Dokonáno jest – Iveco je připraveno k boji!
Rok 2010 se jevil od samého počátku naprosto běžně jako každý jiný. Sem tam nějaký výjezd, opravy a údržba techniky, výcvik, sem tam dotaz ve stylu jak to vypadá s dotací na Tatru – protože její čerpadlová část je ve stavu takovém, že jsem se i divil, že u těch pár případů dala vodu.
Je prostě rozdíl, když máte auto 25 let starý, který je ale průběžně udržovaný anebo … no nic, to už jsem někde psal. Na místo toho však sborem začaly prosakovat zprávy o jakémsi voze značky Iveco, který by se převodem mohl dostat od HZS k naší jednotce. Bylo to zhruba v době, kdy některé trojkové sbory dostávaly nové Renaulty. Nakonec jsme byli spolu s letňanskými kolegy vyvoleni k těmto ne zcela novým, ale ani ne tak moc starým vozům. Ano, je to tak, pražský HZS předal v letošních zářijových dnech dva vozy CAS 16 a CAS 24 Iveco Magirus EuroFire.
První, v provedení 4×4, připadl letňanským kolegům a druhý, v provedení 4×2, zavítal do naší zbrojnice. Nevýhodu silničního podvozku tak trochu nahrazuje nejvýkonnější motor. Řeknete si, na co na sídlišti potřebují terénní podvozek ? No, po loňsko-letošní zimě, kdy se dokázal zahrabat i erťák….a jak známo zásahy jsou všude možně…
Radost ve sboru byla obrovská. Na jednu stranu je o nás známo, že jsme nadstandardně vybavená a fungující JPO V, na druhou stranu při tom počtu techniky je skoro zázrak, že vše dokážeme udržet finančně v chodu a proto naší radost s postaršího „nového“ vozu umocňoval fakt, že je to vozidlo ještě relativně jednoduché, bez zbytečné elektroniky, které se dá za relativně malé peníze udržet ve výjezdu.
Se slzami v očích jsme tak zamávali odjíždějícímu nezmarovi ze Sapy- Š 706 CAS 25 RTHP (r. v. 1983), který ve vynikající kondici (však byl také v průběhu let částečně repasován) opustil naší zbrojnici a čeká na nového uživatele. On by se sice jistě nějaký našel okamžitě i v Praze, jsou tu nové jednotky, ale necháme to povolanějším, o přidělování techniky rozhodovat opravdu nemůžeme. Nicméně si neodpustím, že je veliká škoda, že někde v garáži koroduje vypuštěný bazén více, než je zdrávo.
Po papírových formalitách jsme tak čekali na blížící se termín komunálních voleb, protože to je přesně ten čas, kdy nejen v Praze vždy někdo něco dostane. A tak jednoho dne přijelo (*aby mohlo být jiný den a to přesně 25. 9. 2010 slavnostně předáno*) vozidlo Iveco Magirus CAS 24. Bylo to vlastně už jeho druhé předání, první se uskutečnilo při akci městské části za účasti veřejnosti a starosty p. Mgr. Dalibora Mlejnského.
Představme si tedy stručně vozidlo:
- výrobce – Iveco Magirus
- modelová řada – EuroFire
- podvozek – 4×2
- motor – 196kW
- převodovka – manuální, osm převodových stupňů
- čerpadlo – 3200l/min
- nádrž na vodu 3000l, pěna 400l
- celková hmotnost vozu 15t
Tak fajn, vozidlo je u nás. Bylo rozhodnuto o návštěvě servisu, který se uvolil (díky přičinění našeho členovce Martina Petržely), udělat nám prohlídku technického stavu zdarma. Jednalo se o firmu Volvo v Čestlicích. Prohlídkou bylo zjištěno, že se vozidlo po technické stránce nachází ve velmi dobrém stavu a bylo následně důkladně promazáno a zkontrolovány náplně.
Na podvozku byly dále provedeny tyto práce: výměna kapaliny, odvzdušnění a seřízení kroku pedálu spojky, kontrola serva + dolití, oprava úniku vzduchu z řazení, rozhýbání a promazání stěračů, připravena kompletní sada filtrů a oleje k pozdější výměně.
Vybydlená nástavba se stala terčem útoku našich manuálně zručných členů, kteří se chystali přivést k životu návrh umístění prostředků, pocházející rovněž od jednoho z našich členovců, Hynka Obroučky. Plány se však někdy liší od skutečnosti a tak docházelo při přestavbě skříní k určitým úpravám původního návrhu jednak z důvodu řešení nastalých problémů a pak i podle poznatků a potřeb jednotky.
Začalo to demontáží všeho možného z nástavby a za použití ekologicky odbouratelných mycích prostředků vymytím hliníkového vnitřku nástavby. Následovalo několik hodin kecání, kreslení a dohadů, co a jak. Zhruba víme a teď ještě sehnat peníze na materiál. Není toho málo, ale ani moc, ale rozhodně na to sborové prostředky nemáme. Ale co zase máme, jsou dobré vztahy a kontakty a tak se práce rozeběhly jak v manuálním směru, tak ještě ve druhém, dá se říci „managerském“, protože to situace vyžadovala.
Od poloviny září do posledního října, tak, jak čas pracujícím členům dovolil, se přetvářely skříně a jejich vybavení do skoro konečné podoby, ve které jsou dnes.
V kabině, která svou prostorností skoro dokáže nahradit legendární Liazku (chybí snad jen ta výška), se z výbavy pro zásah nachází svítilny Adaro Adalit L2000 LB včetně nabíječů, dále pro všechny členy posádky vysílačky Motorola GP340, rovněž včetně stojánkových nabíječů baterií. Ty však byly nainstalovány až v posledních dnech, takže ještě nejsou na fotkách. V opěradlech členů družstva jsou umístěny dýchací přístroje Dräger PA90 v počtu 4ks s „kandahárovými“ maskami FPS7000 (včetně dvou vyváděcích a dvou dalších masek s alternativním uchycením pomocí hlavového kříže), v kabině je i kufr s křísícím přístrojem Saturn Oxy a zdravotnický batoh, prozatím zůstal zachován i dřevěný stolek s vlastním osvětlením, který u útvarové jednotky používala spojka.
Kde se tedy co nachází v nástavbě:
Začneme zleva – přední roleta je vybavena elektrocentrálou Endress ESE DSH-GT (4,28 kW, 400 V) a osvětlovací technikou v podobě halogenů (3× 500W) a stativů k nim patřících, je zde od výrobce umístěn i otočný, vzduchem vysouvaný osvětlovací stožár včetně ovládání, s naklápěcími světly 2× 1000W a výsuvem do výšky 7m.
Prostřední roleta je vybavena další dýchací technikou Dräger PA90 v počtu 4ks kompletních přístrojů a stejným počtem náhradních lahví, cisterna má tedy dohromady 8 dýchacích kompletů a 4 náhradní lahve. Dále je zde výsuvné plato se čtyřmi hasicími přístroji. Poslední skříň na levé straně, kde jsou i výtlaky, obsahuje dva regály s hadicemi C (8ks) a B (6ks), dále zde budou ještě dva hadicové koše, obsahující každý dvě C. Dále jsou zde umístěny proudnice a dva druhy ejektorů.
Zadní roleta – pracoviště strojníka – obsahuje krom čerpadla a ovládací skříňky od sváděcí aleje i výsuvné plato s novým plovoucím čerpadlem Pavliš a Hartmann Cyklon 1, které bylo za výhodných podmínek zakoupeno u firmy THT Polička.
Dostáváme se na pravou stranu a zůstaneme tak u zadní rolety, která obsahuje všehochuť proudnic, hydrantové vybavení, dvě krátký céčka, plnící béčka, 2× B, rozdělovač, přiměšovač, vazáky a další příslušenství. Ve spodní části se nachází akumulátory vozidla. Je zde také buben s navijákem vysokotlaké hadice.
Jsme u pravé prostřední rolety, kde máme výsuvné plato s nářadím, které si prohlídnete na přiložených fotografiích a jsou tam i kufry s nářadím na montáž a demontáž protipovodňových stěn, běžným zásahovým nářadím a jeden obsahuje elektrickou konvici s kelímky na kávu a čaj. V chladných dnech, při např. déletrvajícím čerpání, je to velmi dobrá věc. Podšálky nepoužíváme, protože nám je nikdo nechtěl vracet. Dále jsou zde ještě výstražné kužely v počtu 6ks, sekera VRVN a beranidlo. Nějaké to zbylé volné místo můžeme v případě potřeby použít do budoucna.
Přední pravá roleta je vybavena ponorným elektrickým čerpadlem Ebara, dále kalovým čerpadlem Robin, je zde motorová pila Husqvarna 365, rozbrušovací agregát Husqvarna K750 Rescue plus držák s různými druhy kotoučů, pytle, obsahující sorbent a dva kovové dvacetilitrové kanystry na PHM.
Pochozí část nástavby je vybavená klasickou čtyřdílnou sadou nastavovacích žebříků a jedním žebříkem výsuvným, dále je zde v bedně uloženo ženijní nářadí, košťata, stěrky, savice ke kalovému čerpadlu, nosítka, přejezdové můstky, konev a pěnová proudnice. Nesmíme zapomenout na naviják, ten je elektrický, o tažné síle 4t a je umístěný klasicky na předním nárazníku.
V posledním týdnu musely být vyměněny akumulátory vozidla, které nebyly schopny udržet kapacitu ani za pomocí konzervátoru. Doufáme, že to byla poslední „rána“, protože vozidlo je vybaveno bateriemi o kapacitě 225Ah, což je zhruba čtyř až pětinásobek kapacity baterií z běžného osobního vozu.
Čeká nás ještě spousta dalších úprav a oprav, nikoli však zásadního charakteru. Příští rok nás tak čekají nějaké výspravy karoserie, kde hlodal zub času atd. Nicméně vozidlo je v současné chvíli plně akceschopné a funkčně v dobrém stavu. Zcela jistě dojde na úpravy např. pravé zadní rolety, která zatím působí trochu neučesaným dojmem, ale to vše se dá postupně a v klidu dodělat. Nejnutnější jsme udělali tak, aby mohla být přesunuta výbava z vozu Liaz, to byla pro nás priorita. Chystáme se dokoupit i přechod na savice, protože na erťáku se osvědčily a myslíme si, že tu svoje místo a upotřebení také najdou – třeba i proto, že nové útvarové cisterny už savice snad ani ve výbavě nemají a pak někdy bývá nad zatopeným kolektorem ouvej. Také se pokoušíme svépomocí obnovit funkčnost podmetacích řetězů, které mohou přijít v zimním období ke slovu, zejména u našeho silničního uspořádání 4×2.
A dotace na Tatru? Světe div se, nakonec přišla a dokonce už je vybraná firma, která bude opravu realizovat. Počítám, že tak za čtvrt roku bude na světě další článek. Jestli bude spokojený zadavatel nebo dodavatel se ukáže – my doufáme, že budou spokojeni oba.
Ještě doplním pro ty, co nás neznají. Ano, jsme sice „jen“ JPO V, ale také jediná JSDH v městské části s počtem obyvatel cca 100tis a se zásahy při živelných pohromách a dalších velkých mimořádných událostech po celém hlavním městě s více, než milionem obyvatel.
V úplném závěru si dovolím poděkovat jmenovitě Janu Skalníkovi a Zdeňku Šmejcovi a samozřejmě i dalším členům jednotky, kteří se v rámci svých možností a schopností podíleli na úpravách vozu a v budoucnu ještě budou. Dále Hynku Obroučkovi za zásluhu na tom, že vůbec nějaké Iveco máme. Děkujeme za know how zaměstnancům HZSP DP Praha a dalším, kteří si jako tradičně nepřejí být jmenováni a bez jejichž pomoci by to šlo jen stěží, pokud vůbec.
Již několikrát byl také pochválen přístup našeho zřizovatele a myslím si, že jeho podpora je skutečně vidět. Věříme, že tomu tak bude i nadále.
Zbylé fotky najdete jako obvykle ve fotogalerii. Pokud najedete kurzorem myši na písmenko „i“ vpravo dole pod fotkou, zobrazí se vám k dané fotce komentář.
Text a foto: Martin Kareš, JSDH MČ Praha 11 – Chodov
