Mistrovství ČR dobrovolných hasičů v Liberci

Město pod Ještědem, který se majestátně rozprostíral hned za stadionem, hostilo další pokračování seriálu nazvaného Mistrovství republiky. Letošní zastavení zavedlo již třicítku soutěžních družstev na příjemný městský stadión pokrytý kvalitním tartanem.

Územní rozdělení naší země nedávalo organizátorům v zásadě jinou možnost než přijmout družstvo z každého kraje. Tato sestava byla navíc doplněna obhájci titulu. Mezi muži to byla Doubravka mezi ženami Chválenice. I to byl jeden z velkých otazníku víkendu 21. a 22. září 2002. Dokáží družstva z Čech udržet pozice z loňského roce i letos. Na to vše a mnoho dalších otázek odpověděly příjemné dva dny v Liberci.

Ranní mlha ještě zakrývala vrcholky Jizerských hor, když na závodní dráhu nastupovali závodnici k první disciplíně. Suchý tartan dával tušit velice kvalitní časy. Bohužel musely být opět odsunuty ženy na protější stranu. Pokud bylo obtížné uskutečnit oba závody za sebou při devíti družstvech loni, pak letos to bylo bohužel zcela nemožné. Fanoušci a pozornost se tak bohužel musela rozdělit, což ubíralo na atmosféře i možnosti sledování vývoje závodu.

První kolo mezi muži můžeme označit pro většinu favoritů jako zklamání. I zde se však již vyprofilovali vážní zájemci o titul. Rázně si o něj řekl zejména Martin Provazník. Jeho 16,71 asi ze všech nejvíce překvapilo právě jej. I po velmi náročném programu a návratu z Mistrovství světa z Moskvy, kde měl z našich reprezentantů nejlepší výsledky a formu, si dokázal ušetřit síly pro tento závod. Již v prvním kole se v dobrém světle ukázal Pavel Sádecký z Mistřic. Ač jeho kolegové již zdaleka nezářili jako v předešlých letech on sám již v prvním pokuse ukázal vynikající výkon. Byl sice nehodnocen, ale rozhodně se s ním muselo počítat. Některá další známá jméno startovního pole nezvládla své prvé pokusy podle představ.

Druhé pokusy již jednoznačně prokázaly, že si soutěžící na trať zvykli a na časech se to velmi výrazně odrazilo. Neuvěřitelných 37 závodníku dokázalo zaběhnou v obou pokusech lepší čas než 18 sekund. Loni to pro zajímavost bylo 23 startujících. Mnoho běžců si vytvořilo osobní rekordy. A zlepšovala se také špička. Mnozí ovšem byli nuceni běžet „na jistotu“ pokud jim zrovna nesedl první pokus. A tak se například Jarda Hrdlička vyskytuje až na 21. místě byť časem 17,67. Mimořádně vyšly pokusy dvěma závodníkům. Radek Vivial, který již nějaký ten rok patří mezi absolutní špičku na věžích překvapil nejvíce sám sebe časem 16,93. Nejen, že si vytvořil osobák, ale konečně se zařadil do absolutní špičky i na sprinterské trati. Pavel Sádecký, ač v prvním pokusu nehodnocen, zariskoval a časem 16,58 získal celkově stříbro. Na samotný závěr měl o vítězi rozhodnou druhý pokus Martina Provazníka. Ten však nezaváhal a dokonce mocně zaútočil na český národní rekord. Čas 16,48 byl vynikajícím vyvrcholením soutěže mužů.

Tohoto vyvrcholení na závěr se dočkala i soutěž žen. Byť zde v trochu umělé formě. Dvěma velkým favoritkám na titul. Vlastě Michalovičové a Monice Sedlaté bohužel nesepla řádně časomíra. V opakovaných druhých pokusech prokázala více sil a lepší formu Vlasta Michalovičová z Moravského Berouna. Časem 17,96 překonala všechny své soupeřky a mohla se těšit na další zlatou do jistě početné sbírky. Monika Sedlatá z Kvasin již nedokázala zopakovat výkon, kterého dosáhla v nezměřeném druhém pokuse a s časem 18,43 se musela na třetím místě sklonit před uměním další z družstva Berouna Marcely Rezkové.

Celkově lze ovšem říci, že výkony žen, byly značně nevyrovnané a rozhodně méně zajímavé než mužů. Také se zde bohužel daleko více projevilo rozšíření počtu družstev. Některé z nich by v jiných okresech nebo krajích měly problémy postoupit vůbec do krajského kola. S tím se však asi nedá nic rozumného a dostatečně finančně reálného udělat.

Celkově mužské kategorii vévodily družstva z okolí Plzně. Obhájce Doubravka měla nepatrný náskok na Hradec u Stoda. Již s odstupem sekundy je následovalo Mniší z Moravskoslezského kraje a pak to již byla hra o desetiny sekund mezi Radimovice a Horním Poříčím. V ženách si po první disciplíně vytvořila náskok družstva Moravského Berouna a Chválenic. Ostatní se dívali z výrazným odstupem.

Zahájení odpoledních štafet bohužel provázel déšť. Každý kdo se pohybovat na mokrém tartanu mi dá za pravdu, že jindy perfektně adhezní povrch se najednou změní na řádnou klouzačku. Naštěstí déšť těsně před startem ustál. Na kluzkém povrchu pak ovšem ztroskotaly naděje mnoha družstev. Například i třetího Mniší, když na třetím useku uklouzl Jirka Hrček a rozdělovač zapojoval v pádu. Na již téměř oschlé trati pak zazářila obě vedoucí družstva. Nejprve Hradec u Stoda vedený Jardou Hrličkou za 58,66 a hned na to Doubravka s Martinem Provazníkem za 58,48.

Mezi ženami téměř tradičně zvítězila perfektně sehraná štafeta Chválenic. Čas 65,04 již nikdo nepřekonal. Moravský Beroun se mu přiblížil nejvíce a s časem 65,79 byly členky mimořádně spokojeny, vždyť se jednalo o rekord tohoto družstva.

Jak již vyplývá z výsledku štafet, žádné zásadní překvapení se nekonalo a ani změny v pořadí nebyly výrazně. Mezi muži si konto poměrně výrazně vylepšily Mistřice. U žen se pořadí za jasně vedoucími dvěma družstvy vyrovnalo.

Je nedělní ráno a to již nekompromisně míchal kartami požární útok. Na koho připadne černý Petr mělo být jasné již za několik okamžiků. Pravé drama se mělo odehrát v kategorii mužů až v závěru startovního pole, alespoň takový byl původní předpoklad. O medaile se však překvapivě začalo hrát již dříve. Horní Poříčí, u kterého byl požární útok ještě předloni nejslabší disciplínou, tentokrát potvrdilo dojem z minulého roku a čas 25,21 nakonec překvapivě stačil na první místo v této disciplíně. Klasický zabojovaly také Radimovice, vítěz této disciplíny z minulého roku. Čas 26,26 se později ukázal jako rozhodující část úspěchu. Také Mistřice zaútočily na přední příčky, ale ani čas 25,93 nedokázal smazat ztrátu z první disciplíny. Na lámání chleba došlo když se na startovní čáru postavilo družstvo Mniší. Drželo zatím třetí pozici a mělo ještě teoretickou šanci ohrozit první příčky. Pravidelně se zúčastňují Extraligy a útok měl být tedy jejich nejsilnější disciplínou. Určitě počítali s časem na úrovni 23 až 24 sekund, což by již mohl být útok na první příčku. Paradoxní chyba, kdy se podařilo přetáhnou dopravní a útočné vedení o několik metrů způsobila pravému proudaři obtížnou možnost nástřiku a čas 28,46 znamenal konec medailovým nadějím. To se však již schylovalo k finále. Hradec u Stoda zvolil cestu zajištěného pokusu a 28,89 rozhodně nepatřilo mezi pohledné ani rychlé pokusy, ale účel byl splněn. Odpověď byla na Doubravce. Odpověď to však byla více než rozpačitá. Zaseklý závit na spoji savic způsobil nasávání vzduchu. Hořká tragedie trvala pro Doubravku až bolestně dlouho. Terče se podařilo pomocí zmítajícího se stroje naplnit až za 36,36 s. Velká časová ztráta zároveň znamenala výrazný propad až na 5 místo celkově. V vítězství se tak paradoxně radovali muži z Hradce u Stoda. Paradoxně proto, že vlastně v žádné disciplíně nezvítězili a v útoku byli dokonce až devátí, což však v žádném případě nesnižuje kvalitu jejich výkonů.

Mezi ženami byla situace jasnější. O vítězství se již mohla zajímat pouze dvě družstva. Chválenice nastoupily jako prvé. Bohužel postřik na levém terči je připravil o možnost reálně bojovat o titul. Chválenicím, které jsou jednoznačně lepším družstvem v útocích, vždyť uspěly i na Extralize, bohužel tentokrát nepřálo štěstí. Moravskému Berounu tak stačil průměrný výkon 28,54, aby vrátil Chválenicím porážku z minulého roku. Průměrnost, až podprůměrnou byla vůbec známkou požárních útoků mezi ženami. Vždyť i přes svůj čas Moravské Budějovice nakonec v útocích zvítězily. Zatímco lze tedy loňské mistrovství označit z hlediska této disciplíny za silně nadprůměrné (22,25 ženy z Pustkovce), musíme také toto mistrovství v útocích žen označit celkově za podprůměrné.
Závěrem bych snad přidal několik postřehů. Celkově lze mistrovství hodnotit jako vydařené po sportovní i organizační stránce. Pomineme-li několik drobných problémů a několik sporných bodů, které ještě krátce proberu, mělo mistrovství relativně klidný průběh například bez fatálních problému s časomírou, které minulý rok ovlivnily výsledky.

Rozšířený počet družstev obecně nelze označit za negativum, ale označit jej za pozitivní se mírně zdráhám. Zejména mezi ženami jsou rozdíly ohromné a znám několik družstev, které na MR nepostoupila a přitom by zde bojovala minimálně o střed tabulky. U mužů tato tendence nebyla tak patrná, přece je zde špička širší a vyrovnanější. I mezi slabšími družstvy se našli minimálně jedinci, kteří byli schopni konkurovat.

Dalším zajímavým aspektem byl stadion na kterém se soutěže odehrávaly. Naposledy byl k dispozici tartan na Strahově v roce 1996 a letošek prokázal, že takto významným závodům vysloveně sluší. Je to sport a ten vyžaduje kvalitní tratě. Určitě by kvalitní povrch prospěl i příštím ročníkům.

Na MR se také v zákulisí i veřejně řešily dva problémy týkající se bezpečnosti. První souvisel z pojistkami na spojkách na rozdělovači případně stroji. Tato dnes již běžná výbava družstev byla nakonec zakázána. Debata začala otázkou na poradě zda mohou být tyto pojistky použity. Nakonec byly zcela proti bezpečnosti a logice zakázány. Přeslušní rozhodčí a činitelé by se měli zamyslet, co toto rozhodnutí znamená. Nerad používám silná slova, ale možná, že kdyby byly pojistky naopak povinné, nemuseli bychom letos přijít o jednoho kolegu z našich řad. Na samotný výkon nemají vůbec žádný vliv tak proč je pro zvýšení bezpečnosti nepoužívat. Podle mých informací se již pracuje na začlenění tohoto tématu do oficiálních pravidel. Že by zdravý rozum konečně zvítězil?

Druhá část, která se více než bezpečnosti týká peněz souvisí z použitím omezovačů na strojích. Podrobnější informace ze zákulisí přinesu v nejbližších dnech v samostatném článku. Již na tomto místě lze ale jednoznačně říci, že toto mistrovství jen potvrdilo to, co již rozumní lidé dávno vědí. Je to zbytečné vyhazování prostředků. Časy se již výrazně nezlepšují (spíše naopak) a stroje většiny špičkových družstev jsou již vyrovnané.

Plzeňský kraj tedy i přes zaváhání Doubravky potvrdil své výsadní postavení v požárním sportu zejména ve sprinterských disciplínách. Možná již začíná chybět ono vyvážení v podobě Ostravské líhně talentů, jejíž členové se bohužel rozletěli po celém Česku. Teprve následující roky ukáží, jak je tato dominance silná.
Mezi ženami se nic zásadního neděje. Lze vysledovat některé mírné posuny v úrovni družstev. Například Kvasiny měly letos smůlu a v ideálním případě mohly sahat i po bronzové medaili. Stálicemi jsou ženy Moravského Berouna a Chválenic. Zejména u Berouna se asi všichni ptají, jak ještě dlouho.

Výsledky naleznete na stránkách www.dh.cz.