1996: Chemopetrol v Litvínově zachvátil požár – seznámení s prostředím a prostředky

Přinášíme třídílný seriál o jednom z největších požárů u nás, který v roce 1996 vypukl v rafinerii Chemopetrol Litvínov a.s. V prvním díle se dočtete o celkovém nasazení sil a prostředků a seznámíte se s areálem.

Sedm dní a nocí trvalo zdolávání požáru na tankovištích E a F rafinerie Litvítnov České rafinerské, a.s., která je situována v areálu Chemopetrol, a. s.

Požár byl nahlášen ohlašovně požáru HZS podniku Chemopetrol, a. s. v sobotu 23. listopadu 1996 v 00.35 hodin a požářiště bylo protokolárně předáno vlastníkovi v pátek 29. listopadu v 19.26 hodin.

Hašení požáru nebo podpůrných prací se zúčastnily jednotky PO z 35 HZS okresů a 8 jednotek právnických osob, celkem téměř 1100 hasičů. Na místě zásahu byly střídány jednotky PO z celé ČR, neboť početní stavy hasičů v sousedních okresech nemohly pokrýt potřebu sil a prostředků při současném zajišťování požární ochrany svých okresů.

V průběhu největšího rozsahu prováděných hasebních prací v Litvínově ve dnech 23. až 25. listopadu zasahovaly současně jednotky PO na území ČR u dalších 145 požárů a 423 technických zásahů.

Na místě zásahu bylo najednou nasazeno více než 350 hasičů, někteří z mezisměnového volna. Na okresech byly rovněž do zálohy povolávány jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí.

Spotřeba hasiv na likvidaci požáru vypovídá názorně o náročnosti zásahu. Podle informací divize Voda a odpady Chemopetrolu, a. s., bylo na hašení, ochlazování a plnění zásobníků kapalných uhlovodíků spotřebováno celkem 43 680 m3 vody.

Dále, podle informace HZS podniku Chemopetrol, a. s., bylo spotřebováno 450 tun různých druhů pěnidel, 18 000 kg C02, 6100 kg prášku Totalit 2000 a 10 000 kg prášku Spumamix. Ze zásob podniku Elektrárna Prunéřov bylo spotřebováno 300 kg hasiva Pyrocool.

Převážná část pěnidla (85 %) byla přímo dodána a hrazena a. s. Chemopetrol. Zařízení tankoviště E a F slouží k míšení motorových paliv a výrobků z ropy, jejich konečné úpravě, skladování a expedici.

Skladovaným materiálem jsou výhradně benzinové nebo petrolejové frakce, mísí se zde následující:

• automobilové benziny Super a Speciál s přídavkem olovnatých antidetonátorů,
• automobilové benziny Eurosuper a Natural bez přídavků olovnatých antidetonátorů,
• letecký benzin 78 bez olovnatých antidetonátorů,
• letecký benzin 95 s přídavkem aviafluidu (aviaTEO).

Zařízení tankovišť navazuje technologicky přímo na provozy destilací, rafinací a extrakce, dále hydrogenace, přípravy surovin pro petrochemii, oxosyntézy a nové rafinerie Litvínov.

Skládá se především ze skladových a manipulačních tanků, čerpací stanice, vnitřních a vnějších potrubních rozvodů a etylizační stanice. Tanky jsou kovové nádrže o výšce stěny 10 m.

Pracovní přetlak v nádrži může být maximálně 200 mm Vs, podtlak 30 mm Vs. Tyto meze jsou stanoveny s ohledem na sníženou pevnost konstrukce, která je u některých tanků ovlivněna stářím větším než 30 let.

Nádrže jsou vestavěny do betonové jímky, která má za úkol zabránit výronu kapaliny do prostoru tankoviště v případě netěsnosti pláště nádrže. Betonová jímka je u dna spojena s vnějším prostorem potrubím opatřeným uzavíracím šoupětem.

Každý tank je vybaven sacím, míchacím a odvodňovacím potrubím u dna. Výrobní (vstupní") potrubí je zavedeno do střechy tanku a svedeno na „stolici" na dně tanku.

Tanky jsou chráněny proti statické elektřině bleskosvody a zemnícím potrubím na plášť tanku. Tanky jsou pro případ požáru vybaveny polostabilním hasicím zařízením. Z toho tanky č. 15 až 18 jsou upraveny pro hašení vzduchomechanickou pěnou, ostatní tanky pro hašení chemickou pěnou.

Již několik let před požárem byla poslední zásoba prášku na chemickou pěnu zlikvidována pro neúčinnost a výrobce se nepodařilo nalézt.

V zásobě bylo pěnidlo Pyrofoam, které by bylo možné aplikovat stávajícím PHZ na chemickou pěnu. Hašení je zavedeno do tanků a mezikruží. Na střechy tanků je vyvedeno chlazení vodou přes rozstřikovací prstence (v době požáru bylo až na tank č. 15 nefunkční). V čerpací stanici jsou soustředěna čerpadla používaná v tankovišti E a F. Čerpadla jsou rotační.

Vnitřní potrubní rozvody (sací, míchací a odvodňovací potrubí tanků) jsou vyvedena do společného předkanálu po celé délce čerpací stanice. Uzavírací šoupata jsou umístěna v mezikruží tanků a v podzemních obslužných chodbách tanků. V předkanálu je umístěna většina propojek, umožňující požadované manipulace včetně armatur a odboček na sání a výtlaky čerpadel.

K vnitřním rozvodům jsou počítány i rozvody páry, vody pro chlazení tanků a čerpadel, dusíku a vzduchu pro měření, pokud se nalézají uvnitř staveb. Vnější potrubní rozvody slouží k dopravě produktů do tankoviště E a F, k expedici a případnému čerpání na jiné výrobny. Vnitřní světlost vnějších rozvodů (mimo páry, dusíku a vzduchu) se pohybuje v rozmezí 80 až 500 mm.

V tankovišti E a F dochází k únikům produktů netěsností ucpávek čerpadel, netěsností ucpávek hřídelů šoupat, při odvodňování tanků, uvolňováním potrubí při opravách, při čištění zařízení.

Všechny odkapy jsou svedeny do sběrné jímky, umístěné na nejnižším místě předkanálu. Odtud je produkt čerpán do potrubí zaolejovaných vod k dalšímu zpracování. Zařízení ethylizační stanice zajišťuje skladování a dávkování tetraetylolova, respektive tetrametylolova, barviv a aditiv benzinu.

Zařízení tvoří stáčecí vana o objemu 170 m³, zastřešená otevřená ocelová konstrukce stáčecí plošiny včetně stáčecího potrubí a armatur. Dvě ležaté skladovací nádrže jsou opatřeny skrápěcím systémem pro jejich chlazení v případě havárie (v době požáru byl nefunkční"). Přehled některých látek v místě požáru:

• benzin automobilový BA 91C,

  hořlavina I. třídy, bod vzplanutí pod 21 °C,

• benzin automobilový BA 96C,

  hořlavina I. třídy, bod vzplanutí pod 21 °C,

• benzin letecký LB 95,

  hořlavina I. třídy, bod vzplanutí pod 21 °C,

• tetraetylolovo,

  hustá olejovitá kapalina červenohnědé barvy, charakteristického zápachu, s vodou nemísitelná. Je rozpustná v benzinu a organických rozpouštědlech. Hořlavina III. třídy, spálením shoří na vodu, oxid uhličitý a oxid olovnatý. Vstřebává se pokožkou, působí na nervovou soustavu. Jeho účinky se obvykle projevují po velké expozici už za 1 hodinu, po střední expozici za 3–4 hodiny a po malé expozici se mohou dostavit až za 12 – 24 hodin. Je zařazeno mezi zvlášť nebezpečné jedy. Bod vzplanutí 80 °C,

• tetrametylolovo,

  hustá olejovitá kapalina červenohnědé barvy, charakteristického zápachu, s vodou nemísitelná. Je rozpustná v benzinu a organických rozpouštědlech. Hořlavina I. třídy, spálením shoří na vodu, oxid uhličitý a oxid olovnatý. Vstřebává se pokožkou bez nápadných pocitů (pálení, svěděni). Je kumulativním jedem. Je méně jedovaté než tetraetylolovo, ale vzhledem k možnosti záměny s ním je zařazeno mezi zvlášť nebezpečné jedy. Bod vzplanutí pod 21 °C.

V těchto podmínkách pracovali příslušníci jednotek PO.

Nebezpečí vyplývající z technologie výroby, rozsahu požáru a složitosti zásahu je ve vysoké míře ohrožovalo na zdraví a životech. Největším nebezpečím pro zasahující byla neustálá možnost výbuchu, nebo velmi rychlého rozšíření požáru hořlavých kapalin a možnost intoxikace tetraetylolovem a kouřovými zplodinami.

Hasiči byli také dlouhodobě vystavováni vysokým sálavým teplotám a neustále se pohybovali ve směsi hořlavých uhlovodíků, vody a hasiva.

Ochranu hasičů zajišťovaly několikavrstvé zásahové obleky z Nomexu, izolační dýchací přístroje a zásahová obuv. Těmito ochrannými prostředky však byly vybaveny pouze profesionální jednotky HZS, proto nebylo možné na likvidaci požáru nasadit dobrovolné jednotky, jejichž členům hrozilo značné nebezpečí úrazu. Především z těchto důvodů nebylo také možné nasadit síly a prostředky vojenských záchranných pluků Civilní ochrany.

Přes důraz na důsledné dodržování bezpečnostních opatření došlo z objektivních důvodů v průběhu zásahu ke zranění 36 zasahujících hasičů. Jednalo se 1× o popáleniny obličeje, 1× o pohmožděniny po pádu a ve 34 případech o podezření z intoxikace zplodinami hoření.

Izolační dýchací přístroje byly používány při hasebních pracích v uzavřených prostorách. Ke všem úrazům intoxikací došlo při pracích na volném prostranství, kde nebylo nezbytně nutné použít izolační dýchací přístroje. Poznatky a zkušenosti z Litvínova jsou nyní tématem instrukčně metodických zaměstnání v celém HZS ČR. Příčiny vzniku požáru a způsobená škoda jsou v šetření.

Odpověď na otázku, jak se podařilo litvínovský požár úspěšně zlikvidovat a zabránit možným vážným následkům, je však známa. To, co hasiči při tomto požáru především ukázali, bylo neokázalé hrdinství a vysoká kvalifikovanost.

Převzato z časopisu 150 HOŘÍ