Ustanovování příslušníků na služební místa v bezpečnostních sborech
V souvislosti s vyhlášením výběrového řízení na obsazení nejvyššího místa v Policii ČR jste mohli v minulých dnech zaznamenat z úst povolaných různé, většinou diametrálně odlišné, názory na způsob vyhlášení tohoto výběrového řízení. Nezávislý odborový svaz Policie ČR zaujal k postupu při ustavování na volná služební místa stanovisko, které jsme s laskavým svolením autora JUDr. Petra Tomka převzali na náš web. Toto stanovisko poslouží v obecné rovině našim členům, kteří budou jmenováni do výběrových komisí při obsazování volných služebních míst v HZS ČR, stejně jako tomu bylo v případě JUDr. Milana Štěpánka, snad jedinného nezpochybňovaného člena výběrové komise jmenované ministrem vnitra pro výběr vhodného kandidáta na post policejního prezidenta.
Zdeněk J. Oberreiter předseda OS hasičů
Stanovisko NOS PČR k postupu při ustanovování policejního prezidenta
Ustanovování příslušníků na služební místa systemizovaná v bezpečnostních sborech se řídí ustanoveními § 20 až 23 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Výběr vhodného kandidáta na ustanovení na konkrétní služební místo probíhá ve 4 fázích, které lze zjednodušeně charakterizovat následujícím způsobem.
V první fázihledá služební funkcionář příslušníka vymezeného v ustanovení § 20 odst. 1 zákona o služebním poměru, to znamená příslušníka daného bezpečnostního sboru, který není k datu určenému pro obsazení služebního místa ustanoven na služební místo (je zařazen v některém druhu záloh nebo bude ke dni předcházejícímu dni obsazení služebního místa odvolán z dosavadního služebního místa).
Nenalezne-li služební funkcionář příslušníka ve fázi první, hledá ve druhé fázi vymezené v § 20 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníka jiného bezpečnostního sboru, který není k datu určenému pro obsazení služebního místa ustanoven na služební místo.
Obě uvedené fáze směřují k tomu, aby na volné služební místo byli přednostně ustanoveni příslušníci, kteří by jinak skončili v záloze pro přechodně nezařazené, v níž nevykonávají službu, a je jim poskytován služební příjem. Proto se jedná o fáze povinné. Při obsazování služebního místa, pro které je stanovena nejvyšší služební hodnost (vrchní státní rada), je velmi nepravděpodobné, že se v evidenci volných příslušníků neustanovený příslušník vůbec vyskytuje. Přesto ve vystoupeních ministra vnitra nebyla o uvedených fázích žádná zmínka.
Nenalezne-li služební funkcionář vhodného příslušníka v obou zmíněných fázích, přistoupí k fázi třetí vymezené v § 20 odst. 3 zákona o služebním poměru, v níž je poskytnuta možnost převedení na obsazované služební místo těm příslušníkům, kteří jsou ustanoveni na služební místo, mají požadovanou služební hodnost a o převedení na obsazované služební místo si požádají. Tato fáze je nepovinná, protože nehrozí, že by příslušníci, kteří nebudou na obsazované místo ustanoveni, skončili v záloze pro přechodně nezařazené. Proto je na služebním funkcionáři, zda vhodného příslušníka na služební místo ustanoví.
Nelze se ztotožnit s názorem, obsaženým v informaci k obsazení služebního místa policejního prezidenta podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zpracovaným odborem legislativy Ministerstva vnitra, že „ministr vnitra prozatím nevyčerpal možnost ustanovit příslušníka, který je ve stejné služební hodnosti jako policejní prezident a o převedení požádal, a vyhlásil výběrové řízení pro příslušníky zařazené v 10. Tarifní třídě. Takový postup zákon nezapovídá, ministr vnitra ani jiný služební funkcionář není při obsazování služebního místa vázán žádnými zákonnými lhůtami“. Dikce ustanovení § 22 odst. 1 zákona o služebním poměru je jednoznačná. Uvádí, že není-li volné služební místo obsazeno způsobem uvedeným v § 20, vyhlásí služební funkcionář výběrové řízení, které je čtvrtou fází obsazování služebního místa. To znamená, že výběrové řízení může služební funkcionář vyhlásit až tehdy, kdy neobsadí služební místo postupem podle § 20 odst. 1, 2 ani 3 zákona o služebním poměru. Všechny fáze obsazování služebního místa jsou striktně odděleny a k jednotlivým fázím se nelze vracet. Obsahuje-li zmíněné ustanovení § 22 odst. 1 slovní spojení „není-li volné služební místo obsazeno“, jedná se o zakončený proces hledání vhodného příslušníka v dané fázi, a nelze z toho dovodit význam „není-li dosud obsazeno“. Zákon tudíž zapovídá jiný postup, než postupné využití jednotlivých fází. Právní úprava služebního poměru má kogentní charakter, pro nějž platí zásada „co není povoleno, je zakázáno“. Proto není na místě úvaha ve stylu „co není zakázáno, je povoleno“, která je charakteristická pro dispozitivní úpravu pracovního poměru. Stačil by možná zdravý rozum, aby byl nalezen skutečný význam zákona. Proč by bylo vyhlašováno výběrové řízení pro příslušníky v nižší služební hodnosti, mohl-li by ministr ustanovit na služební místo policejního prezidenta policistu ve stejné služební hodnosti? Zákon o služebním poměru ani neumožňuje zrušit již vyhlášené výběrové řízení. Lze proto důvodně pochybovat o argumentu odboru legislativy MV, jímž obhajuje názor o možnosti současného posuzování žádostí příslušníků o převedení na služební místo policejního prezidenta a vyhlášení výběrového řízení, že „provedení všech kroků k realizaci zákonných variant obsazení volného služebního místa policejního prezidenta současně tento proces zefektivňuje a poskytuje k využití širší spektrum kandidátů“. Jedná se totiž o argument účelový, který má zamlžit smysl zákona a ospravedlnit postup zjevně odporující zákonu o služebním poměru.
Také z vyjádření k problematice obsazení služebního místa policejního prezidenta zpracovaného Doc. JUDr. Pavla Matese, CSc., na nějž se pro podporu současného posuzování žádostí příslušníků o převedení a vyhlášení výběrového řízení ministr odkazuje, jednoznačně vyplývá, že se jedná o dvě zcela samostatné fáze obsazování služebního místa. Autor uvádí, že „Další možností je, že na místo bude vyhlášeno výběrové řízení (§ 22 služebního zákona). Tak je možno postupovat, pokud nepřichází v úvahu obligatorní způsob obsazen podle § 20 odst. 1–2, čili neexistuje tu žádný vhodný kandidát a ministr se rozhodne, že nepoužije fakultativní postup podle odstavce 3.“.
Současné posuzování vede také k tomu, že výběrové řízení probíhá v době, kdy není uzavřena třetí fáze z hlediska řízení ve věcech služebního poměru. O žádosti příslušníka, který požádal podle § 25 odst. 4 zákona o služebním poměru o převedení na služební místo policejního prezidenta, musí být rozhodnuto, a to i v případě, že jeho žádosti není vyhověno. Podle § 178 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o služebním poměru je řízení ve věcech služebního poměru zahájeno dnem, kdy je žádost účastníka řízení doručena věcně příslušnému služebnímu funkcionáři. To nepochybně platí i o žádosti o převedení na jiné služební místo, přestože to ředitelka odboru personálního Ministerstva vnitra ve svém stanovisku vehementně odmítá. Doslova v něm uvádí: „Zákon ve svých ustanoveních neupravuje, zda má o žádostech příslušníků bezpečnostních sborů probíhat řízení. Je jisté, že podle § 170 zákona se v řízení ve věcech služebního poměru rozhoduje o právech nebo povinnostech účastníků a takové řízení je ukončováno příslušným rozhodnutím. Na převedení na jiné služební místo Vám však dosud právo nevzniklo a na straně ministra vnitra nevznikla povinnost Vás na takové služební místo převést. Taková povinnost či právo může vzniknout pouze v okamžiku, kdy Vaše žádost bude akceptována“.
Subjektivní právo, tedy i právo příslušníka na převedení na jiné služební místo na vlastní žádost, je zaručeno objektivním právem, to znamená právními normami. Skutečnost, že má toto právo fakultativní povahu, na skutečnosti, že se jedná o právo příslušníka, nic nemění. Právě v řízení ve věcech služebního poměru služební funkcionář zvažuje, zda převedení na jiné služební místo bude realizovat. Pokud na základě právního uvážení usoudí, že převedení není možné, rozhodne o tom, že žádost zamítá. I toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Jinak by nebylo možno hovořit o projevu vůle služebního funkcionáře, ale o projevu zvůle. Nevyhovění žádosti musí bránit konkrétní důvody – například neexistuje volné služební místo, příslušník nesplňuje požadavky stanovené právními předpisy pro výkon služebního místa, apod.
Pokud se jedná o poněkud zvláštní vytvoření dvou samostatných poradních orgánů za účelem výběru nového policejního prezidenta, je nutno konstatovat, že se tím jen podtrhuje zmatečné smíšení třetí a čtvrté fáze obsazování služebního místa. Služební funkcionář si může pro případ více příslušníků žádajících o převedení na obsazované služební místo vytvořit poradní orgán, který mu navrhne vhodného kandidáta. Jedná se o poradní orgán, který není zákonem vyžadován a služební funkcionář se doporučením komise nemusí řídit. Zákon o služebním poměru sice výslovně neupravuje existenci výběrové komise, která určuje pořadí vhodnosti uchazeče při výběrovém řízení, ale z dikce ustanovení § 22 a 23 ji lze dovodit. Proto ji zakotvují služební předpisy jednotlivých bezpečnostních sborů. Určením pořadí vhodnosti stanoveným výběrovou komisí je služební funkcionář vázán.
Nutno se pozastavit ještě nad dalším znepokojivým faktem. Tím je stanovení požadavku oboru nebo zaměření vzdělání pro účely výběru policejního prezidenta. Byl stanoven obor právní, technický a ekonomický.To je poněkud zavádějící. Obor nebo zaměření vzdělání (§ 19 odst. 3 a 4 zákona o služebním poměru) toliko může, ale nemusí být pro služební místo stanoven. Pokud již stanoven je, jeho nesplnění má stejné důsledky jako nesplnění stanoveného stupně vzdělání. Pro služební místo policejního prezidenta však systemizací služebních míst obor nebo zaměření vzdělání stanoven není. Proto nemůže být stanoven jako podmínka pro přihlášení se do výběrového řízení.
JUDr. Petr Tomek
převzato z webu OSH
