Malý technický automobil na podvozku Iveco Daily vyrobila firma KOBIT – THZ pro hasiče z Jílového u Prahy

Město Jílové u Prahy pořídilo pro svou jednotku sboru dobrovolných hasičů nový technický automobil na podvozku Iveco Daily. Vůz, kterému hasiči říkají Bizon, dodala firma KOBIT – THZ za 5 687 000 korun včetně DPH.

Pro Jílové je to první nový hasičský vůz po 23 letech, kdy jednotka zařadila do výjezdu CAS 16 Praga NTS 4×4 s nástavbou předchůdce firmy KOBIT – Strojíren Potůček Slatiňany.

Podvozek

Základním stavebním kamenem technického automobilu je dvounápravový podvozek Iveco Daily 70S18H WX-DSC7 o rozvoru 3 780 mm s dvoukabinou a trvalým pohonem všech kol. Přeplňovaný čtyřválcový motor o výkonu 118 kW je spřažen se šestistupňovou manuální převodovkou.

Vůz je dlouhý 5 800 mm a vysoký 2 650 mm.

Pro spojení slouží analogová vozidlová radiostanice. Šestimístná kabina je vybavena nezávislým vytápěním a klimatizací. Ve třech dobíjecích úchytech jsou ruční radiostanice, v dalších dvou ruční svítilny.

Velitel má v dosahu výjezdový tablet, nechybí kamera pro záznam dění před automobilem. V zorném poli řidiče je 5" displej couvací kamery. Světelné výstražné zařízení je ve verzi s červenou částí rampy na levé polovině Iveca.

Nástavba

Karoserie účelové nástavby je vyrobena z profilů ze slitin lehkých kovů, na obou bocích je vždy jedna velká schrána pro příslušenství, krytá hliníkovou roletkou. Stejným způsobem se přistupuje k ovládacímu panelu čerpadla v zadní části vozu.

Nádrž na vodu má objem 1 000 litrů, hliníkové nízkotlaké čerpací zařízení Johstadt dosahuje výkonu 500 litrů za minutu.

Na levém boku nástavby je zásuvka Rettbox pro dobíjení akumulátorů a doplňování tlakového vzduchu. Zásuvka se při nastartování vozu samočinně odpojí.

Bezprostřední okolí automobilu osvětlují LED světla na bocích a v zadní části nástavby.

Pneumaticky výsuvný osvětlovací stožár s LED světlomety pro osvětlení místa zásahu dosahuje celkového světelného toku 20 000 lumenů. Napájen je z podvozkové soustavy vozu, vysunout jej lze do výšky až 4 metry nad úrovní terénu.

Rozměrné požární příslušenství je uloženo na střeše automobilu.

Dobré odpoledne dámy a pánové, kolegové starostové, kolegové hasiči – zkrátka všichni, co jste si udělali čas a dorazili jste sem do parku, abyste společně s námi, byli přítomni převzetí nového vozidla pro naše hasiče.

Možná si někteří z Vás položili otázku, proč se slaví něco takového, jako je nově auto? Vždyť nových aut se prodávají a kupují tisíce. To je jistě pravda, ale u těch hasičských to tak není.

To, že to tak není, má jeden veliký důvod – tím je, že se hasiči o své vozy dokáží velmi dobře postarat. Jsou si totiž vědomi toho, že s tím autem jedou někomu pomoc. A auto, které není v dobré kondici, nikoho nikam bezpečně nedoveze, tudíž nikomu nepomůžete.

To, že těch aut nebylo v té téměř 150leté historii jílovských hasičů nějak moc, pochopíte vzápětí, protože já se teď alespoň stručně vrátím do historie dobrovolných hasičů v Jílovém.

Potřeba čelit požárům vznikla už velmi, velmi dávno. Samotné město ve své dlouhé historii celkem třikrát v podstatě celé vyhořelo.

Zpočátku byla obrana proti požárům jen velmi málo účinná. Jen různými městskými vyhláškami, nebo nařízeními, bylo stanoveno kdo se stará o dostatek vody v kašně na náměstí, nebo kteří řemeslníci při požáru musí donést potřebné nářadí v podobě věder, lan, seker či žebříků.

První zlom nastal teprve v roce 1875, kdy se již z tehdy založeného Sokola oddělila část mužů, kteří založili SDH. Brzy po té byla pořízena i první ruční, koňmi tažená stříkačka a další potřebné vybavení a tím začal být boj s požáry organizován. Vše bylo tehdy uloženo ve stodole, která stála pod dnešním muzeem. V místech, kudy dnes sem do parku chodíme.

Dalším takovým důležitým milníkem je rok 1934. V tomto roce byla pořízena první motorová stříkačka od firmy Ebert, kterou zde můžete vidět. Tím byli hasiči, ale i obyvatelé zbavení namáhavého pumpování, které bylo nedílnou součástí každého požáru a tudíž se u něj vystřídali obyvatelé z celého města.

II. světová válka se těžce dotkla celého národa a samozřejmě i hasičského sboru. Do sborů byly zavedeny německé řády, veškerá činnost a stavy hasičů byly podřízeny veliteli německé policie. Přes všechna úskalí té doby lze najít ale i řadu pozitivních a významných počinů.

V roce 1940 byla postavena nová hasičská zbrojnice, která (bohužel) slouží dodnes. Do nové hasičárny se nově nastěhoval i postarší zásahový automobil Mercedes LF 8–230.

Jílovští hasiči tak opouštějí stodolu u měšťanské školy, stěhují se do nových prostor a stříkačku již mohou k požárům tahat i požárním automobilem.

Do té doby byla přeprava stříkačky řešena vozidly pana Krotkého nebo Švába, kteří v Jílovém podnikali a zároveň vlastnili automobil. Po válce byl sboru přidělen ještě motocykl Sachs po německé armádě.

Zároveň je v roce 1945 sboru přidělen nový vůz Praga RN S označením AS-16. Toto vozidlo již má vestavěnou stříkačku, tudíž za ním nemusí být tahána stříkačka přívěsná, ale pokud si ji hasiči připojili, měli tak k dispozici dvě výkonná čerpadla.

O tři roky později se v garážích objevuje také postarší sanitní vůz Praga Lady, který se hned na počátku musí generálkovat. Sbor tak na krátko, zhruba pět let, zabezpečuje i sanitku. Tu v roce 1953 přejímá OÚNZ Praha.

Jedním z nejdůležitějších milníků je pak rok 1955. Sbor dostává první cisternu – je jí Praga RN s označením ACS-16. Od této chvíle si hasiči vozí vodu k zásahu sebou a nemusí ji vždy čerpat z přírodních zdrojů. O dva roky později přibývá do výbavy ještě přívěsný 18metrový žebřík.

V pořadí druhá cisterna se do Jílového dostává v roce 1967. Je jí vůz tehdejší sovětské výroby CAS 18 ZIL 130. Kabina pro šest hasičů, výkonné čerpadlo, 2100 litrů vody v nádrži, nižší celková hmotnost i rozměry a dobré jízdní vlastnosti jak na silnici, tak v terénu, byly hlavním důvodem, proč se tento typ vozu nastěhoval do Jílového na dlouhých 33 let.

Nejednalo se po celou dobu o totéž vozidlo, protože bylo v roce 1989 nahrazeno mladším vozem stejného typu. To původní bylo ponecháno na náhradní díly. Již v roce 1972 přibyl v garážích další sovětský stroj a sice GAZ 69. Malý terénní automobil sloužil pouze pro přepravu mužstva a to již bylo i na tehdejší dobu málo.

Proto již v roce 1979 bylo našemu sboru přiděleno vozidlo zcela nové. Byla jím Avia A 30 DVS 12 včetně kompletní nové výbavy. Ta sloužila pro přepravu osob, hadicového materiálu, přenosné motorové stříkačky, a dalšího vybavení. Toto vozidlo prošlo v roce 2003 generální opravou, při níž bylo vybaveno zcela novými prostředky a sloužilo v našem městě dodnes.

Je to právě to nejstarší vozidlo, se kterým se dnes vlastně loučíme. Aktivní službu, ale stále ještě nekončí a přestěhuje se z velkou pravděpodobností do obce Nezabudice, která o vozidlo projevila zájem.

Výšková technika, opomeneme-li výsuvný žebřík, se do Jílového dostává až po sametové revoluci. Byla jí automobilová plošina PP-20 na podvozku Škoda 706 RT a její původ byl u pražských hasičů. Ti jí vyřadili pro zastaralost. V Jílovém byla ale rozhodně dostačující technikou na dalších 15 let. Za tu dobu úspěšně pomáhala u spousty zásahů i prací ve městě a byla jedinou výškovou technikou v okruhu 25 kilometrů.

Další velký posun v technice přichází v roce 2000, v roce kdy jílovští hasiči slaví již 125 let své existence. Město, za výrazné finanční podpory Ministerstva vnitra pořídilo zcela novou cisternovou automobilovou stříkačku Praga za více než 5,3 milionů korun.

Vozidlo je pro 6 hasičů, veze téměř 4000 litrů vody a skýtá dostatek místa pro různý materiál, kterého je u rozšiřující se škály zásahů stále více potřeba. Do výbavy tak přibyly motorové pily, různá čerpadla přetlakový ventilátor a především dýchací technika. Tím se tehdy sbor technicky dostal na úroveň profesionálních hasičů.

Poslední přírůstek velké požární techniky přichází v roce 2005 v podobě plošiny AP 20 Liaz. Její nákup nahradil dosluhující plošinu na podvozku Š 706. Nepřijela však do Jílového jako hasičský speciál, nýbrž jako dosluhující montážní plošina.

Obrovská píle a stovky hodin práce členů hasičského sboru ji však za tři měsíce mění v opravdu slušný kousek techniky, za který by se nemusel stydět žádný nástavbář.

Poslední zcela nové auto jsme tedy do našeho města pořídili před dlouhými 23 lety, v roce 2000, a je to již zmíněná CAS Praga. Pokud se člověk zamyslí, tak mě tak napadá, že nejmladší kluci, kteří dnes na výjezdy tímto vozem jezdí, nebyli ještě na světě, když to auto do Jílového přišlo a to je to vlastně vůz zcela nejmladší. Naopak tím nejstarším vozem je již zmíněná Avia z roku 1979.

Tak a teď bych skoro mohl já uronit slzu, protože když jsem se tím autem prvně svezl, tak mi bylo pouhých 5 let. Když se na ní podíváte, tak stále vypadá k světu, ale vězte, že to aby takhle vypadala, dává zejména Martinovi Smolovi dost práce.

Tím hlavním důvodem, proč dnes ve službě končí, je především špatná dostupnost náhradních dílů, ale i to že už jeho vlastnosti neodpovídají potřebám naší jednotky,

uvedl starosta Jílového Pavel Pešek.

Pan starosta vás provedl historií našeho sboru a vozového parku. Dovolte mi, abych vám představil v krátkosti cestu tohoto nového vozidla. V únoru roku 2021 jsem dospěl k názoru, že Avie je už bohužel nevyhovující pro naše potřeby.

Nejdříve jsem informoval radu města, a přiznám se, že jsem trochu s obavami čekal na jejich reakci. Rada nám dala zelenou a tímto bych jim velice rád poděkoval. Následně byla odsouhlasena pracovní skupina, kterou tvořili primárně naši strojníci a já.

Scházeli jsme se opravdu často a řešili plno detailů pro zadávací dokumentaci, aby vozidlo co nejvíce vyhovovalo našim potřebám, a zároveň jsme se s ním dostali i do těžko přístupných míst pro velkou techniku, kterých je v našem okolí více než dost.

Nesmím samozřejmě zapomenout poděkovat i všem zastupitelům města Jílového u Prahy, kteří uvolnili finanční prostředky na pořízení techniky. Zároveň děkuji i investičnímu odboru, který si vzal pod svá křídla administraci celého projektu.

Výběrové řízení vyhrála již zmíněná firma Kobit. Musím říct, že spolupráce s nimi byla opravdu tvůrčí. My jsme měli samozřejmě představu, jak by auto mohlo vypadat a tu jsme si zafixovali v našich hlavách.

Firma Kobit nám ovšem tyto představy v mnohém poupravila – nutno dodat, že k lepšímu – a zrealizovala ho do podoby, která je asi ještě lepší, než jsme si přáli. Při realizaci pro ně nebylo nic problémem a přesto, že to s námi občas neměli lehké, byli trpěliví a byla znát jejich snaha udělat auto, které má potenciál.

Úplně poslední poděkování patří někomu, kdo fakticky nepřipravoval zadávací dokumentaci, neadministroval ani výběrové řízení a dokonce ani nestavěl samotné auto. Ten, komu bych rád poděkoval, se velkou měrou postaral o naši výchovu; o to, že jsme se naučili základy hasičského řemesla a zároveň 32 let velel tomuto sboru i jednotce.

Ten někdo je pan Pavel Pešek starší. My hasiči mu ovšem přezdíváme Bizon. A právě proto, že si vážíme toho, co pro nás všechny udělal, budeme tomuto vozu rovněž říkat Bizon.

Já osobně si přeji, aby vozidlo jezdilo co nejméně, ale věřím, že když už bude muset vyjet, tak usnadní práci zasahujícím hasičům a především maximálně pomůže těm, co tu pomoc potřebují,

uvedl velitel jednotky Dominik Kaše.