Žebřík AZ 44 Tatra 813 8×8 Magirus

Dnes vám představíme historický kousek, který je v současné době majetkem německého veterán klubu FF Boblitz. Svůj původ má však v Česku – a to nejen podvozkem. Sloužil totiž léta pražským hasičům.

Historie AZ

Tatra 813 8×8 AZ 44 Magirus je vrcholem a vlajkovou lodí kolekce klubu Boblitz, který existuje už od roku 2000 a vlastní 14 kompletně zrepasovaných a plně funkčních vozidel záchranných složek. Vzhledem k tomu, že je tato Tatrovka považována za to nejlepší, co v Boblitzu mají, bylo rozhodnuto, že nebude zrekonstruována do původní podoby, ale dostane zajímavější vzhled i péči.

Firma Magirus postavila svůj žebřík na český podvozek Tatra 813 8×8 PMS „Kolos“ pro HZS hlavního města Prahy v roce 1972, téměř dva roky poté, co se vozidlo poprvé ocitlo na výkresu. Podvozek byl samozřejmě prvotně určen pro armádu – ostatně zkratka PMS znamená „pontonová mostová souprava“. Předtím, než se dostal k Magirusu, fungoval u ČSLA jako přepravník raket.

Žebřík sloužil, resp. byl ve stavu majetku pražského sboru až do roku 2001. Poté stál osm let v Plzni u soukromé firmy a čekal… až se v roce 2009 dočkal odkoupení právě klubem FF Boblitz.

U nového majitele se vozidlo dočkalo celkové opravy. Bohužel se již nepodařilo zrekonstruovat výtah pro dvě osoby, kterým byl žebřík původně vybaven. Po půl roce práce však vozidlo kromě celkové obnovy dostalo i nový lak a bylo plně zprovozněno.

Podvozek

Tatra 813 je speciální těžký terénní nákladní automobil, který se v Kopřivnici vyráběl v letech 1967 až 1982. Právě vojenská verze 8×8 KOLOS, která byla schopná tahat přívěsy až do celkové hmotnosti 100 tun, je základním představitelem této řady, ačkoli se vyráběla i verze 4×4 a 6×6. Čtyřkolka Tatra 813 byla také u pražského sboru, konkrétně coby tahač pěnového návěsu.

Základ vozidla tvoří typický tatrovácký podvozek s centrální nosnou rourou, dvěma řízenými nápravami a odpružením na listových perech, se stálým pohonem všech kol a jednomontáží na všech nápravách. Samozřejmostí vojenských řad Tatra bylo už tehdy centrální huštění pneumatik. Z důvodu potřeby snížit namáhání celé pohonné soustavy je vozidlo vybaveno kolovými redukcemi.

Motor a kabina

O pohon automobilu se stará motor T930–17. Jedná se o primárně naftový (jako každý voják z Kopřivnice je tento motor vícepalivový), vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec s přímým vstřikem paliva o objemu 17 640 cm3. Motor disponuje výkonem 184 kW a točivým momentem 960 Nm při 1400 otáčkách za minutu.

Stejně jako u následovníka, vojenské řady T815, je motor vybaven dvěma startéry a možností předehřátí nezávislým naftovým topením. Chlazení zajišťuje ventilátor ovládaný kapalinovou spojkou, která řídí jeho otáčky na základě informací z termostatu.

Kabina vozidla je sedmimístná, vybavená nezávislým naftovým topením, osazena nyní výstražným zvukovým a světelným zařízením modré barvy Mini-Warnbalken FG Hänsch DBS/DBW 975. To doplňuje Martin-Horn a šestice zábleskových přídavných světel Hella.

Převodovka a brzdy

Spojka je v tomto voze třílamelová, suchá, třecí, vybavena posilovačem. Pětistupňová převodovka má synchronizovaný druhý až pátý rychlostní stupeň, přídavná převodovka je jednostupňová.

Provozní brzdy automobilu jsou bubnové (průměr 420 mm), celý brzdový systém je pak rozdělen na tři okruhy – přední nápravy, zadní nápravy a větev pro přívěs. Parkovací brzda je rovněž bubnová (průměr 300 mm) a je umístěna na přídavné převodovce (její zatažení působí na hnací hřídel). Samozřejmostí je pak brzda odlehčovací.

Žebříková nástavba DL 44

Jak již bylo zmíněno, nástavbu a žebříkovou sadu tohoto vozu vyrobila renomovaná německá firma Magirus-Deutz (tak se firma, kterou nyní známe coby Iveco-Magirus dříve jmenovala) v roce 1972. Jedná se o šestidílnou sadu z hliníkových profilů, osazenou lanovým výtahem pro dvě osoby s maximálním výškovým dosahem 44 metrů.

Přístup na pochozí část nástavby je zajištěn pomocí výklopných stupaček, které jsou umístěny na obou stranách zadního čela vozu. Ovládací stanoviště obsluhy se sklopnou sedačkou je na levé straně žebříkové otočné základny po směru jízdy.

Žebřík byl ustaven a zajištěn pro stabilizaci pomocí šikmo výsuvných vzpor, jejich ovládací mechanismus je v zadním čele vozu. Magirus byl již tehdy v tomto provedení vzpor dál, než jeho konkurence, používající standartní H. Díky šikmo vyjíždějícím vzporám mohl být žebřík ustaven na mnohem menší ploše.

Manipulace s žebříkovou sadou je možná v rámci otáčení o 360°. Maximální hodnota úhlu vztyčení dosahuje 75°.

Automobilový žebřík o dostupné výšce na podvozku Tatra 813 nebyl do ČSSR pořízený pouze jeden. V článku představený Magirus DL 44h pražských hasičů byl jedním ze dvou, druhý, postavený na upraveném civilním podvozku Tatra 813 (pražský je na vojenském), využíval Závodní požární útvar podniku Slovnaft Bratislava. Jednalo se o rakouský žebřík Gigant TD 44 od firmy Titan, ale o něm až někdy příště… O něm jsou z několika zdrojů rozporuplné informace, podle některých pramenů měl Titan postavit tyto žebříky dva…

Jinak shodná nástavba s pražskou, tedy Magirus DL 44h s výtahem, jezdila např. i u hasičů v brazilském Sao Paulu. Její předchůdce o stejném dostupu, Magirus DL 44 na podvozku Mack B 85 sloužil u hasičů v americkém Chicagu.

Technicko-taktická data AZ 44/DL 44h Tatra 813 8×8/Magirus

• Podvozek: Tatra 813 8×8 PMS
• Kabina: prodloužená, sklopná
• Osádka: 1+6
• Nástavba: Magirus
• Max. dostup žebříku: 44 m
• Délka: 9950 mm
• Šířka: 2500 mm
• Výška vč. rozloženého výtahu: 3550 mm

Několik na svou dobu vzácných vteřin na archivním videu pražských hasičů z roku 1989.

Firma SDV produkuje model žebříku AZ 44 Tatra 813/Magirus v měřítku 1:87.
Zájemci si ho mohou objednat na stránkách firmy.

Foto: BOS Fahrzeuge/Frank-Hartmut Jäger (kterému patří náš dík za možnost použití fotografií), Magirus – Deutz, archiv Jiřího Voříška (bývalý příslušník HZS HMP), IWest, Marek Míka, SDV Model, Jan Kubík, internet

Video: Archiv HZS hl. m. Prahy