Jak to myslel Vojtěch Rynda, filmový kritik, který měl jiný názor, než naši čtenáři

V nedávné době byl do kin uveden film Okrsek 49, který si získal mnoho příznivců mezi hasiči a řadu odpůrců v řadách filmových kritiků. Jedním takovým filmovým kritikem byl i Vojtěch Rynda, který se díky některým slovním obratům ve své kritice dostal do křížku s hasičskou komunitou na našem serveru.

Bez ohledu na názorové rozdíly táborů příznivců a odpůrců filmu Okrsek 49 si dovolím tvrdit, že tento snímek svou společenskou úlohu splnil – důstojnou formou uctil památku hasičů, kteří zemřeli při výkonu svého povolání. Tomuto filmu nelze také upřít to, že díky němu mají hasiči možnost populární formou prezentovat svou práci se všemi jejími klady i zápory. Pro hasiče diváky bylo důležité už jen to, že mohou vidět „sami sebe“ na filmovém plátně s možností procítit hlubokou sounáležitost s hasičskou komunitou a mnohdy se slzami v očích vzpomenout na jejich kolegy, kteří opravdu při hasičské práci zemřeli.

Bylo proto velice zajímavé sledovat, jak se jeden z recenzentů tohoto filmu dostal do křížku s diváky, kteří se s tímto filmem bytostně spojili. V určitých úsecích kritiky se Vojtěchu Ryndovi podařilo svými slovními obraty zasáhnout citlivá místa hasičů. Někteří čtenáři jeho kritiky měli pocit, že překročil hranice své profese a posměšným způsobem zaútočil na práci hasičů.

Chtěl jsem se Vás proto Vojtěchu zeptat, zda jste při psaní své kritiky počítal s tím, že se některými svými výroky můžete hasičů dotknout bez ohledu na to, že jste se snažil kritizovat pouze film?

Hasiči mi při psaní recenze vůbec nepřišli na mysl. Když recenzuji, vědomě nebo podvědomě myslím na čtenáře, případně na minulé i budoucí diváky dotyčného filmu, ale rozhodně ne na lidi, kteří k tomu filmu mohou mít osobní vztah. Málokterý film je sice tak bytostně spjatý s určitou sociální skupinou jako Okrsek 49, ale základní premisa mé práce je, že hodnotím filmy a ne skutečnost.

I kdybych při psaní téhle recenze počítal s tím, že ji budou číst i hasiči, nijak bych ji neuhlazoval; bral bych za samozřejmé, že hasiči recenzi vezmou jako můj pohled na film, sami si vytvoří svůj a nebudou ten text brát osobně.

Setkal jste se někdy s tak silnou odezvou od čtenářů Vašich kritik, nebo byla tato hasičská svým způsobem jedinečná?

S takhle silnou odezvou jsem se nikdy nesetkal. A protože jsem se do některých filmů opřel ještě ostřeji než do Okrsku 49, mám za to, že takhle silná odezva plyne právě z toho, že Okrsek 49 je tak silně svázán s určitou sociální skupinou, s určitou profesí.

Po přečtení některých Vašich recenzí se nemohu zbavit dojmu, že jako autor recenzent jste náročný divák, který již z principu odmítá jakýkoliv komerčně pojatý snímek, byť by se dané skupiny diváků bytostně týkal a dokázal by jí oslovit. Jak se vlastně při psaní recenzí na filmy díváte, jaký je Váš pracovní postup při psaní kritik?

I když se považuji za diváka náročnějšího než je divácký průměr, neřekl bych, že z principu odmítám takzvaně komerční snímky. Snažím se filmy hodnotit v rámci jejich žánru, přičemž žádný žánr neberu za vyšší nebo nižší než jiný. Z „komerčních“ filmů poslední doby, to znamená z filmů, které staví výdělek nad autorskou výpověď a které jsou vstřícné k nejširší divácké mase, se mi líbil například animovaný snímek Úžasňákovi, akční sci-fi Já, robot, thriller Cellular nebo bláznivá komedie Vybíjená.

Co naopak nesnáším u jakéhokoliv žánru je manipulace s divákem a s jeho emocemi, a toho jsem se u Okrsku 49 dočkal v míře vrchovaté.

Můj pracovní postup je následující. Na novinářské projekci zhlédnu film, ke kterému se snažím přistupovat pokud možno nezaujatě, i když při znalosti tvůrců nebo herců to tak úplně nejde. K Okrsku 49 jsem měl od počátku naprosto neutrální postoj. Ne na každý film, který takhle zhlédnu, píšu recenzi, a pokud ho recenzuji, může to být pro různá média, čemuž musím přizpůsobit délku textu, argumentaci atd. Základní struktura recenze bývá stejná: děj, odkaz na tvůrce a herce, argumenty pro a proti. Text s určitým odstupem, během kterého si ho mám možnost promyslet, napíšu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a tím to pro mě ve většině případů hasne.

Při našem hovoru jste mi řekl, že jste se k filmu začal stavět nepřátelsky ve chvíli, kdy jste zjistil, že Vámi film manipuluje a nedovolí Vám samostatně uvažovat. Je tato šablonovitá snaha filmařů opravdu tak velkou chybou? Mně osobně to třeba vůbec nevadilo, jelikož jsem tam hledal úplně jiné věci.

Kdybych měl shrnout svá vnitřní pravidla pro hodnocení filmu, tohle by bylo na prvním místě: jakmile se mnou film nebo jeho režisér manipuluje, jakmile mě nebere za rovnocenného spoluhráče, jakmile ze sebe dělá něco víc, než ve skutečnosti je, jsou to okamžitě body dolů.

V případě Okrsku 49: jak mám zažívat nějaké emoce, když vím, že jsem k nim de facto tlačen, navíc tak lacinými prostředky jako je vypravěčský rámec nebo zplošťující stylizace? Takhle to je se mnou osobně, přičemž se nebojím tohle pravidlo zobecnit. Manipulace ve filmu/v umění není chyba, protože se děje většinou záměrně; je to prostě nefér, je to podvod.

Myslíte, že by Vaše kritika filmu vypadala jinak, kdybyste podrobněji znal život hasičů? Třeba by mohla ve vaší kritice vzniknou nepatrná polehčující okolnost.

Ten film by pro mě byl pořád stejně špatný, protože po filmařské a etické stránce prostě není dobrý: je laciný, manipulativní, kýčovitý. Můj názor by zůstal stejný, i kdyby se Okrsek 49 týkal jakékoliv jiné profese. Polehčující okolnost možná spočívá v tom, že – jak jsem se dozvěděl – akční scény v Okrsku 49 víceméně odpovídají skutečnosti.

Jak to vnímám já, mohl být pro Vás tento film trochu zapeklitý. Z našeho hovoru jsem pochopil, že kdyby byl tento film pojatý jako dokument, neměl byste proti němu nic. Ve chvíli, kdy se Okrsek 49 stal filmem, byl u Vás ztracen. Problém tohoto filmu asi bude, že je svým způsobem dokumentem hasičské duše, který je usazený do šablonovitého filmového schématu. Nebo myslíte, že se mýlím?

Ne, tohle je rozhodně výtečná definice Okrsku 49. Ale ještě bych k ní přidal, že to je film natočený ze špatných důvodů: natočený proto, aby vydělal peníze na něčem, co je po událostech 11. září zrovna populární. Kdyby byl Okrsek 49 regulérní dokument, nota bene natočený bez souvislosti s touhle „společenskou objednávkou“, posuzoval bych ho možná shovívavěji. „Možná“ proto, že dokumentární film disponuje ještě výkonnějšími prostředky manipulace než film hraný, a opět by záleželo na tom, jak by tento dokument hasiče prezentoval.

Ve Vaší kritice jste uvedl: „Jednotlivé výstupy jsou vybrány tak, aby se hasiči předvedli jako okázale neokázalí dříči („je to naše práce“), jako parta, která drží pohromadě ve šťastných i smutných okamžicích (svatby a pohřby), jako správní chlapíci, kteří nezkazí žádnou legraci (společné tahy v barech), i jako citliví a milující otcové od rodin („řekni Lindě, že ji miluju“ z úst umírajícího).“ Vaše slova zde na mě působí tak, že této skutečnosti nechcete věřit. Nemohu také souhlasit s tím, že se zde hasiči chtěli předvést. Hasiči zde byli předvedeni jako neokázalí dříči, jako parta atd. V tomto podání je to trochu rozdíl nemyslíte?

Ano, neberu tuhle prezentaci jako skutečnost – rozhodně ne jako celou skutečnost. Tímhle způsobem se točí reklamy: vychválit výrobek na nejvyšší míru, ukázat ho v nejefektnějších situacích, zamlčet případné nedostatky. Pokud byl záměr Okrsku 49 ukázat život hasičů, neměl se ten film držet jen jeho nejvypjatějších a nejlákavějších momentů, protože žádný život nesestává jen z vrcholů.

A co se týče té formulace: přiznávám, že je poněkud neobratná. V obratu „aby se hasiči předvedli“ jsem použil „se“ ne jako zvratné zájmeno vztažené k hasičům, ale jako zájmeno odkazující na abstraktní „ono“ ve smyslu „aby se ukázalo“. V tomhle smyslu je ta formulace rovnocenná formulaci „hasiči byli předvedeni“.

Pokud vím, tak Okrsek 49 netočili hasiči (jakkoliv byli přítomní v komparsu a jako konzultanti), takže jsem je nemohl obviňovat z toho, že se chtěli předvádět.

Byl jste také kritizován za tuto část Vaší kritiky: „Právě do kategorie nepovedených „šablonovitých obkreslovánek“ patří Okrsek 49 slabikářové heslo „hasiči“ roztažené do dvouhodinového snímku. Dozvíme se zde, že hasiči jsou ti nejchrabřejší hoši, kteří dnes a denně riskují krky, aby nás, naše babičky a jejich kočky zachránili z hořících domů a jiných životu nebezpečných situací.“ Víte, mám pocit, že tento film ani jiné ambice neměl a co víc, ani to nikdo neskrýval a neskrývá. Myslím, že právě Vaším spojením silného slova chrabrost a záchrany slabých babiček a jejich koček jste se v očích hasičů dopustil zbytečného zlehčení a výsměchu. Opravdu jste to tak myslel?

Tento film měl především ambice vydělat hromadu peněz – a to je to, co se snažím zesměšnit. Proto vznikl teď, po událostech 11. září, proto je natočený tak jak je natočený, proto používá relativně primitivní metody, aby se zalíbil masovým divákům a přiměl je k instantním emocím.

To, že v něm hasiči a jejich bližní nacházejí kus svých životů, považuji za jakýsi nutný, ale nezáměrný vedlejší efekt. Všechno, co se v mém textu říká o hasičích – s jedinou výjimkou poslední věty o obdivu – se týká toho, jak jsou hasiči prezentování na plátně, a ne toho, jací jsou ve skutečnosti. Proto mě tolik překvapilo, když někteří hasiči má slova vztáhli na sebe osobně.

I přes to, že na své písemné kritice trváte, nemyslíte si po všech těch diskusích s hasiči, že ten film nějaké kvality má? Není jeho oznámkování dvěma hvězdičkami příliš silné? Mimochodem stejný počet hvězdiček dostal od Vás snímek Vetřelec vs. Predátor.

Okrsek 49 je jeden z nejhorších filmů, jaké jsem za poslední roky viděl. V mých očích je dokonce horší než Vetřelec vs. Predátor – právě proto, že Vetřelec vs. Predátor ze sebe nedělá víc než je, že prezentuje sám sebe jako lacinou béčkovou akci.

Původně jsem chtěl Okrsku 49 udělit dokonce pouze jednu hvězdičku, od čehož ho uchránilo jen to, že tak extrémní hodnocení se v Lidových novinách šetří pro filmy kalibru Kameňáku. Všechno dobré, co Okrsek 49 způsobí, jako je například obrácení české pozornosti k hasičům, je troufám si tvrdit vedlejším efektem, který se vymyká původnímu záměru vydělat peníze na momentální popularitě hasičů v USA. Takhle zkrátka filmový průmysl funguje.

Do dvou tří let tu máme film o hrdinných záchranářích, pátrajících po obětech tsunami.

I přes to, že si filmový kritik Vojtěch Rynda myslí, že je Oksek 49 nejhorším filmem všech dob, myslím že to zásadní splnil. Dokázal všechny hasiče světa svázat stejným pocitem hrdosti na svou práci.