Osobní auto, či hasičský vůz, kombinovaný se sanitkou?

Před časem vám server POŽÁRY.cz přinesl článek na téma Co kdo vozí ve svém soukromém automobilu nad rámec povinné výbavy. Mailových i facebookových odpovědí došla celá řada, pro jistotu došlo i na osobní komunikaci v rámci kolegů, známých atd. V tomto článku si můžete přečíst, jak jsou na tom.

Původní článek, který zmiňujeme výše jsme vydali krátce po novém roce.

Zdravotnické vybavení

Každý vozí povinně lékárničku dle nových předpisů, to je samozřejmost. Někteří z vás jdou však mnohem dále, zejména povoláním vyškolení paramedici, současně členové jednotek SDH a také hasiči z povolání či profesionální zdravotničtí záchranáři a i lékaři, i když u nich je to jistý druh povinnosti.

Povinná autolékarnička je jakýmsi zdrojem minima, které by mělo vystačit s pomocí na místě nehody, spousta z vás s tím ale nesouhlasí. Ano, ale zde je nutno brát v potaz to, že ve většině vozidel se nepohybují vycvičení hasiči – záchranáři, pro laickou pomoc je vybavení dostačující a když to člověk někdy vidí, je ho tam – nadneseně řečeno – možná i moc. Pro člověka z našich řad (hasičů-záchranářů) je toto leckdy málo, proto lze dle došlých odpovědí konstatovat, že ve svých plechových miláčcích vozíme lékárničky dvě či tři, včetně „staré“. Toto vše je ještě navýšeno o desinfekční prostředky, obvazový materiál a velkou spoustu chirurgických rukavic. Mimo to však někteří z nás vozí další specifické zdravotnické pomůcky.

Často zmiňovanou věcí je termoizolační fólie. Dnes je to již povinná výbava, ale spousta z vás včetně mě jich vozí v autě několik kusů. Má to své opodstatnění, stejně jako všechny věci nad rámec povinností. Nikdy nevíte, k čemu se můžete „přimotat“. Fólie je poměrně laciná záležitost v řádech několika desítek korun.

Z dalších odpovědí o vybavení nad rámec předpisů se velmi často objevil ambuvak, což je ruční křísící přístroj v jeho obecném pojmenování. Použití „křísáku“ není nikterak náročné, avšak aby tak mohlo být správně činěno, je třeba alespoň malého zaškolení. Vzhledem k tomu, že je již téměř nedílnou součástí hasičských vozidel, je zde předpoklad toho, že s ním ten, který ho vozí i v civilním autě, umí. Že se jedná o dobrou a účinnou pomůcku při poskytování první pomoci není pochyb. Pro ty, kteří si ho chtějí do budoucna pořídit, zbývá dodat cena. Nejlevnější bez polomasky vyjde ani ne na 1000 korun.

Nepřekvapilo ani to, že v několika mailech byl zmíněný krční límec a to i v počtu několika ks na jeden automobil. To je pomůcka, která napomáhá udržet krční páteř i polohu hlavy v základním postavení. Aplikuje se postiženým osobám téměř při každé dopravní nehodě z preventivních důvodů. Ve vybavení hasičů a sanitek jsou dnes nejrůznější fixátory, ale krční límec je v rámci tohoto druhu pomůcek základem. Existuje jeho několik variant. Pevné (myšleno tak, že jsou složené ze dvou pevných kusů), skládací (jsou rozložené do několika částí, spojených k sobě), rovněž i materiálové složení je jiné. Pochopitelně jsou i různé pevné či stavitelné velikosti. Sada krčních límců vyjde např. od firmy AMBU na necelé 2 tisíce korun. Jednotlivé límce stojí od cca 400,– Kč výše.

Z odpovědí jmenujme ještě různé tampóny, vlhčené ubrousky, papírové kapesníky, lahve s čistou vodou, plyšové hračky, jsou i jedinci, vozící sady dlah, popáleninové balíčky apod. To však není nic proti několika kolegům, kteří mají v kufrech svých vozů kompletní záchranářské batohy a tašky. Jak jich pár napsalo, nemají kvůli tomu kde vozit nákup… Ale proč ne.

Záchranářská taška

Hasičské vybavení

Předpisy dosud nenařizují, aby byl v každém automobilu hasící přístroj. To je velká chyba, neboť se již mnohokrát stalo, že tato malá pomůcka dokázala zachránit život či majetek spoluobčanů. Jistě se některý z vás stal svědkem či účastníkem nehody nebo jiné události, kde by použití hasícího přístroje problém vyřešilo, případně dokázalo zmírnit následky, avšak on nebyl zrovna po ruce. To, že se nevozí jako povinná výbava však jde ruku v ruce s negativním faktem a to osobním či jinak zdůvodněným nezájmem o pomoc druhým.

Znám příklady řidičů autobusů, kamionů, kteří sice zastavili, ale přistroj neposkytli s odůvodněním, že nehoří jim, že by to po nich majitel firmy chtěl uhradit. Je to smutné, ale je to realita dnešní doby. Stejně se zachovalo a nadále zachová dost řidičů z řad běžných občanů, je doba peněz a tak se ptají, kdo jim uhradí náklady, spojené s „vyplácáním hasičáku“. Tak si ho budou raději tzv. syslit pro sebe, co kdyby náhodou…

Zde se ovšem projevuje jistá neznalost předpisů. V zákoně o požární ochraně je uvedeno, že každý, kdo poskytne hasičské jednotce materiální pomoc, má nárok na odškodnění ve výši své pomoci. Když bychom tedy dali příklad z praxe: Pokud uvidím na kraji komunikace hořet osobní automobil a uhasím ho jiné osobě za použití svého hasicího přístroje před příjezdem jednotky, mám následně nárok na doplnění hasicího přístroje použitým hasivem. Toto se většinou řeší s právním oddělením příslušného HZS kraje. Doporučujeme vyčkat příjezdu jednotky a vaší aktivitu jim nahlásit. Je dobré, aby například vaše materiální pomoc byla zaznamenána u hasičů bezprostředně například v radioprovozu atp.

Naštěstí jsou i opačné případy řidičů, a je jich dost, kteří bez váhání pomoc formou hasicího přístroje či spreje rádi a okamžitě bezmyšlenkovitě poskytnou, pro ně je to samozřejmost. Mezi tyto osoby lze zařadit také nás, hasiče-záchranáře, i když za všechny pochopitelně ruku do ohně nelze dát.

Takže hasící přístroje. Co to vlastně je? Volně řečeno, jedná se o malou tlakovou nádobu, naplněnou hasivem. Z vašich odpovědí vyplynulo, že sebou vozíte nejčastěji hasicí přístroj s náplní prášku o hmotnosti 6 kg, toto uvedl téměř každý. Dále pak byly jmenovány menší práškové přístroje o hmotnosti náplně 1–2 kg a to často v kombinaci c malým 2 kg „céóčkem“, tedy hasícím přístrojem s náplní CO2, známým obecně pod termíny jako např. sněhák. Obě hasiva spolehlivě zlikvidují v dostupném množství začínající i mírně rozvinutější požár. Že se každé z nich používá na jiný druh požáru, zde nebude podrobněji rozebírat. Ceny práškových přístrojů se pohybují od necelých 400 korun za 2 kg prášku, či necelých 700 korun za 6 kg prášku, 2 kg sněhák se prodává od zhruba 1100,– Kč za kus. V případě pořízení hasičáku nesmí majitel opomenout, že tyto pomůcky je dobré nechat pravidelně revidovat. Znám několik zejména mimopražských kolegů, jejich hasicí přístroje termín revize neznají a nikdy znát nebudou…

Hasící přístroje

Další hasící pomůckou jsou malé hasící spreje. Při troše šikovnosti s nimi lze uhasit bezproblémově požár v jeho zárodku. Složení hasící směsi nelze jednoznačně popsat, neb každý výrobce ji má jinou. Nejznámějším je sprej s náplní Pyrocool. Lze s nimi hasit požáry tříd A, B a dokonce i zařízení pod napětím. Je třeba si však pročíst návod k použití, které je v rámci elektriky dle různých V. Pozor, každý z nich má omezenou životnost! Vše se odvíjí od jeho výrobce, náplně a i ceny. Nejlevnější sprej o objemu 400 ml lze pořídit i za méně než 200 korun, dražší (značkový) pak 400 – 500 korun. Výhodou spreje oproti hasícímu přístroji je jeho velikost, tudíž lepší skladovatelnost v automobilu, nevýhodou o několik tříd méně hasící látky uvnitř.

Tolik vybaveni na hašení, hasiči však jen nehasí, ale i vyprošťují osoby. Pro tyto činnost dost respondentů odpovědělo, že v autech vozí variabilní ruční vyprošťovací nástroj, známou sekyru VRVN-1. S ní lze při troše šikovnosti dělat do slova a do písmene psí kusy. Nástroj tohoto typu je rozšířený po celém světě, když nic jiného není, tzv. variabilka dokáže ve velkém procentu případů účelně a efektivně pomoct. Lze s ní střihat, zajišťovat, páčit, ohýbat apod. Její nevýhodou je velikost, která není pro kufry osobáků zrovna ideální. O hmotnosti nemá smysl psát, je to prostě kus železa, co něco vydrží. Velikost však není jedinou nevýhodou, tou hlavní je pořizovací cena, která za nový výrobek přesahuje 8000 korun, různě po bazarech se však sežene i za méně než 2 tisíce. Lidé vozí také nejrůznější páčidla.

VRVN-1

V příloze článku naleznete ke stažení velmi dobře provedenou brožuru ve formátu PDF, zobrazující možnosti použití nástroje VRVN-1.

Co bylo dále velmi často zmiňováno, je nůž v jakékoliv podobě včetně speciálních záchranářských provedení a také řezač pasů v kombinaci s rozbíječem skel. Obě tyto pomůcky dokáží zachránit život, i když se jedná o zdánlivé maličkosti oproti třeba vyprošťovací sekyře VRVN. Díky své velikosti je mají řidiči umístěny v dosahu ruky, důvod je prostý, i oni můžou být v pozici zachraňovaného. Nejen já vozím např. malý řezač pasů na suchem zipu, který je nalepený na středovém tunelu u řadící páky. Co se nožů týká, měl jsem možnost vidět jejich transport, a teď vám to bude připadat jistě divné, pod sedací částí řidiče v mezeře sedadla a opěrky. Ceny nožů a řezačů/rozbíječů jsou velmi odlišné. Klasický záchranářský nůž od Victorinoxu se nový pohybuje v cenové hladině od 1500 výše, bazarový se dá sehnat za polovic, řezač pasů v kombinaci s rozbíječem skel lze pořídit od zhruba 250 korun výše, samotný řezač pasů pak i za 60,–Kč.

Ostatní pomůcky a náčiní

Toto jsou nejčastěji zmiňované nadstandardní, předpisy nenařizované hasičské a záchranářské pomůcky, které vozíme ve svých automobilech. Mnohokrát byla citována také baterka/ruční svítilna, tu dle mailů vozí téměř každý. A to v nerůznějších provedeních – od malých baterek z tržnice od asijských obchodníků až po nejmodernější LED diodové velké značkové svítilny. Na nouzové svícení lze také použít chemické světlo (rozlamovací tyčinka), vyjde na zhruba 50 korun.

Z nářadí to jsou pak páčidla o několika velikostech a také univerzální či multifunkční nástroj – kleště, pilka, šroubovák + nůž, vše v jednom. Zde cena začíná na nějakých dvou stovkách, ale toto díky osobním zkušenostem nedoporučuji, vyplatí se dražší a značkový nástroj. Z běžného nářadí pak ještě kleště – kombinačky či sikovky. Párkrát zazněla i polní lopatka, nejen v zimě to je užitečný pomocník. V zimě pomůžou i startovací kabely, ty má v dnešní době také již dost lidí. Špatnou volbou nejsou ani všelijaké podkládací klíny, ale kam by to člověk měl všechno dát?

Multifunkční nástroj

Není to však všechno, z došlé pošty ještě jmenujeme několik dalších, poněkud zvláštních či ojedinělých věcí. První z nich je nouzová zásoba jídla a pití – sušenky a balená voda, proč ne, dále deky či jiné přikrývky, spací pytle, opět lze říct, proč ne. Někteří mají v kufru i různé části náhradního oblečení, dokonce i zásahové oděvy, ano, taky se můžou hodit (pro dobráka, bydlícího dál od hasičárny, je to ovšem téměř nezbytnost, neb mnohdy jede rovnou k události).

Co tam máme dál – igelitové pytle, ano, místa, jak se lidově říká, moc nežerou. Pracovní rukavice, to je téměř nezbytnost, někdo jich vozí i několik párů. Nikterak neobvyklé nejsou ani léky – populární ,,brufének 400". Jeden z respondentů jmenoval také drobné mince v celkové hodnotě 100,– Kč, i toto má své pro. Nesmíme závěrem zapomenout na povinné reflexní vesty, mnoho kolegů jich vozí víc, než jen tu jednu, danou předpisy. Má to logiku a nestojí to moc. Vesta se dá sehnat již za 30 korun, z hlediska pasivní bezpečnosti nelze ani moc víc dělat, než si jí navléci na sebe. Proto je dobré mít jí v dosahu sedadel, ať může člověk vylézt z vozu již v ní. Ostatně, dle včera schválených změn novely silničního zákona bude povinné umístění reflexní vesty v dosahu řidiče a to právě z mnou popsaných důvodů.

Nejezdíme jenom autem, chodíme také pěšky

V rámci pohybu pěšmo se můžeme setkat s mimořádnou událostí stejně, jako když jedem autem. Co tedy dle mailů u sebe nosíme nejčastěji? Vyhrály bezesporu chirurgické rukavice. Ty nosí téměř každý respondent.

Z dalších věcí je to poněkud různorodé, až možná extrémní. Klíčenku AMBU v podobě malé ústní roušky na umělé dýchaní nosí také několik z vás. Není drahá, lze jen doporučit, na netu jí seženete od necelých 100 korun výše. Často se objevil také již zmíněný multifunkční či univerzální nástroj.

Klíčenka AMBU

Poněkud neobvyklé, i když užitné věci, jsou dále rezervní akumulátor k mobilnímu telefonu, mini flash disk, kde jsou osobní údaje, igelitový pytlík.

Nejzajímavější příspěvek v rámci vybavení nám na našem facebookovém profilu popsal čtenář s nickem Chaichan Punsawad. Zde máte jeho plné znění:

Jak to shrnout. Vypisovat dlouhé seznamy tu nebudu (již to udělali jiní . -)), Lidi, kteří si díky své práci (nebo na to postupem času přišli sami) uvědomují, co se může v běžném životě všechno stát.....tak se podle toho i zařizují. Takové …lidi pak poznáme podle toho, že tahají nadupanou lékárnu i na venčení psa, z jejich auta je de facto pojízdná ambulance a po návštěvě jejich soukromého bytu čekáte na konec světa : -))…Pro běžného člověka se často po vytažení všech těch věciček z kapes jeví jako exot: -).

Můj absolutní základ (který mám kdykoliv v kalhotech na sobě) – lat.rukavice, ambumaska, turniket, tlakový obvaz, mylarová folie, multitool kleště, hrot na probíjení oken na klíčence, svítilna (s možností narvat tam kužel na řízení dopravy), telefon (a náhradní baterie) a flashku se svýma os.údajema. Ve svém „civilním baťúžku“, který tahám kdykoliv vylezu k baráku…mám pak reflexní vestu, šusťákovou bundu, pracovní a kevlarové rukavice, další nůž, pinzetu, křesadlo, izolační pásku, píšťalku, velký černý ig. pytel, další mylarku, KPZ,..a momentálně pracuji na přidání modulu s lékárnou…

Zbytek už je pak závislý na tom, kam se jede, co dělám a jakou pracovní kombinézu mám zrovna na sobě (po zkušenostech z Ruska mám i přiblblou záchrannou plovací vestu vybavenou tak, abych byl schopný jen s ní přežít několik dní poté, co mne vyhodí řeka někde v pustině samotného).

Btw. znám kolegu, který s sebou tahá v autě šedesátkovej zdravotnickej bágl…a jeho kufr od auta připomíná spíš operační sál, ale příslušníci PČR měli i po zjištění této skutečnosti enormní zájem vidět autolékárničku, která je podle mého dobrá akorát tak na ovázání menšího bebí (za předpokladu,že zraněnému nevypadne při resuscitaci do hrdla ten plastový náústek z res.roušky…a nebude nutné trávit drahocenné sekundy ještě řešením této „maličkosti“).

Tak co myslíte, vozí se toho v civilních autech dost nebo málo? Je tam mnoho potřebných věcí či naopak dle vás naprostých zbytečností? Dal vám tento článek alespoň malý podnět k tomu, pořídit si něco navíc, co by mohlo někdy zachránit život? Chce se vám do takových věcí vůbec investovat své peníze?

Informace v článku pocházejí od zhruba 50 osob/mailová, facebooková či osobní komunikace. Všem za jejich čas děkujeme.