Jaké to je ..... ?

Zlato se zkouší v ohni, stateční muži v neštěstí.Ilus­trační fofo.

V životě člověka mohou nastat neočekávané mimořádné události, jako jsou živelní pohromy (povodně, požáry, sesuvy půd, sněhové laviny), havárie s únikem nebezpečených látek, dopravní nehody a další, které mohou ohrozit životy, zdraví obyvatel a způsobit velké škody na materiálních hodnotách. V případě jakékoliv mimořádné události nebo úniku nebezpečné látky, dopravní nehody jsou 24 hodin denně připraveni zasáhnout hasiči.

Hasiči, zachraňující životy, zdraví a majetek druhých, mohou být pro mnohé hrdiny, kteří stojí na straně dobra. Práce profesionálních hasičů je potřebná a velmi ušlechtilá.
Tato profese vyžaduje rozhodnost, duchapřítomnost, odvahu – je to práce pro opravdové muže. Asi nikdo z nás si neuvědomuje, s čím se hasiči setkávají. Denně se setkávají s lidský utrpením, se smrtí a zkázou.
Jsou to muži, kteří zažívají mnoho mimořádných a mnohdy traumatizujících událostí. Při zásahu se hasiči většinou zcela pragmaticky soustředí na vlastní práci a v takové situaci je určitý odstup od vlastních emocí součástí účinného a funkčního obranného mechanismu. Emocím se však nelze vyhnout trvale a zcela. „Emoce se nevyhnutelně dostávají do vědomí s určitým časovým zpožděním, zpravidla teprve bezprostředně po návratu na stanici a někdy ještě později. Je-li toho mnoho, mohou vytvářet různé psychické problémy, tzv. posttraumatický stres," říká „hasičská“ psycholožka npor. Mgr. Kateřina Olexová z HZS Pardubického kraje.

Ani jeden z nás si neuvědomuje, jak křehký je člověk. Připomeňme si například nehodu, tu nejtragičtější, ze začátku prázdnin, kdy na silnici u Moravské Třebové zahynulo pět osob. Média přinesla zprávu. Na obrázcích bylo vidět zcela zdemolované vozidlo. Ale to, co na místě viděli hasiči, to si nosí ve své paměti jen oni.
Zavírají oči? Zametají city pod koberec? Snaží se utéct sami před sebou? Vždyť i hasiči jsou lidé. Mají své rodiny, které mají o ně strach. Což teprve, když z rozmačkaných vozidel vyprošťují malé brečící děti…
Čím déle hasiči slouží u profesionálních jednotek, tím mají více zkušeností a moc dobře vědí, jaké nemalé nároky tato práce na psychiku klade. Nezpracované emoce se v hloubi jejich duše hromadí, aby po čase, když to nejméně čekají, buď vytryskly napovrch a zaplavily mysl traumatickými vzpomínkami, nebo dovedly hasiče vyčerpaného snahou potlačit vlastní emoce k tomu, čemu se odborně říká „burn-out“ – vyhoření. Ano, i hasiči mohou vyhořet. „Syndrom vyhoření nejčastěji postihuje ty, kteří se s velkým nasazením „obětují druhým“ a k sobě jsou nepřiměřeně tvrdí a nároční,“ dodává psycholožka.


nstržm. Vendula Horáková
tisková mluvčí
HZS Pardubického kraje