Hasiči – instruktoři vodní záchrany HZS Olomouckého kraje prohlubovali své znalosti na řece Úpě nedaleko Náchoda

Jeden z nejnáročnějších kurzů absolvovali v těchto dnech hasiči HZS Olomouckého kraje. Instruktoři vodní záchrany cvičili nedaleko Náchoda na řece Úpě záchranu z jezu. Specifický typ zásahu, který je velice nebezpečný pro tonoucího i zachránce, trénují příslušníci běžně při odborné přípravě na vytipovaných jezech v našem kraji.

Na Náchodsko se ovšem vydalo 26 instruktorů, kteří si díky specialistům z Vodácké školy záchrany prohloubili znalosti z této problematiky, aby poté mohli školit kolegy na svých stanicích.

Záchrana z jezu je velice náročná disciplína. Průběh zásahu totiž ovlivňuje velké množství faktorů, které mohou situaci na místě ztížit. Hasiči si proto musejí zautomatizovat mnoho postupů a zároveň prohloubit znalosti o vodě, jejím chování při větších průtocích, o jezech, jejich vlastnostech, tvarech, konstrukčních řešeních.

„Musejí se takzvaně naučit číst vodu. Není to jednoduchá disciplína, při rozdílných průtocích vody se chová řeka jinak, což pak ovlivňuje její chování v podjezí. Na správném vyhodnocení aktuálního stavu však mnohdy závisí životy, takže je potřeba tyto dovednosti procvičovat,“ popisuje jeden ze zkušených instruktorů Tomáš Otruba, velitel družstva z olomoucké stanice.

Podle něj jde o jeden z nejvíce nebezpečných zásahů pro hasiče vůbec. Je proto potřeba vyzkoušet různé možnosti záchrany, například pomocí záchranných prostředků či lanovky, popřípadě přímo z plavidla. Vždy však musejí hasiči dbát na to, aby se ze zachránce nestal zachraňovaný.

„Proto se připravujeme i na sebezáchranu. Abychom byli schopni pomoci sami sobě v případě, kdy se cokoli zvrtne,“ vysvětluje.

Hasiči jsou obecně při mnoha zásazích pod obrovským časovým tlakem. Při záchraně z jezu je ale čas zásadní veličinou, a tak jde vždy o velice stresující proces, kdy musí každý z týmu vědět, co, jak a kdy má dělat.

„Jde o sekundy, je to nebezpečné, každá drobnost může záchranu ztížit, roli hraje i teplota vody, na závažná rozhodnutí máme jen minimum času. Zhruba po minutě, co stráví tonoucí v jezu bojem o život, je fyzicky tak vyčerpaný, že už většinou není dalšího výkonu schopen. Proto je zásadní prvotní laická pomoc,“ říká hasič.

Jak pomoci?

Dnes jsou u většiny jezů instalované záchranné kotvy, kruhy nebo jiné prostředky usnadňující záchranu. Když tedy vidíte, že se někdo v jezu topí, volejte tísňovou linku.

„Zároveň na sebe upozorněte tonoucího. Zavolejte na něj a hoďte mu záchrannou kotvu, použijte obě ruce, v jedné držte kotvu, ve druhé lano, aby se vám lépe odvíjelo. Jakmile se tonoucí chytí, ihned tahejte šikmo ke břehu. Dbejte samozřejmě na vlastní bezpečnost,“ doplňuje Tomáš s tím, že během dubna se připravuje výcvik olomouckých hasičů u jezu, kde v roce 2011 zahynuli čtyři lidé.

Nejprve matka, která skočila pro svého jedenáctiletého syna, který sklouzl do vody a začal se v jezu topit. V podjezí utonula. Tři měsíce na to pak přišli na stejném místě o život tři lidé při splouvání Moravy na školním výletě.

„Ty případy si samozřejmě vybavujeme. Proto trénujeme tam, kde je to rizikové a kde víme, že se může něco stát,“ uzavírá velitel.