Holík v sérii článků bude radit, jak si vybrat správnou obuv. Zaměří se i na boty pro hasiče

Naše nohy lze ve přirovnat ke stavebním základům. Pokud si na základech dáme záležet a věnujeme jim řádnou pozornost, celá konstrukce postavená na těchto základech bude bez problémů fungovat desítky let.

Pokud však základy zanedbáme, můžeme se později setkat s problémy. Takto obdobně je to i s nohou jakožto pohybovým aparátem. Už od dětských let se noha vyvíjí a nevhodná obuv může způsobit problémy, které se projeví až o mnoho let později.

Výběr vhodné obuvi může zamezit budoucím problémům s klouby jako jsou kolena a kyčle, ale taktéž má správný výběr obuvi dopad na vývoj páteře. Není žádným tajemstvím, že nevhodně zvolená obuv může způsobit, jak bolesti nohou a jejich případné poškození (oděrky, puchýře apod), ale taktéž bolesti hlavy, svalů, zad, kloubů což má budoucí dopad na naše celkové zdraví.

Na základě informací výše vyplývá, že základním aspektem pro výrobu obuvi je kopyto, což je obuvnický model nohy, na kterém se obuv vyrábí. A každý výrobce obuvi má jiná kopyta. A ne všechna kopyta a velikosti jsou shodná s naší potřebou (ano, to je odpověď na otázku proč mi jedna bota v dané velikosti sedí a druhá vůbec ne).

Základní rozdělení obuvi

Obuv, se kterou se na běžné setkáváme se může rozdělit do následujících kategorií:

Volnočasová obuv (městská, outdoorová)

• Pracovní obuv
• Bezpečnostní obuv
• Zdravotní obuv
• Speciální obuv (například hasičská zásahová obuv, taktická obuv)

Nejčastějšími kategoriemi, se kterými přicházíme do styku jsou ony první tři zmíněné. V dalších článcích se již zaměříme konkrétně na speciální obuv, a to obuv hasičskou, která je alfou omegou naší společnosti.

Volnočasová obuv

Jedná se o obuv využívanou ve volném čase, při každodenním nošení, ale do této kategorie spadá i obuv outdoorová, a to nejčastěji ve verzích polobotky a kotníkové. Výrobců a prodejců této obuvi je na trhu jako máku, a tak si řekneme, na co se u této obuvi zaměřit.

Volnočasová obuv by měla být lehká, prodyšná a dobře tlumící energii vznikající při chůzi, protože plochy, se kterými nejčastěji přicházíme do styku jsou převážně tvrdého charakteru (beton, dlažba, asfalt apod.)

Nevhodnou obuví právě pro tyto povrchy je obuv barefootová, která si zakládá na co nejmenší styčné ploše mezi chodidlem a podložím, tedy má velmi tenkou podešev. Proč? Protože energie (jinak řečeno otřesy), které vznikají při chůzi v této obuvi se kvůli velmi nízké schopnosti tlumení podešve přenášejí do celého našeho pohybového aparátu (kotníky, kolen, kyčle a záda) což může mít za následek bolesti zmíněných oblastí a dále rychlejší opotřebení kloubních chrupavek. Barefoot obuv je naopak doporučena pro přírodní povrchy, kde dochází k aktivaci svalů nohy a jejímu zesílení. Někdo by mohl argumentovat tím, že naši předci předci přeci chodili bosky. To je sice pravda, ale generační vývoj a vývoj povrchů se značně změnil a hlavně, předci nechodili po betonových chodnících.

Tuto obuv lze doporučit při delším užívání jakékoli jiné „pevné“ obuvi, kdy se při odpočinku budete moci přezout a noha se uvolní, prokrví se a připraví na další zátěž.Běžnou městskou obuv volte podle vašich preferencí, kdy doporučujeme vybírat obuv jak podle ročního období, tak i podle potivosti nohou. V zimě si asi málokdo zvolí lehkou textilní obuv. U zimní obuvi se soustřeďte na vnitřní polstrování obuvi, které odvádí pot mimo nohu. Zároveň nepodceňovat výběr vhodné ponožky (obzvláště u vyšší potivosti nohou), jelikož například bavlněné ponožky sicedobře sají pot, ale již ho špatně převádí dále, a proto taky bývá uvnitř obuvi větší pocitová zima (právě díky zvýšené vnitřní vlhkosti, která nikam „neodchází“).U ou­tdoorové obuvi je to již komplexnější téma a probereme si jej níže.

Outdoorová obuv

Outdoorová obuv je téma na samostatnou knihu, nicméně základní parametry a vlastnosti si můžeme představit i stručnější formou.

Outdoorovou obuv si zásadně vybíráme podle prostředí a ročního období, ve kterém tuto obuv budeme používat.

Na běžné procházky po turistických stezkách nám bude stačit lehká nízká obuv (polobotka) z textilních materiálů, případné kombinace textil/kůže nebo textil/syntetika a podešev s dezénem, který nám zajistí stabilitu a dobrou trakci na lesních stezkách apod.

Na horskou turistiku, vícedenní trek v různých prostředích, doporučujeme obuv kotníkovou, která nám zajistí vyšší stabilitu nohy a předejde případným podvrtnutím v terénu, z materiálů, které nám zajistí odolnost proti povětrnostním vlivům (déšť, mokrá tráva, bláto…). Nejčastěji se bude jednat o kůži (lícová, broušená – o těchto materiálech si řekneme více v samostatném budoucím článku) nebo kombinace materiálů v případě, že se jedná o obuv s membránou (o membránách a jejich funkčnosti si řekneme taktéž v samostatném budoucím článku).

A zde jistě přijde jedna z hlavních otázek. Zvolit obuv s membránou nebo bez? Základem membrány je její konstrukce. Velmi jednoduše řečeno, molekuly vody neproniknou přes membránu dovnitř obuvi, ale molekuly páry, proniknou vně obuvi, a tudíž noha může „dýchat“.

Membránovou obuv volíme v tu chvíli, kdy si nejsme jisti počasím, nebo očekáváme velmi mokré podmínky (déšť, vysoká mokrá tráva, sníh). Bavíme se primárně o dlouhodobém nošení, jelikož pro „městské“ používání bude bohatě dostačovat uzavřená obuv s dobrou impregnací. Pokud tedy očekáváte velmi náročné podmínky, pak už jednoznačně sáhněte po celokožené obuvi z lícové (hladké) kůže. Pokud je membrána technologicky v pořádku, nemůže se stát, že by vám do boty zatékalo. Pokud je v obuvi konstrukční chyba, pak vás žádný vrchový materiál nezachrání a do boty zateče tak či onak.

A teď pozor! Vlhko v obuvi nemusí nutně znamenat, že je špatná membrána. Může se jednat i o konstrukční „nedostatek“ obuvi způsobené vzlínáním, kdy při dlouhodobém vystavení vrchových materiálů mokru vlhkost postupuje směrem k límečku obuvi a tu pak “natáhne” vnitřní polstrování obuvi. Z tohoto důvodu je lepší se zaměřit na obuv, která má membránu technologicky vyvedenou až k hornímu límcovému švu/okraji. Naopak zatékání do obuvi, a tedy jednoznačná technologická chyba při výrobě obuvi, je nejčastější v místech ohybu (prstní klouby, tedy ve špici a pak v nártové části).