Prevence v nemocnici

Již několikrát jsme přinesli reportáže o tom, jak se některé firmy a podniky špatně starají o únikové cesty a jak hasičům znepříjemňují zásah v těchto prostorách, když zde vypukne požár. Jsou však i společnosti a instituce, kde je prevence vzniku a rozšíření požáru řešena komplexně. Jednou z nich je Nemocnice v Ústí nad Orlicí. Chtěli bychom Vám touto cestou přiblížit, jak vše řešili.

Když vznikly kraje, tak nemocnice přešla pod Pardubický kraj, a tím i pod krajské ředitelství HZS. Postupem času bylo rozhodnuto o rekonstrukci a vybudování nových pracovišť v nemocnici. Začala se budovat nová přístavba oddělení ARO a dalších operačních komplexů a pracovišť. Na oddělení prevence HZS byla předána kompletní dokumentace stavby. Na tomto oddělení sedí skuteční odborníci, kteří vše důkladně posuzovali a dávali během stavby na vše pozor, aby nedošlo k porušování bezpečnostních předpisů.

Rekonstrukce je rozložena do několika etap, a proto se jednotlivá oddělení otevírají postupně. Při kolaudaci a otevírání jednotlivých pracovišť se hasiči zaměřili i na to, jak stavební firma dodržuje stavební postup z hlediska požární bezpečnosti stavby. Ne vždy se stavební firmě povedlo vše dodržet a hasiči museli pečlivě kontrolovat, zda je výsledek opravdu zárukou bezpečnosti pacientů i personálu nemocnice.
Preventisté z HZS například při kontrolách neváhali vzít žebřík a nechat rozebrat kus podhledu pro kontrolu prostupů (šlo o díry v konstrukcích mezi jednotlivými požárními úseky)a uzávěrů mezi stěnami. Tady docházelo ze strany stavební firmy k problémům. Mysleli si, že když je to skryto pod podhledem, tak se na nic nepřijde. Ale splakali nad výdělkem. Hasiči jim vše nechali předělat tak, jak to má být podle předpisů a norem. Tak preventisté postupují všude v nemocnici při otevírání zmodernizovaných pracovišť.

Dalším problémem, který stál před nemocnicí, bylo zpracování požárních evakuačních plánů a osazení výstražných bezpečnostních tabulek. Tuto problematiku pro nemocnici řeší firma Jiřího Seidla z Červené Vody. Na první pohled při vstupu na oddělení upoutá člověka dobré a přehledné zpracování požárního evakuačního plánu. I osoba, která vidí plán poprvé, musí pochopit, jak a kde jsou umístěny hasicí přístroje a kde jsou únikové cesty. Požární evakuační plán je pro někoho zbytečná a podceňovaná skutečnost. Jeho řešení je ale vizitkou každé společnosti a pracoviště. Plán je zpracován pro jednotlivá oddělení samostatně. Nechybí tu fotografie budovy. Pak je zde zakreslen každý hasicí přístroj a tabulka s únikovou cestou. Když dojde ke změně, tak se vše velmi rychle překreslí, aby zde byl plán, který odpovídá skutečnosti. K účinné a rychlé evakuaci, ale i zdolávání případného požáru je u HZS Pardubického kraje na požární stanici v Ústí nad Orlicí umístěna dokumentace zdolávání požárů, která je zpracována formou operativních karet. Kdyby například vypukl požár na oddělení ARO, tak si velitel zásahu už při výjezdu vezme tuto kartu s sebou, a tak už během jízdy může rozmýšlet, jak povede vlastní zásah. Na kartě je podrobný popis, kde jsou jaké uzávěry, kde vypnout elektriku, kde jsou láhve s kyslíkem.

Každé oddělení je řešeno tak, aby bylo rozděleno na několik požárních úseků a aby z nich vedla vždy jedna chráněná úniková cesta. Každý úsek je oddělen požárním uzávěrem-dveřmi, které odolají požáru minimálně po dobu 30 minut. Na oddělení ARO jsou všechny dveře s požární odolností a je jich tam vskutku hodně. Je to velmi dobré řešení, ale také drahé. Při řešení tohoto problému by bylo možné říci, že stál ředitel nemocnice před rozhodnutím, zda nakoupí léky nebo dveře, ale ono je to jasné – bez požárních uzávěrů by stavba nemohla fungovat a pak i nakoupené léky by nebylo možné podávat pacientům, kteří by se nemohli v nezkolaudované nemocnici léčit.
Je to velký paradox, protože i takováto instituce musí dodržet zákon. Ale zároveň je vystavena úvahám, jak se starat o pacienty a o to, jak nakoupit léky.

Oddělení ARO je řešeno na několik úseků. Jeden úsek je vstupní chodba a pokoje lékařů. Na chodbě se nacházejí hasící přístroje, které jsou umístěny na zdi při zemi. Zde je však jeden problém. Při projíždění lůžka určeného k rychlému transportu pacientů po chodbě dojde k častému nabourání nebo zavadění o hasicí přístroj. I z této věci se musí zejména investor poučit a již v době, kdy je prováděna montáž PHP, je nezbytné komunikovat s osobami, které na daném pracovišti budou pracovat a znají jeho problematiku. Toto by bylo v mnoha případech vhodné již ve fázi projektování, kde by informace měl dostat i projektant. Na zemi se nacházejí luminiscenční šipky, které značí směr úniku. Další úsek tvoří pracoviště sester a jednotlivé boxy, kde jsou pacienti. Úniková cesta je zde řešena přes schodiště, které se nachází za jedním z boxů.
Je zde však i další řešení, které jsem viděl poprvé. Mnoho sester nechává otevřené dveře, které mají bránit rozšíření požáru na další části oddělení. Porušují tak právní předpisy. Aby dveře mohly být otevřené, jsou tu namontovány magnety, které jsou napojeny na elektrickou požární signalizaci. Při vypuknutí požáru se dveře samy uzavřou. Je to zajímavé řešení, které umožňuje zdravotnickému personálu rychlý pohyb po oddělení a zároveň ochranu před požárem. Na každém oddělení je namontováno několik čidel EPS, která jsou svedena na centrální pult EPS, nacházející se na vrátnici.


Při naší návštěvě v nemocnici jsme prošli několik pracovišť. Veškerý personál je panem Seidlem pečlivě proškolen, jak se v jednotlivých situacích zachovat. Vše bylo vidět při návštěvě na oddělení ARO, kde nás provázela staniční sestra paní Jeřábková. Měla o všem dobrý přehled a bylo vidět, jak je pan Seidl při svém proškolení personálu přísný.

Na závěr bych chtěl popřát vedení celé nemocnice v Ústí nad Orlicí velkou vytrvalost při řešení tohoto náročného úkolu. Je možné prohlásit, že tato nemocnice jde příkladem v řešení prevence vzniku požáru ostatním institucím a firmám v republice. Velké poděkování patří firmě pana Seidla, jak umí přistoupit zodpovědně k tomuto problému. Příslušníci odboru prevence z HZS Pardubického kraje pod vedením pana mjr. Jaroslava Bíži jsou odborníci na svém místě a velmi dobře znají tuto problematiku.

Poděkování:in­g.Zábojníkovi, MUDR.Procházkovi, panu Kučerovi, panu Seidlovi a jeho synovi, HZS Pardubického kraje a to především panu Bc.Nejtkovi a paní Ing. Škrabálkové za čas, který byli ochotni věnovat schůzce, na které jsme tuto problematiku probrali.