry. Koho by napadlo, že já – zapřisáhlý propagátor hesla „Trojky do pětek a pětky zrušit !!!“ se budu skoro 8 let věnovat vzdělávání dobrovolných hasičů. Doufám, že mnozí z nich, právě díky osobnímu kontaktu se mnou a mojí prací pochopili, že jsem jenom razil profesionalitu a plnou odpovědnost za fungování jednotlivých sborů.

Tady nemůžu zapomenout na svého učitele a druhého tátu Zdeňka Jeřábka, který mně přivedl k včelaření. Kdo to zná, ví jak chutná klid a pohoda před vonícím bzučícím úlem. Druhým člověkem, který mi vstoupil do života je Zbyněk Prokeš – vinař z Horních Bojanovic, u kterého se pořád něco učím (sadit, ošetřovat, stříhat, tahat ostříhané „ríví“, mlít, presovat, filtrovat a samozřejmě nakonec i degustovat).

Na mém dalším profesním růstu se podíleli současní kolegové vedení kraje (Michal, Majka, Václav, Mojmír a samozřejmě Jirka), kteří usměrnili moji energii a zkušenosti tím správným směrem, k vrcholu mé kariéry – místa územního ředitele Břeclav.

Opět velké poděkování Honzovi Láníčkovi, kde místo boje dvou kohoutů na jednom smetišti, jsme dovedli najít konsenzus úspěšné spolupráce a doufám společně vytvořit „domácí“ podmínky kolegům na denní směně, hasičům z Břeclavi, Hustopečí a Mikulova. A samozřejmě poděkování a vzpomínka těm desítkám, stovkám a možno i tisícovkám hasičů, s kterými jsem měl možnost v průběhu kariéry se potkat, spolupracovat, ve­let.

Nezastírám, že to se mnou nebylo vždy jednoduché, vždyť v jednu dobu jsem měl v služebním hodnocení napsáno, cituji: „způsob organizace práce a vedení kolektivu neodpovídá standardům nastaveným u HZS…“

Určitě ne každému, kdo mně potkal (osobně i profesně) musel chutnat můj „kratki ostravski zobak“, ale vězte, že jsem nikdy a nikde nechtěl nikomu ublížit.

24. 6. 2021, pro mnohé datum spojený s tornádem, pro mne datum, kdy jsem dostal od života druhou šanci. V ten den, hodinu a půl před vznikem tornáda, jsem poslechl doktora a nechal se napojit na hadičky a trubičky na JIP Břeclavské nemocnice. Náhoda? Štěstí? Znamení? Nevím, ale díky tomu jsem TAM NEBYL… Možná bych dnes nepsal tento vzpomínkový dopis, ale někdo by musel vymyslet nekrolog.

Všem, všem, všem: Žiju, jsem relativně ready a jdu si s rodinou užívat výhled na Kriváň z rodného domu.

Asi tušíte proč 21. 12. 2021 je den, kdy Vám Všem symbolicky říkám: Děkuji – Jožin.