Zásahová obuv RED Fighter od GoodPRO prošla Hřenskem, boty prověřila Kateřina z Rudné i při přívalových deštích a nehodách

Krok za krokem jen popel a zkáza. Všude kolem trosky našeho přírodního bohatství a v srdci úzko. Kam jen oko dohlédlo, byla jen ohořelá torza stromů, rozpraskané skály, plamínky vystupující ze spálené země a my.

Už cestou do Hřenska jsme věděli, že je před námi velká výzva, kterou musíme zvládnout jak fyzicky, tak psychicky. Byla to ale zkouška nejenom našich schopností…

Zásahová obuv RED Fighter mi od společnosti GoodPRO přibyla do výbavy jen pár měsíců před zásahem v NP České Švýcarsko. Svými vlastnostmi, jako jsou zejména nižší výška a hmotnost, se její použití při zásahu v terénu přímo nabízí.

A protože jsem si je potřebovala otestovat, dobře prošlápnout a přizpůsobit své noze, bylo ideální volbou obout si je na plánovaný výcvik při zásahu v těžko přístupném lesním terénu.

Zdolávání velkého převýšení na strmém sklonu zarostlého srázu, kde každý krok vedle mohl znamenat nepříjemný pád a zranění, bylo ale pro RED Fightery jako procházka růžovou zahradou.

Jejich MICHELIN podrážka je totiž neskutečný zázrak. Několikrát se mi noha sklouzla po kameni schovaném v hlubokém listí, ale pokaždé mi bota umožnila vratké došlápnutí ustát a neskutálet se ze srázu dolů. Připadala jsem si, že mám na nohách bačkory a nikoliv těžkou zásahovou obuv a už na první dobrou se tak ukázala v dobrém světle.

Jenže pak přišla voda. Přívalové deště začátkem léta už jsou v naší lokalitě za poslední roky pravidelné a s kolegy tak vždy jen čekáme, kdy a kde to přijde. Prvních pár hodin jsem se zvládala brodit všudypřítomně tekoucí vodou v obuvi BLACK Fighter.

A protože na ně bylo už silně deštivé počasí opravdu moc, přišel čas se přezout do suchého. Moje mokrá chodidla se tak zavrtala do červenější verze RED a mohla jsem tak pokračovat i nadále v chození zatopenými sklepy. O tom, že mi boty vydrží suché až do konce, jsem si ale mohla nechat jen zdát.

Vody bylo přeci jen víc než dost a neustálé ponořování a vynořování časem překonalo odolnost svrchní kůže a já se začala v mokrých ponožkách cítit zase nepohodlně. Nicméně i přes tento drobný nešvar mi RED Fightery pořád pevně seděly na noze a dovolily mi pracovat v plném nasazení.

Jejich lehkost, ohebnost a pohodlí jsem mnohem více ocenila při zásazích u dopravních nehod a vyprošťování jako takovém. Když jako zdravotník hledám cestu do zmačkaného vozidla ke zraněné osobě, musím se umět namačkat a poskládat leckdy do velmi stísněného prostoru. A když se pak při samotném vyproštění potřebuji někde zapřít nohama, tak právě tady se výjimečnost RED Fighterů ukázala na plné čáře.

Boty nejsou tolik robustní a i díky své nižší výšce jsem s nimi na nohách dokázala mnohem lépe využít už tak malého operačního prostoru ve zdemolovaném vozidle. Tuhá špička mi dovolila sem tam něco ukopnout a díky podrážce MICHELIN jsem se nemusela bát zapřít o jakýkoliv materiál s vědomím, že mi to prostě neuklouzne.

No a pak přišlo Hřensko. Po dobrých zkušenostech z prvních měsíců používání RED Fighterů jsem neváhala ani vteřinu nad tím, jakou obuv si sbalím na cestu. Věděla jsem, že nás čekají desítky hodin práce v těžkém terénu a že nebudeme mít dostatek času na to si mezi jednotlivými nasazeními dostatečně odpočinout. Chtěla jsem mít s sebou záruku pohodlí a jistoty. A nemýlila jsem se.

Celou tu dobu jsem vlastně ani nevěděla, že nějaké těžké boty na nohách mám. Při každém propadnutí do díry nebo sklouznutí se po vrstvě popela jsem měla v RED Fighterech oporu a ani se mi je večer nechtělo sundávat. Žádné modřiny, otlačeniny, puchýře – nikde nic. Nahoru, dolů, nahoru, dolů – pořád to samé stokrát denně a já měla stále dostatek sil a energie, protože mě při každém kroku jistila perfektní bota.

Bylo mi líto ostatních, kteří si po večerní očistě masírovali s bolestivou grimasou ve tváři svá chodidla s vědomím, že po pár hodinách spánku je čeká to samé znovu. Jediné, co jsem cítila já, byla únava ve svalech, která se sice nevytrácela ani po nočním odpočinku, ale po opětovném obutí RED Fighterů se jako by ztratila a já mohla zase tahat hadice do kopců a z kopců a bojovat.

Cestu domů absolvovaly boty už v kufru auta. S teniskami na nohách mi teprve po těch několika dnech došlo, že jsem opravdu měla obuto pár kilo, ale tou perfektní přilnavostí při dobrém sešněrování a dotažení to vlastně nebylo vůbec znát.

Co se týče čištění a údržby RED Fighterů – to šlo vlastně úplně samo. Pokud o své vybavení správně pečujete a věnujete mu i nějaký ten čas navíc, vrátí Vám to. Dekontaminovat, vysušit, namazat, dotáhnout a byly zase připravené na další kroky vstříc nebezpečí.

Pokud bych si měla vybrat mezi řadou BLACK a RED, budu dlouho váhat. Každá má své nezpochybnitelné výhody a záleží tak na uživateli, jaké vlastnosti a stavbu boty preferuje. Já mám naštěstí ve své výjezdové skříňce místo pro obě verze.

Takže až nám to tu zase zahouká, můžu se rozhodnout, do kterých skočím, až na poslední chvíli. Na lesní požáry je můj favorit ale jasný. RED Fightery se mnou prošly peklem, ale dostaly mě z něj zase domů nezraněnou.

A za to patří velké díky hlavně společnosti GoodPRO!