KNIHA A ROZHOVOR: Životy pražských hasičů
HZS hl. m. Prahy vydal v tomto roce, k 10. výročí založení HZS ČR, knihu Životy pražských hasičů. Autorem textů a fotografií je Jaromír Chalabala.
Tuto krásnou knihu dostali příslušníci i občanští zaměstnanci pražského sboru. V elektronické podobě se nyní představuje i široké veřejnosti. Postupně budou vkládány části knihy, až ji v adventní čas budete znát celou.
Jméno autora knihy zná téměř každý v naší malé zemi z obrazovek svých televizních přijímačů. Jaromír Chalabala působí v TV Nova již čtrnáct let, v roce 1996 začal na pozici regionálního reportéra, nyní je v roli vedoucího redakce pořadu Víkend, volný čas věnuje fotografování. Před publikací o pražských hasičích již realizoval projekt neméně skvělé knihy Pražská záchranka ve 155 fotografiích (formát PDF).
Že je ve svém „volnočasovém“ oboru skutečně mistrem, se můžete přesvědčit na jeho stránkách:
Kniha Životy pražských hasičů, je ke stažení na stránkách HZS Praha:
- První část (formát PDF)
- Druhá část (formát PDF)
Další fotografie z knihy jsou na webu autora: http://www.chalabala.cz/…skych-hasicu
Jaromír Chalabala poskytl serveru POŽÁRY.cz malý rozhovor na téma knihy, čtete pod fotkou.
Co vás přivedlo na myšlenku udělat knihu o pražských hasičích?
V danou chvíli se mi to zdálo jako vhodné a málo fotografované téma. Žádná hluboká myšlenka mě nezachvátila. Hasiči se těší velké důvěře, ale zároveň lidé o jejich práci a o nich samotných příliš mnoho nevědí.
Jak složitá byla její realizace? Přeci jen těžko asi přijde novinář na nějakou stanici s tím, že si bude fotit a dělat poznámky, protože chce udělat knihu…
Když ale novináře osloví vedení pražského sboru v čele s plk. Gosmanem s tím, že viděli mou knihu o pražské záchrance a mají zájem o něco podobného, tak už je to něco jiného… Chtění zapůsobilo na všech stranách, a proto to byla vcelku snadná práce. Za hodně vděčím i Janu Havrdovi, veliteli jedné ze směn, kterého jsem prostřednictvím fotek sledoval až do jeho odchodu do výslužby a s nímž jsem spolupracoval dlouhá léta také v rámci zpravodajství TV Nova.
Hasiči jsou většinou dobrá parta lidí, která ,,civilisty“ mezi sebou moc nebere. Jak se na vás tvářili? Je mezi nimi spousta těch, co se neradi fotí…
Jmenujte mi šest hasičů, kteří se neradi fotí. Na nepřijetí si stěžovat nemohu, ale tohle je spíš otázka na samotné hasiče než na mě.
Za dobu sbírání materiálů na knihu jste se zúčastnil mnoha zásahů. Zanechal ve vás nějaký z nich silný zážitek, který si budete pamatovat na vždy?
Na velké ohně, jako požár Průmyslového paláce nebo libušskou tržnici SAPA, se určitě jen tak nezapomíná. Věřím však, že si budu dlouho pamatovat i řadu drobnějších případů, které měly spíše tragikomický průběh, nebo se k nim pojí osud některého z hasičů.
Před realizací projektu jste jistě měl na hasiče nějaký názor, změnil se nějakým způsobem poté, co byla kniha dokončena?
Nevím, asi ne. Vážil jsem si jich, vážím a věřím, že si jich i budu dál vážit.
S jakými problémy jste se během práce na knize setkal? Našel se i takový, který nešel překonat?
Nepřekonal jsem sám sebe. V hlavě jsem měl mnohem lepší fotky, jen jsem je nedokázal udělat.
Kniha je plná skvělých fotografií, momentek a krátkých, o to více výstižných doprovodných textů, jako celek působí velmi dobrým dojmem, podařilo se ji udělat dle vašich představ?
Při dokončení jsem byl docela spokojen. Dnes už bych knihu dělal zase jinak…
Najde se v ní také spousta řekněme syrových věcí, které dobře pochopí pouze ten, který kdy na nějaké požární stanici sloužil. Bylo toto jedním ze záměrů, ukázat jen a pouze holou realitu věci?
Teď přesně nevím, o kterých fotkách mluvíte… Nemyslím si, že by snímky byly syrové či dokonce brutální. Listujte knihou a všimněte si, že oběti různých neštěstí na fotkách nejsou skoro vůbec vidět, jen tušíte, že tam někde jsou. Snažil jsem se ukázat minipříběhy mužů a žen chránících hlavní město. Tato kniha je nelíčí jako superhrdiny, kteří každý den na poslední chvíli vynášejí z hroutících se budov maminky s dětmi v náručí. Ukazuje jejich každodenní pomoc i únavu. Jejich výcvik i odpočinek. Vidíte jejich první cigaretu na uklidnění po velkém ohni, výcvik nováčků nebo i přípravu oběda. Snad jsem zachytil alespoň část jejich opravdových životů.
Jaké jste zaznamenal reakce těch, o nichž kniha pojednává?
Užil jsem si pochval a také vyslechl různá doporučení, jak jsem to mohl udělat mnohem lépe. Asi byste se měl zeptat samotných hasičů.
Coby autor knihy o hasičích, potřeboval jste někdy sám jejich pomoc?
Plynaři mi špatně přimontovali sporák. Požár plynové přípojky jsem si nejdřív rychle nafotil, vypnul plyn a uhasil. Poté jsem zavolal na stopadesátku, že už potřebuji jen vyšetřovatele.
Plánujete ještě nějaký projekt, spojený s výkonem hasičského povolání?
Nechte se překvapit.
Díky za rozhovor.
Fotoreportáž o autogramiádě knihy Životy pražských hasičů naleznete v našem starším článku
Foto a info: HZS hl. m. Prahy, web jaromíra Chalabaly
