World Police and Firefighters Games Quebec 2005

Na přelomu června a července se v kanadském Quebecu konaly opět po dvou letech již 11.World Police & Fire Games.

Vážení přátelé – hasiči.
Mám pro vás opět několik zpráv ze světa. Tato olympiáda hasičů a policistů z celého světa byla opět velkolepou ukázkou zdatnosti těchto složek i radosti ze sportovních setkání. Dojmy z nádherného prostředí všudypřítomné kanadské přírody trochu pokazila lehká zmatečnost pořadatelů, ale v podstatě se dá říci, že hry měly tak trochu rodinný charakter. Nezkušenost některých pořadatelů byla nahrazena příjemným a vstřícným jednáním a jediným větším problémem byla jazyková bariera, neboť ne všichni umíme francouzsky a Quebečané, stejně jako Francouzi, neradi mluví jinak než francouzsky.

Co se mne týče, podařilo se mi vyhrát mou oblíbenou disciplínu – atletický desetiboj v kategorii 45 – 50 let. Konkurence, zpočátku slušná, se po prvním dnu díky zraněním a devastujícím účinkům této disciplíny na naše stará těla snížila na 4 závodníky, takže se už druhý den stal spíše bojem s vlastními neduhy a starými zraněními. Soupeři na tom byli stejně a hůř. Podařilo se mi dokončit a vyhrát, a to jsem chtěl. Kdo zná desetiboj a je mu přes 40, tak ví o čem to je. A kdo ho nezná, tak…., prostě je to hrůza. Navíc bylo po oba dny na ploše kolem 50-ti stupňů na slunci, a to i v době závěrečné patnáctistovky.

Po desetiboji jsem strávil dva dny léčením v bazénu, který nám byl po celou dobu k dispozici v areálu University Laval, kde se konala většina soutěží. Po dvou dnech se mi podařilo vyhrát ještě závod na 110 metrů překážek, a tím jsem skončil, protože zraněná noha řekla, že už běhat prostě nebude. Tak jsem se věnoval nadále kanadské přírodě, prohlédl jsem si tradičně několik hasičáren a jednu hasičskou akademii, zeptal se, jak to hasiči dělají v této poměrně vyspělé zemi, abych mohl stavitelům naší hasičské budoucnosti pomoci, pokud si to budou přát. Největší dojem ve mně zanechala opět precizní čistota a technický stav hasičských vozů a velmi příjemně sestavený systém služeb ve čtyřech směnách, kdy výjezdoví hasiči slouží měsíčně maximálně 180 hodin a mají je plně placeny jak ve dne, tak v noci /přibližně 6× lépe než u nás/. Noční trvá 14 hodin a denní 10, což je také rozumné a humánní vůči rodinám hasičů. Tento systém s malými obměnami jsem už viděl v mnoha zemích, hlavně zemích Commonwealthu. Stále mi někdo tvrdí, že to u nás nejde, že na to nejsou lidi nebo peníze. A co já na to ??? Nesmysl. Všechno je pouze v organizaci práce a ochotě dát hasičům slušné peníze za normální pracovní dobu a riskantní práci. Samozřejmě se ozvou dojíždějící, ale to už je každého věc, jak daleko jezdí do práce.

Ale kam jsem se to dostal? Chtěl jsem dodat ještě výsledky ostatních Čechů, ale o hasičích z Čech toho mnoho nevím a policisté se snad vyprezentují sami. Jisté je, že úspěšní byli zápasníci – hasiči z Chomutova a triatlonisté, viděl jsem i běžce na střední tratě a hokejisté z okolí Liberce prý skončili kolem osmifinále. Tam však byla převaha policistů, stejně jako v celé české skupině, která se v Quebecu sešla. Lepší přehled výsledků přinese jistě čas. Já vám ještě nabídnu pár obrázků a s pocitem, že nás tentokrát policisté lehce zastínili, se budu těšit na příští hry na jaře 2006, které jsou jen hasičské a to ve velmi zajímavé zemi – Číně.

TEXT A FOTO: Jirka Kotáb

P.S. Pokud by se někdo cítil opomenut a měl za sebou výsledky nebo dojmy z této akce, má stejnou šanci je zaslat přátelům na požáry.cz.