Činnost dobrovolných hasičů při mimořádných událostech je občanskou povinností, uvolňování zaměstnanců už roky řeší legislativa
Zástupci vlády a dalších sdružení v úterý 14. ledna 2025 podepsali memorandum, jehož hlavním cílem je upozornit na nezastupitelnou roli dobrovolných hasičů a podpořit ve firmách takové podmínky, které zaměstnancům umožní vykonávat dobrovolnou hasičskou činnost.
Přínos memoranda je však sporný – z jistého úhlu pohledu se totiž dá říct, že se několik zástupců signatářů dohodlo na tom, že ocení firmy, které budou dodržovat již dlouho platnou legislativu a dokonce je za to ocení.
Počin je to samozřejmě pozitivní, na problematiku uvolňování dobrovolných hasičů ze zaměstnání v případě jejich zásahu je potřeba poukazovat na všech frontách, o reálném přínosu však máme pochyby, vidíme problém jinde.
Podle § 65 zákona 133/1985 o požární ochraně je činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce při hašení požáru, provádění záchranných prací při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech považována za výkon občanské povinnosti.
Pro tuto činnost musí zaměstnavatel dle § 200 zákona 262/2006 (zákoník práce) zaměstnanci udělit pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu.
Pokud zaměstnavatel své zaměstnance neuvolňuje v uvedeném rozsahu, považujeme z naší strany za nutné firmy motivovat jinak, než udělením ocenění.
Motivace dnešní doby jsou jednoznačně peníze, pro firmy tedy v ideálním případě daňové úlevy, popřípadě jiná nefinanční, ale rozpočtově zajímavá podpora. Z našich debat s hasiči zařazenými do jednotek vyplývá, že se jejich zaměstnavatelé nejvíce bojí snížení produktivity na úroveň, během které už nebudou schopni splnit konkrétní smluvní zakázku v dohodnutém termínu.
Myslet by se mělo i na samotné hasiče – jak je výše uvedeno v bloku s výňatkem z legislativy, nemá hasič prakticky po skončení zásahu nijak definován nárok na odpočinek a po uplynutí „doby nezbytně nutné“ se musí vrátit do zaměstnání. V tomto případě je potřeba zapojit velitele a starostu obce, kteří mohou dobu nutnou k uvolnění vykázat i s odpočinkem, přesnou oporu k tomu ale nemají.
V Česku je více než 6000 obcí, většina z nich zřizuje jednotku sboru dobrovolných hasičů. Počet hasičů a zájmu o tuto dobrovolnou volnočasovou činnost klesá i přesto, že obec hasičům za zásahy poskytuje odměnu.
Je to dáno jednak demograficky, jednak změnami ve společnosti, nízkými odměnami za činnost od zřizovatelů a rovněž vyšší centralizací zaměstnání. V malých obcích ubývá zaměstnavatelů, dobrovolní hasiči tak pracují daleko od „své“ zbrojnice a mají problémy se dostavit k výjezdu v daném časovém limitu.
Ze strany zaměstnavatelů se podle našich zkušeností jen málokdy jedná o jejich zlou vůli. Největším problémem je, že se práce, kterou má zaměstnanec odvést, zkrátka sama neudělala. A přibrat kvůli JSDH dalšího zaměstnance, aby se produktivita firmy v průměru udržela na požadované úrovni, je samozřejmě ekonomicky nereálné.
Pokud nové memorandum podpoří společenskou debatu o personální problematice v dobrovolných jednotkách, bude to jen dobře. Bez materiální podpory však revoluci nepřinese, stabilizovat situaci bude potřeba jiným způsobem – především zásahem státu v oblasti daňové či legislativní optimalizace, popřípadě podporou obcí v případě zaměstnání hasičů, kteří budou svou činnost v jednotce vykonávat jako své povolání.
Systém požární ochrany v České republice je velmi výrazně postaven na akceschopnosti dobrovolných jednotek, jejich finanční podpora bude s největší pravděpodobností rozpočtově únosnější, než personální a materiální posilování profesionálních jednotek.