Je za námi čtvrtstoletí s ochranou obyvatel, pojďme bilancovat
Úplně stejně starý, jako je zákon o krizovém řízení, je i zákon o IZS, který nově upravil ochranu obyvatelstva poté, co přešla do působnosti Ministerstva vnitra ČR. Přinesl tento přechod to, co si od něj jeho autoři slibovali? Je na tom právní úprava lépe než u krizového řízení? Tak se na těch 25 let trochu podívejme.
Ochrana obyvatelstva
Do nedávna taková zapomenutá, chudá, často vysmívaná, tak trochu ušmudlaná sestřička krizového řízení. A i když je mnohem, mnohem starší, moc se o ní nemluví a lidé si ji pořád představují v pláštěnce a s páchnoucí maskou s chobotem kdesi v zaprášeném bunkru. Válečný konflikt přímo na hranici Evropské unie ale způsobil změnu. Tak trochu ostýchavě, ale stále hlasitěji se po ní začínají lidé ptát. Kde že jsou ty bunkry? Kde že jsou ty choboty? Kdo mi je dá? Jak se o mě stát postará, když začnou padat bomby? Je dobře, že se lidé zajímají. Škoda jen, že k tomu bylo potřeba války pár set kilometrů od nás. Stejné je to i s politickým zájmem a možnostmi čerpání finančních prostředků. Téma, kterému se všechny strany dlouhodobě vyhýbaly, jako by bylo nakažené, se nyní pozvolna otevírá v médiích a tu a tam jej i opatrně zmíní některý odvážnější politik.
Když jsme narazili na to financování a tu „chudou sestru“, je třeba připomenout, že ona ta sestřička vůbec chudá nebyla. Do sňatku s Ministerstvem vnitra přišla s velmi pěkným věnem.
„V roce 2001 je financování ochrany obyvatelstva zabezpečováno z prostředků delimitovaných z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra v souladu s usnesením vlády č. 53 ze dne 20. 1. 1999 a usnesením vlády č. 39 ze dne 5. 1. 2000 a z okresních úřadů na příslušné hasičské záchranné sbory krajů v souladu s usnesením vlády č. 1222 ze dne 4. 12. 2000. K zabezpečení financování běžných výdajů bylo delimitováno z Ministerstva obrany 173,76 mil. Kč a k financování kapitálových výdajů bylo delimitováno 64,948 mil. Kč. Z okresních úřadů bylo delimitováno příslušným hasičským záchranným sborům krajů k financování běžných výdajů 83,708 mil. Kč.“
„Termín převodu výkonu státní správy ve věcech civilní ochrany z působnosti MO do působnosti MV byl stanoven usnesením vlády ze dne 5. 1. 2000 č. 39, k informaci o postupu transformace výkonu státní správy ve věcech civilní ochrany z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra, do 31. 3. 2000. Forma a rozsah převodů byly mezi resorty upraveny
„Delimitačním protokolem k převodu výkonu státní správy ve věcech civilní ochrany z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra". podepsaným dne 12. 1. 2001. K převodu příslušnosti hospodařit s nemovitým majetkem bylo v delimitačním protokolu uvedeno 34 nemovitosti v celkové ceně 7 18,5 mil. Kč.“
To je jen pár útržků. Každopádně na tu dobu šlo o slušné jmění. Jenže věno za ty roky tak nějak neodlišitelně splynulo s jiným majetkem, nevěsta sedí odstrčená v koutě a žije z toho, co zbyde.
Historie ochrany obyvatelstva je vážně dlouhá a rozebírat ji tu nebudu. Stejně jako u krizového řízení mě zajímá posledních 25 let. To je doba, kdy byl vytvořen a vešel v platnost zákon o IZS. I ten byl na svou dobu moderní a přelomový, i ten měl a má celou řadu nedostatků, a ani ten se nemůže pochlubit nějakým překotným vývojem. Možná je na tom ještě hůř než krizový zákon. Novelizován byl mnohokrát, ale významnější změnu těžko pohledat.
Tím spíš, pokud se soustředíme na téma ochrany obyvatelstva. Prakticky vždy se jednalo jen o nepříliš zásadní úpravy postavení hasičského záchranného sboru jako dotčeného orgánu z pohledu ochrany obyvatelstva v tom či onom řízení, když docházelo k novelizaci jiného předpisu, třeba stavebního zákona. A je vůbec potřeba něco měnit? Kdo s předpisem pracuje, ví, že ano.
Není nezbytné rovnou překopávat celý předpis, ale některé věci volají po opravě už mnoho let. Třeba nelogické přehazování povinností v § 10 a § 12 je příklad za všechny. Některé úkoly později v roce 2002 rozpracovala vyhláška k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Ta však od té doby nebyla novelizována vůbec. Skutečně se za 23 let nenašlo nic, co bychom chtěli změnit? Našlo. Snahy o novelizaci tohoto předpisu byly už několik let po jejím vydání. Bohužel je výsledek nulový.
Zase se točíme v obvyklém kolečku společenského a politického nezájmu. Každopádně se to za těch víc než 20 let stihnout dalo. Až nyní, se změnou bezpečnostní situace, se odpovědné orgány přehrabují v troskách ukrytí nebo pozůstatcích individuální ochrany a přemýšlejí, jak dál. Na jejich obranu nutno říct, že kdyby před deseti lety oznámily tehdejší politické reprezentaci a veřejnosti, že chtějí stavět nové úkryty a obnovit fond prostředků individuální ochrany za každoročních pár set milionů, sklidily by přinejmenším výsměch. Možná rovnou zbavení svéprávnosti. Tohle je relevantní argument a nikdo neměl sílu situaci změnit. Taková je bohužel společnost. O své bezpečí se stará, teprve když se hrozba objeví na obzoru. To ale neznamená, že jsme nemohli ochranu obyvatelstva oprašovat a modernizovat v oblastech, které zas tak společensky mimo nebyly.
Třeba zařízení civilní ochrany. Asi všichni vědí, že tento institut úplně nefrčí. Zrevidovat, upravit nebo i zrušit by mnoho nákladů neneslo. Varování. Jasně, modernizace něco stojí, ale to bylo možno obhájit i běžnými mimořádnými událostmi než jen válkou. Pořád velká část systému stojí na rotačních sirénách. Napadá vás, fakt se opíráme o předválečné zařízení? Ono to nemusí být nutně špatně, ale chtělo by to i něco víc. Chytré technologie jsou tu s námi víc jak deset let, komunikovat dnes umí i pračka, a my se konečně začínáme bavit o systému „Cell broadcast“ pro mobilní telefony.
Evakuace. Není i tam místo se trochu zamyslet a po zkušenostech které máme, zrevidovat pro co a pro koho se evakuace plánuje? Potřebujeme přijímací i evakuační středisko? Co je vlastně to nouzové přežití? O úkrytech už byla řeč výše. Nejen na základě zkušeností z války na Ukrajině by určitě stálo za to, tuto problematiku otevřít. Prostředky individuální ochrany? Všichni z oboru vědí, v jakých počtech a v jakém stavu tyto prostředky jsou. Tady je zcela nezbytné upravit celý systém. Požadavky ochrany obyvatelstva v územním plánování a stavebně technické požadavky na stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany. Stejně jak je název šesté části vyhlášky dlouhý, je také bezzubý.
Nechci jen kritizovat, takže přidám i pochvalu. Je dobře, že v médiích vystupují zástupci odpovědných orgánů a otevřeně hovoří o stavu systému. O potřebě přehodnotit přístup jak ze strany státu, tak ze strany obyvatel. Konečně někdo veřejně vyslovil, že stát se nemůže za všech okolností postarat o všechny, kteří mohou potřebovat pomoc. Že to pak je o prioritách. Že každý může tu potřebu pomoci od státu oddálit, když pochopí, že bez velkých nákladů se může na řadu situací předem připravit. Jenom chtít a vědět jak. Jsou to první vlaštovky. A bude nutno ještě mnoho reportáží a článků, aby obyvatelé České republiky skutečně změnili vnímání bezpečnosti a vlastního podílu na ní. Nejlépe, kdyby se to učilo už ve školách. Nebo se to tam už učí? Ale to je zase jiný příběh.
Shrňme to na závěr. Právní rámec krizového řízení i ochrany obyvatelstva je starý. Není špatný, ale potřebuje změny. Někde kosmetické, někde zásadní. Čas na to byl. Ten jsme z velké části promarnili a nebýt povinnosti implementace evropských směrnic, kdo ví, jak by předpisy vypadaly. Možná ne moc odlišně od začátku své účinnosti.
Co teď? Kdo může předkládat návrhy zákonů říká Ústava. A přiznejme si upřímně, nikdo z vyjmenovaných se změnou sám od sebe nepřijde. Někdo je musí postrčit. Ten někdo jsme my. My, co s těmi zákony pracujeme a nejlépe víme, kde mají díry. Aby to postrčení ale mělo šanci na úspěch bude to něco stát. Tvrdou práci, ostré lokty, dobré argumenty a spoustu trpělivého vysvětlování všem zapojeným. A taky čas. Protože až příště bude příležitost předpisy měnit, měly by být už dopředu kvalitně připravené a nejlépe s důležitými hráči i předjednané.
