Podle dat ze sčítání zachraňují hasiči životy

Pro hasiče jsou data získaná ze sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) nezastupitelná. Jelikož se riziko požáru bohužel potenciálně dotýká každého občana České republiky, je obzvlášť důležité, aby pro svá rozhodnutí měli hasiči co nejpřesnější informace.

Data ze SLDB využívají hasiči ve dvou rovinách. První rovina, ve které se data ze SLDB využívají, je rovina detailních informací o jednotlivých objektech. O využití těchto dat jsem si povídal s Tomášem Kubínem, vedoucím oddělením komunikačních a informačních systémů v Pardubickém kraji

Jaká data jsou pro hasiče z formulářů, které občané v rámci SLDB vyplňují, nejdůležitější?

Je to například materiál nosných zdí, počet nadzemních podlaží nebo počet lidí v budově. Tato data společně s daty z jiných zdrojů dávají dohromady databázi, která pomáhá hasičům v jejich rozhodování.

Jak přesně vypadá to využití v praxi?

Když vyráží jednotka k požáru, musí si velmi rychle zjistit informace o objektu, ke kterému jede. Velitel si proto vyžádá základní informace a dozví se například, že se jedná o dům, který má šest nadzemních poschodí. Podle toho se musí zařídit a připravit plán zásahu.

Jiný postup je třeba zvolit u dřevěného objektu, jiný u objektu z cihel. Všechny tyto informace musí mít jednotka co nejrychleji k dispozici, nemohou zjistit teprve po příjezdu, co je to za objekt, a shánět nějaké informace.

Druhou rovinou, ve které hasiči data ze sčítání používají, je tvorba tzv. zabezpečení plošného pokrytí území jednotkami požární ochrany. O využití dat v této rovině jsem hovořil s Pavlem Rožboudem, ředitelem ÚO v Českém Krumlově.

Co vlastně znamená zabezpečení plošného pokrytí území?

Každému území (obci), je přiřazen určitý stupeň nebezpečí. Ten se skládá ze tří dílčích kritérií. První kritérium je mimo jiné založeno na skutečnosti, zda se na území nachází strategické nebo hodnotné objekty, zástavba je umístěna v záplavovém území, jsou zde velké rekreační oblasti.

Historické centrum města s mnoha kulturními památkami nebo území, kde se nacházejí nemocnice či průmyslové areály, bude mít vyšší koeficient než obyčejná zástavba. Druhé kritérium hodnotí, kolik hasičských zásahů je na daném území v průměru za rok. Statistika vyplývá z posledních pěti let. Čím více zásahů, tím je koeficient nebezpečí vyšší. A konečně třetí kritérium se týká počtu potenciálně ohrožených obyvatel. Toto kritérium je v porovnání s ostatními dvěma nejdůležitější.

A to je právě kritérium, které je počítáno na základě dat ze sčítání, je to tak?

Přesně tak. Podle výsledků sčítání upravíme počty trvale žijících obyvatel na jednotlivých územích, aby odpovídaly aktuálnímu stavu. Pak propočteme nově stupeň nebezpečí.

Proč je tedy pro občany důležité aby se přesně sečetli, jak to konkrétně může ovlivnit výpočet stupně nebezpečí území?

Jednoduchý příklad nabízí obec, která se od posledního sčítání významně rozrostla. Zatímco dříve zde žilo například 990 obyvatel, nyní je to již 1010. Podle tabulek je obci přiřazen zmiňovaný koeficient nebezpečí. Zatímco obcím, které mají 201 až 1000 obyvatel, přísluší koeficient 5.

Obce, které mají 1001 až 3000 obyvatel již mají koeficient 10, tedy jednou tak vyšší. V našem případě tedy stačí, aby dvacet občanů řádně nevyplnilo sčítací listy, a obec zůstane v nižším stupni nebezpečnosti, ačkoliv by již měla právo být ve stupni vyšším.

Jaký přesně dopad pak má stupeň nebezpečí na požární výjezd?

Jednoduše řečeno, podle stupně nebezpečí se na jedné straně stanovuje velikost zásahové jednotky (počet hasičů, techniky atd.) a na druhé straně rychlost dojezdu k případu. Čím vyšší stupeň nebezpečí, tím víc hasičů a techniky musí být k dispozici a tím rychleji se musí k požáru dostat.

Jan Sedláček, Český statistický úřad