Ladder 49 přichází, jak vznikal film o hasičích nejen pro hasiče a na co se můžeme těšit

Počátkem příštího roku se můžeme těšit na nový film ze života amerických hasičů s Johnem Travoltou v hlavní roli. V období po událostech z 11. září si americká veřejnost více než kdy předtím uvědomila, jak důležitou a náročnou záchranářskou roli plní muži a ženy z hasičských sborů.

Přesto má jen málo lidí představu o jejich každodenním životě – hasičské zbrojnice jsou pro veřejnost uzavřeny a dovnitř zavítá jen hrstka návštěvníků. Stejně tak zůstává většině lidí skryta důležitá role jejich rodinného zázemí – dětí, manželek, rodin a přátel, kteří jsou hasičům oporou ve chvílích, kdy se věnují jednomu z nejnebezpeč­nějších, nejnáročnějších a nejdůležitějších povolání současné doby.

Z tohoto důvodu chtěl producent Casey Silver přistoupit k problematice boje s požáry způsobem, jakým ji dosud žádný filmař nezpracoval. Silver si představoval film, který by byl věcným a upřímným pohledem na všechno to, co hasičům pomáhá vzdorovat obrovskému tlaku a drží je pohromadě – silná přátelská pouta, vrozený smysl pro povinnost, schopnost čelit velkému zármutku a potřeba cítit lásku svých nejbližších.

„Chtěl jsem natočit film, který by poctivým a nesentimentálním způsobem ctil odvahu a ušlechtilost těchto lidí,“ říká Silver. „Přemýšlel jsem o příběhu, který by pojednával především o postavách a lidských emocích, ale zároveň by zachytil dramatičnost a napětí, které doprovázejí boj proti požárům.“

S touto myšlenkou Silver oslovil scénáristu Lewise Colicka, který má na kontě mj. drama Duch minulosti a thriller z policejního prostředí Zhoubná vášeň. Jelikož Colicka námět zaujal, začal se ihned zabývat zkoumáním každodenního života hasičů a jejich rodin. V rámci své přípravy mluvil s tucty hasičů i jejich manželek a probral s nimi všechny strany této náročné profese – od nejdivočejších zážitků po nejniternější obavy. Všechny své poznatky se pak pokusil spojit v postavě Jacka.

„V postavě Jacka jsem chtěl zosobnit takového hasiče, s jakými jsem se během příprav setkal – dobrosrdečného otce rodiny, který má rád své přátele a miluje svou ženu, ale v okamžiku, kdy se v hasičské zbrojnici rozezní alarm, je připraven riskovat všechno, co má, kvůli záchraně někoho, koho ani nezná,“ říká Colick.

„Velmi důležitou postavou byla také Jackova manželka Linda,“ říká Colick. „Když se do něj téměř na první pohled zamiluje, vůbec není připravená na to, co ji po boku hasiče čeká. Nemá ani ponětí o tom, že ji bude neustále pronásledovat strach a noční můry, ve kterých jí přijíždějí lidé v červeném autě oznámit tu nejhorší zprávu. Někdo jako Linda by však po Jackovi nikdy nechtěl, aby přestal s požáry bojovat. U Lindy mi přišlo zvláště působivé, že chápe Jackovy pocity – její obdiv k Jackově práci je natolik silný, že překonává i strach z jeho ztráty. Je to krásná věc, se kterou však není jednoduché žít.“

Colickův hotový scénář skončil na nočním stolku režiséra Jaye Russella, který v poslední době natočil rodinné dobrodružství Tajemství nesmrtelných a na kontě má také známý film Můj pes Skip. Do čtení scénáře k Okrsku 49 se pustil pozdě v noci a předpokládal, že jej brzy odloží. Příběh jej však natolik pohltil, že zůstal vzhůru téměř do rána.

„Chtěl jsem tyto postavy přivést k životu,“ říká Russell. „A chtěl jsem publikum zavést do opravdových požárů – do takových, jaké na filmovém plátně ještě nikdy neviděli. Mým záměrem bylo zachytit nejen jejich vizuální stránku, ale také intenzitu, strach a všechny ty neuvěřitelné věci, které jsou hasiči při souboji s nimi a záchraně nevinných civilistů nuceni podstoupit.“

Klíčem k intimnímu pohledu do životů hasičů bylo obsazení správného herce do role Jacka Morrisona – mladého požárníka, který se ocitne v bezprostředním ohrožení života. Spíše než typického „akčního hrdinu“ filmaři hledali herce, který je známý svou schopností vyjádřit širokou škálu emocí. Pro režiséra Jaye Russella byl první volbou Joaquin Phoenix.

„Joaquina jsem vždycky obdivoval,“ říká Russell. „Imponovala mi zejména jeho schopnost dokonale se vcítit do své role. A věděl jsem, že totéž dokáže i s Jackem Morrisonem. Ztělesnil tuto postavu naprosto dokonale. S úsilím, jaké věnoval přípravě na natáčení, jsem se dosud u žádného jiného herce nesetkal. Strávil přípravami několik dlouhých měsíců a nakonec jako požárník nejen vypadal, ale dokonce se jím i opravdu stal!“

Phoenix věděl, že jediným způsobem, jak se přiblížit k realitě, je vžít se do hasičské profese naplno. Proto se přihlásil jako student na Baltimorskou hasičskou akademii a obětoval šest týdnů intenzivnímu výcvikovému kurzu. „Chtěl jsem si na vlastní kůži zkusit co nejvíce z této profese,“ vysvětluje Phoenix. „Nešlo jen o samotný boj s ohněm, ale také o učení, zkoušky, schopnost jednat s lidmi, kteří jsou u požáru přítomni, a spoustu dalších věcí. Poté jsem se přihlásil k jednomu baltimorskému požárnímu sboru a strávil měsíc s osádkou hasičského vozu, se kterou jsem jezdil na skutečné zásahy. Byla to úžasná zkušenost.“

Když je Jack Morrison uvězněn uvnitř hořící budovy, vkládá své naděje do velitele Mikea Kennedyho, který byl jeho ochotným rádcem a učitelem už od začátku Jackovy požárnické kariéry. Velitele hasičského sboru, známého pro svou pevnou vůdčí pozici a zálibu v kanadských žertících, obsadil John Travolta. „Byli jsme nadšeni z toho, že máme ve filmu Johna, ale museli jsme se nějak vypořádat s tím, že je tak velkou filmovou hvězdou,“ vzpomíná režisér.

„Hned na začátku jsem mu řekl, že bude muset podstoupit stejný výcvik jako ostatní, a že oproti nim nebude mít žádné speciální výsady – a ukázalo se, že přesně tohle chtěl slyšet. John byl vynikající volbou, protože Kennedy je v hasičském sboru člověkem, ke kterému každý vzhlíží, a stejná paralela se přirozeně vyvinula také mezi ním a všemi mladými herci.“

„Kennedy učiní velice zajímavou lidskou chybu, které by se jako velitel neměl dopustit – až příliš se sblíží s Jackem,“ říká Travolta. „Je nejdrsnějším chlapem z jednotky a činí ta nejtěžší rozhodnutí, ale pak se mezi ním a Jackem vytvoří pouto, které se postupem času stane téměř rodinným, což všechno zkomplikuje. Kennedy ví, že je Jack dobrý požárník, ale zároveň se o něj bojí, jako kdyby byl jeho vlastním synem. Myslím, že k němu má takový vztah částečně i díky tomu, že nikdy neměl skutečnou rodinu – byl ženatý, ale kvůli jeho oddanosti své nebezpečné práci manželství zkrachovalo. Jackova rodina se proto stane jakousi náhradou toho, po čem Mike vždycky toužil, ale nikdy neměl.“

Dalším důležitým pilířem tohoto filmu je láska mezi Jackem a jeho ženou Lindou. Jackův harmonický rodinný život je dokonalým protikladem jeho práce a v okamžicích, kdy vstupuje do hořící budovy na další nebezpečnou záchrannou akci, je největším zdrojem jeho motivace – ale i obav. Lindu ve filmu ztvárnila vycházející australská filmová hvězda Jacinda Barrett, která se nedávno objevila ve filmu Lidská skvrna s Anthonym Hopkinsem a Nicole Kidman.

Aby režisér Jay Russell vytvořil mezi herci podobná pouta, jaká drží pohromadě skutečné hasiče, požádal je o absolvování části velmi náročného hasičského výcviku. Tuto řeholi nakonec podstoupil i on sám: „Pokud jsem po nich vyžadoval, aby na sebe každý den navlékali padesátikilovou výstroj, procházeli mezi šlehající plameny, slzeli v oblacích štiplavého kouře a pohybovali se v bezprostřední blízkosti tisícistupňového žáru, říkal jsem si, že by se slušelo, abych se výcviku zúčastnil také,“ vysvětluje režisér. „Nakonec jsem tedy absolvoval výcvik spolu s nimi a upřímně řečeno – bylo to úděsné.“

Mezi spoustu vyčerpávajících výcvikových technik patřilo i Bludiště – překážková dráha, která měla simulovat situaci, kdy je hasič uvězněn uvnitř hořící budovy. Každý adept musí projít skrze rozbořenou místnost, která je prosycena kouřem a je v ní úplná tma, což nezřídka provází spousta plazení, klopýtání a šmátrání poslepu. Pro mnoho herců byly nepříjemné chvíle v Bludišti okamžikem, kdy nejvíce pocítili psychickou i fyzickou náročnost hasičské práce.

Okrsek 49 se odehrává v historickém Baltimoru, jedné z hlavních amerických metropolí, která se však jen velmi zřídka objevuje ve filmech. „Najít vhodné místo, kde by se tento příběh mohl odehrávat, bylo klíčové,“ říká Russell.

„Baltimore se ukázal jako ideální – je to město s velmi výrazným a osobitým charakterem. Je také prosyceno extrémy – má velmi bohaté i chudé části, má obří mrakodrapy i klidné čtvrti s domy lidí z pracující třídy. Přišlo mi, jako kdyby to byla všechna velká americká města v jednom. Další zajímavou věcí bylo to, že jde o přístavní město a mně se velmi líbila představa ‚města vody a ohně'. Voda a oheň jsou největšími metaforami tohoto filmu.“

Ihned poté, co byl Baltimore vybrán, se filmaři spřátelili s místními hasičskými sbory, aby získali co nejvíce informací o fungování zdejších protipožárních jednotek. „Způsob boje s ohněm na východním pobřeží se velmi liší od stylu, jakým s požáry zápolí hasiči v jiných částech Ameriky, proto jsme si potřebovali jejich techniky osvojit,“ říká vedoucí výroby Marty Ewing. "Bylo velice důležité, že se nám podařilo navázat spolupráci s hasičskými sbory, a že nám bylo umožněno používat veškerou jejich výbavu – počínaje přístroji v hasičských vozech a halogenovými světly, sekerami a hadicemi konče. Dostali jsme také skvělou šanci využít opravdových baltimorských hasičů jako komparzistů.

Přišli na scénu ve skutečných pracovních oděvech – ve špinavých kloboucích a pláštích, s pásy, výbavou atd. Myslím, že to hodně přidalo filmu na autenticitě. Navíc jsme našli skutečnou hasičskou zbrojnici, kterou jsme pro film opravili do funkčního stavu. V Baltimoru jsme zkrátka měli štěstí."

Úkolem přivést k životu příjemná baltimorská zákoutí i nebezpečné industriální stavby pověřil Russell hlavního výtvarníka Tonyho Burrougha, který navrhnul jak domovy hasičů, tak dějiště všech hlavních požárů filmu. Při vytváření domácího prostředí musel všechny scény postupně upravit tak, aby odrážely plynoucí čas. „Chtěli jsme, aby se prostředí měnilo spolu s Jackem, který zvolna dospívá a stává se otcem rodiny,“ vysvětluje Burrough. „Zachovali jsme celkovou atmosféru prostředí, ale pro zvýraznění posunu času jsme měnili některé detaily v domovech hasičů a hasičské zbrojnici.“

„Stejně jako hrdinové našeho filmu pocházela většina těchto mužů z hasičských rodin, což je poznat i na interiérech jejich domovů,“ říká Burrough, který strávil několik týdnů návštěvami domů skutečných baltimorských hasičů, aby získal představu o jejich domácím zázemí.

Burrougha čekaly ale také mnohem komplikovanější sekvence, které vyžadovaly, aby zkonstruoval modely hořících budov v několika různých stádiích poškození. Na jedné ze stěžejních scén – obilném silu, ve kterém je Jack Morrison uvězněn v průběhu filmu – úzce spolupracoval s Russellem a vytvořil unikátní model „hroutitelného interiéru“, který pak mohl být použit hned několikrát. „Tato budova vyžadovala velmi chytrou konstrukci, díky které se mohla v jeden okamžik zřítit a o čtyři hodiny později být vrácena do původní podoby, aby bylo možné natočit další záběry,“ říká Russell.

Během příprav na natáčení kladl Russell všem řemeslníkům na srdce jediné slovo: autenticita. Té bylo nutno docílit i v oblasti kostýmů, které měl na starost Reneé Kalfus. „Začali jsme zjišťovat, co nosí požárníci v Baltimoru – scházeli jsme se s mladými nováčky i s hasiči vyšších šarží,“ popisuje pomocná návrhářka kostýmů Liz Shelton. „Prohlédli jsme si je v obyčejných i pracovních oděvech a na základě toho jsme začali vytvářet předlohu pro filmové kostýmy.“ Tým kostymérů také dostal k dispozici skutečnou hasičskou výbavu – velké pláště, kalhoty a helmy – kterou poté dle potřeby modifikovali pro každou scénu. Během příprav pochopili důležitou věc: „Zjistili jsme, že čím starší a ušpiněnější hasičský oblek je, tím větší je to pro jeho nositele čest,“ říká Shelton. „Jackův oblek se tedy v průběhu let stává opotřebovanějším a spálenějším, což je vizitkou jeho oddanosti hasičskému řemeslu.“

Jay Russell chtěl ve filmu zachytit dva důležité aspekty skutečného života hasičů, které dle jeho přesvědčení zatím nebyly v žádném předcházejícím filmu náležitě zobrazeny: citové konflikty a rodinné vazby, které člověka svazují i v okamžiku, kdy riskuje vlastní život, a živelnou povahu samotného ohně, který je oslepující, matoucí a nestálý a – jak říkají sami hasiči – má svůj vlastní zvrácený rozum.

Filmaři se již v raném stádiu příprav rozhodli, že se při natáčení nebudou spoléhat na kouzla počítačové grafiky, ale opatrně založí takzvané „ovladatelné“ požáry ve skutečných budovách. Vzhledem k bezpečnostním rizikům pochopitelně nemohli nechat jen tak shořet celé objekty, avšak snažili se v rámci možností dosáhnout maximální autentičnosti.

„Vytvořili jsme jedny z největších filmových požárů,“ podotýká Russell. „Měli jsme pocit, že digitální triky nevypadají dostatečně reálně a extrémně regulované studiové ohně neslibovaly ono vzrušení ze skutečného požáru. 99 % toho, co vidíte v tomto filmu, je skutečnost. Když sledujete Joaquina Phoenixe, jak se plazí po podlaze bytu pohlceného plameny, je to opravdu Joaquin Phoenix na podlaze bytu pohlceného plameny. Je to sice film založený na postavách, ale připadalo mi, že čím reálnější budou scény s ohněm, tím více se publikum dokáže postavám a jejich zážitkům přiblížit.“

„Filmaři a herci byli při natáčení scén s požáry neobyčejně odvážní,“ říká Casey Silver. „Bylo tam horko. Všude byl dusivý kouř. Nahánělo to hrůzu. Pokud vypadají na plátně tyto scény náročně, je to proto, že opravdu náročné byly – i se všemi bezpečnostními opatřeními, na která se skuteční hasiči nemohou při své práci spoléhat.“

Spousta hasičů se shoduje v tom, že jednou z věcí, jež v žádném hollywoodském filmu dosud neviděli, je hustý černý dusivý kouř, který je postrachem každého bojovníka s ohněm. Aby lidé za kamerou měli lepší představu o tom, jak tento kouř vypadá a jaké pocity vyvolává, doprovodilo několik z nich – včetně kameramana Jamese L. Cartera – herce při jejich výpravě do hasičského výcvikového tábora. Po této zkušenosti si Carter stanovil jako hlavní úkol zachytit pomocí kamery pocity dezorientace a odříznutí od okolního světa, které člověka pohltí v okamžiku, kdy je kouřem připraven o základní lidské smysly.

Hlavní požár filmu se odehrává v silu. Hořící sila patří k nejnebezpečnějším situacím, se kterými se hasiči setkávají, protože rozžhavené obilí funguje jako dynamit a je původcem vnitřních explozí, které mohou poškodit strukturu budovy. V tomto případě Jack Morrison hledá a zachrání člověka, který v hořícím silu uvíznul, a spouští jej na laně z okna. O několik okamžiků později se pod ním ozve velká exploze a Jack se propadne o tři patra níž, do nepřístupné části budovy, kde je uvězněn v troskách a štiplavém kouři.

Během natáčení scén v silu museli všichni lidé ze štábu nosit jednoduché dýchací přístroje, aby se vyhnuli respiračním potížím. Na nenadálé explozi a hustém kouři spolupracoval vedoucí speciálních efektů Larry Fioritto s vedoucím vizuálních efektů Peterem Donenem a několika poradci z řad hasičů. Pro hlavního poradce Marka Yanta byly speciální efekty čirou magií: „Z pohledu hasiče je úžasné vidět, jak proletí místností obrovská explozivní ohnivá koule, protože máte pocit, že při tom musel být někdo zraněn a celá místnost bude zdevastovaná, ale kupodivu se vůbec nic nestane. Tihle hoši uměli připravit explozi tak, aby vypadala velice impresivně, ale aby se zároveň nikomu nic nestalo.“

Přestože se jednalo o jednoznačně nejnáročnější projekt v celé Russellově kariéře, dle jeho slov pomohly dlouhé a těžké dny natáčení riskantních scén dokonale stmelit štáb a herce. „Ve chvílích, kdy se nám nedařilo, byla situace na place občas hodně stresující, ale právě díky tomu jsme se ještě více semknuli,“ říká režisér.