Hasiči v Praze v době Protektorátu

Než budeme číst o činnosti pražské hasičského sboru z povolání v době Protektorátu, nebude na škodu si trochu připomenout, jak šly v té době dějiny.

Ke konci 30. let se v Evropě schylovalo k přinejmenším evropskému válečnému konfliktu. Německý kancléř Hitler se netajil myšlenkou vojensky ovládnout Evropu a vybudovat tisíciletou Říši. V r.1938 padlo za oběť jeho plánům Rakousko, v říjnu téhož roku předložil zástupcům Československé republiky uzemní požadavky, spojené s ochranou německého obyvatelstva, 15.března 1939 byla republika, okleštěná o Sudety, kompletně obsazena. Slovensko mělo v té době již svůj samostatný Slovenský štát. Výstřely na polskou vojenskou základu u Gdaňska začala 2. světová válka, psalo se 1.září 1939.

Na přelomu roku 1941–2 došlo k celostátní normalizaci výstroje a výzbroje, Němci začlenili sbor do protektorátní bezpečnostní služby a převzali nad sborem velení. Přednosta sboru Ing. Pexa je v listopadu 1942 nahrazen německým velitelem Bruno Petersenem, starým praktikem s německého města Düsseldorf. Ač Němec, nebyl propagátorem nacismu, staří pamětnici z těch dob to potvrzovali.

Hned v úvodu své činnosti si nechal předložit mapy Prahy, aby zjistil rozložení sil. Protože plánoval zvýšení počtu hasičů, zákonitě muselo dojít ke zvýšení počtu stanic. Staví se dřevěná provizoria v Dejvicích, Libni, Smíchově, Strašnicích, Krči, Žižkově a Holešovicích. Ještě dnes máme možnost vidět tu poslední, která se z té doby zachovala. Je to holešovická stanice. Při pohledu do mapy bylo patrné, že síly sboru jsou rovnoměrně rozloženy po obou březích Vltavy.

Tím, že sbor je zařazen do bezpečnostní služby, přineslo i prospěch. Sbor je vybaven moderní technikou, Němci měli ještě dostatek surovin k všeobecné výrobě. Objevují se nová vozidla, cisterny, žebříky, dýchací technika. Bylo toho víc než zapotřebí. Hořelo, hořelo, hořelo.

Víme, že Protektorát byl vyhlášen 15.března 1939. Už v půli června dochází v známé pražské kavárně Ria k výbuchu nálože. Můžeme se jen domnívat, že se přihlásil ke slovu český odboj. A hořelo dál. V lednu 1940 vznikl velký požár skladu nábytku na vinohradské Zvonařce. Zásah byl ztížen velkým množstvím sněhu a silným mrazem.

V r. 1943 se zvyšuje početní stav hasičů na 700 mužů. Dále je sbor zařazen do systému Protiletecké Ochrany, dnes bychom řekli Civilní ochrana. Ke konci války v Praze existuje ještě jedna složka, tzv. Luftschutzpolizei – protiletecká policie, složená z Čechů. Tato policie vykonávala službu společně s hasiči na mnohých stanovištích v celé Praze, takže v případě náletů byl početní stav kolem 2 tisíc mužů.

Jak prozíravé to bylo, ukázaly dva nálety na Prahu na sklonku války, 14. února a 25. března. První nálet poškodil část Prahy od Smíchova přes Karlovo náměstí až po vinohradskou Floru. Obětí bylo na 700. Druhý nálet zasáhl Prosek, Vysočany, Hloubětín. I tady byly značné oběti na životech. Nepočítaje zničené tovární celky, zničená obydlí.

Ovšem největší zatěžkávací zkouškou prošel pražský sbor v době květnového povstání. Od první minuty byl pražský sbor v permanenci, u rozhlasu, v ulicích Prahy, finální akce byla u požáru staroměstské radnice, bohužel, tady byl sbor neúspěšný. Zde šlo o holé životy ! Žádný z velitelů si nevzal na svědomí poslat své lidi do palby.

Oběti však byly stejně, tři hasiči padli na barikádách, jeden popraven v Terezíně, jeden po roce zemřel na následky útrap z koncentráku.

B těchto dnech slaví celý svět ukončení zatím nejstrašnější války. Zahynulo přes 50 milionů lidí, nepředstavitelné materiální škody.

Prosím, vzpomeňme i na těch 5 hasičů pražského sboru, kteří položili své životy pro svobodné dnešní dny.

Milan Krchov
archivář HZS hl.m.Prahy