Jak křížovka usvědčila žhářku

Znalec Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR (KÚP) z odvětví zkoumání ručního písma poskytl exkluzivní rozhovor časopisu Týden, který byl uveřejněn ve speciálním vydání věnovaném představení práce několika špičkových kriminalistů Policie ČR. Časopis vyšel 14. února 2011.

Zkoumali jsme dokumenty k vývozu stíhaček za půl miliardy. Naštěstí se to povedlo zarazit, vzpomíná písmoznalec kriminalistického ústavu MILOŠ ŠVANDA. Kolik padělků mu projde pod rukama?

Jak křížovka usvědčila žhářku

Velmi šikovné, vynalézavé a zručné. Falšuje se tu cokoli, co přinese zisk. I poštovní známky. Pamatuji si slova kanadského ředitele jedné banky, která v Česku emitovala platební karty: „Pokud ochrana našich karet nebude prolomena v této zemi, uspěje kdekoli ve světě.“

Vaše práce se často mylně zaměňuje s grafologií. Písmoznalci se od grafologů distancují, na stránkách písmoznalectvi.com si z nich dělají legraci. Můžete vysvětlit ten rozdíl?

Grafologové se zaměřují na psychologický profil pisatele, na takzvaný povahopis. Pracují stylem: „Když pisatel nedovírá ovály, je otevřený a upovídaný. Když dělá uzavřené arkády, něco tají.“ A podobně. A priori nevylučuji, že písmo může o osobnosti něco vypovídat, ale nebylo to nikdy experimentálně ověřeno. Nelze přece tvrdit, že když Napoleon dělal velké spodní smyčky a vy je děláte také, tak to automaticky znamená to, že máte napoleonský komplex. Písmoznalectví je naopak exaktní záležitost, rozbor grafometrických veličin písma, sledování techniky tvoření písmen a jejich porovnávání. Nejde o obsah, ale o identifikaci pisatele textu nebo o ověření pravosti podpisu.

Co všechno tedy měříte?

Každý pisatel má individuální odchylku od písařské normy, podle které se učíme psát ve škole, a ta je u každého pisatele ve vzájemných kombinacích nezaměnitelná. Zjišťujeme systém psacího pohybu, konstrukci písmen či multikomponent, vázanost písma, jeho sklon, provádíme měření výškových i délkových pásem písma, vzdálenost základen i slov, nasazení a ukončení psacího pohybu, způsob tvoření a lokalizaci znamének, odsazování nebo neodsazování odstavců, tvar okrajů, polohu nadpisu nebo podpisu pod textem. Je to opravdu věda. Nejde v žádném případě o zábavní kviz typu Najdi sedm rozdílů.

A při ověřování podpisů? Většina lidí se přece pokaždé podepíše trochu jinak.

Právě z té premisy vycházíme: že se nikdo dvakrát po sobě nepodepíše úplně stejně. A zkoumáme takzvaný dynamický stereotyp, neboť grafickou podobu podpisu máme uloženou v mozku a opakovaným psaním dochází k zautomatizování psacího pohybu. I když vypadá pokaždé trochu jinak, dokážeme ho identifikovat, případný padělatel totiž váš dynamický stereotyp nemá. Má jen obrázek vašeho podpisu a snaží se ho podle svých grafických a motorických schopností co nejlépe napodobit. Pokud se pokusí o co nejvěrnější kopii, musí vědomě snížit rychlost a koordinovat psací pohyb, takže ztrácí jistotu, švih, plynulost i dynamiku. A tím se prozradí. Nebo se naopak rozhodne pro rychlost a dynamiku, ale v tom případě zase nenapodobí do detailů dílčí komponenty podpisu nebo si dokonce „vypomůže“ vlastním rukopisem. A opět se prozradí.

A pokud najdete dva podpisy zcela identické?

Pak je minimálně jeden z nich technický padělek: podpis obtažený na skle, nakopírovaný nebo jinak technicky přenesený z konkrétní předlohy pravého podpisu.

Existují i opačné případy, kdy se podpis stejného autora jeví i při první analýze jako podpisy dvou pisatelů?

Ano. Existuje několik variant. Nejčastější přirozenou a nechtěnou změnou je stařecký třes. Člověk ztrácí schopnost tvořit plynule ovály a oblé tahy, nahrazuje je ostrými, úhlovými obraty, projevují se nejistoty nebo fázování psacího tahu. Pak jsou změny záměrné: někdo něco podepíše, pak domyslí důsledky, lekne se a začne se podepisovat úmyslně jinak. Nebo se na určitý dokument záměrně rovnou podepíše tak, aby podpis mohl popřít. S těmito případy se dokážeme vypořádat.

Jak podpis změní ztráta končetiny nebo třeba duševní choroba?

Když člověk přijde o dominantní končetinu, je prokázáno, že časem se podpis i rukopis psaný nedominantní rukou, ale i ústy nebo nohou, přiblíží tomu původnímu. Určující je totiž onen dynamický stereotyp, a ten je uložený v mozku. U duševních chorob je to složitější. Pro moji práci je důležité zajištění takového srovnávacího materiálu, který je druhově a časově nejvíce blízký vzniku sporného textu nebo podpisu. Pouze tak můžu posoudit, co se vlastně s rukopisem zkoumané osoby děje, jak se mění, co jej ovlivňuje.

Mohl byste uvést nějaký typický příklad, na čem nejčastěji pracujete?

Investor se sídlem někde v Karibiku skoupí na českém trhu za výhodnou cenu ve velkém směnky a následně je soudně uplatňuje jako pohledávku. A tak se stává, že od jedné takové společnosti postupně přijde do ústavu prostřednictvím usnesení soudu třicet čtyřicet směnek za rok na zkoumání pravosti podpisu výstavce.

Jaké procento zkoumaných podpisů jsou padělky?

Přibližně odhaduji, že padělků podpisů bývá deset, maximálně dvacet procent. Převažují pravé podpisy, které se majitel snaží z nějakého důvodu popřít nebo zpochybnit.

Jakou největší částku jste zachránil?

Neřekl bych, že zachránil, spíše řekněme zkoumal Vzpomněl bych vývoz zbrojního materiálu – rozmontovaných migů -do zemí bývalé Jugoslávie asi za půl miliardy korun. Včas se to zastavilo. Zajímavé bylo i zkoumání podpisu na hromadné akcii EU na částku osmdesát šest milionů eur. Zde byl podpis pravý.

Máte z toho nějaká procenta?

Ještě jsem se v podsvětí neptal! (Směje se.)

Podsvětí vás asi moc rádo nemá. Neluštil jste písmo i na nějakém výhrůžném dopise, který byl adresován vám?

Pokud by byl adresován mně, tak bych ho sám zkoumat nemohl, kvůli podjatosti. Ovlivňování znalce se dělá sofistikovaněji, v náznacích. Přímou výhrůžku jsem nedostal, ale třeba při obhajobách znaleckých posudků u soudu se stane, že obžalovaní neudrží emoce. Ale existuje i druhá stránka: snaha znalce podplatit.

Pokoušel se o to někdo?

V náznacích takové nabídky v minulosti proběhly, vždy jsem o nich informoval svého nadřízeného a nereagoval na ně.

Když už ověřujete až na výjimky jen podpisy, není to trochu nuda? Přece jen, dopisy na rozloučenou i třeba udání jsou pikantnější, ne?

Dopisy na rozloučenou jsou většinou smutné, anonymní či udavačské dopisy mnohdy hraničí s vulgaritou. Na obojí musíte mít náturu a já osobně dávám podpisům jednoznačně přednost. Bohužel převaha zkoumání podpisů přináší jiné problémy: ubývá „učebního“ materiálu pro zaučující se znalce.

Můžeme si svůj podpis před paděláním nějak chránit?

Padělatel většinou hledá k napodobení nejjednodušší variantu. Podepisujete-li se obyčejnou parafou, nějaká ta iniciála a dále jen vlnitá čára, pak riskujete. Rezistentní proti napodobení jsou podpisy dlouhé, složené z obou jmen, s tituly nebo vysoce individualizované se zdobnými prvky.

Třeba srdíčko u podpisu Václava Havla?

Jeho podpis zrovna nepatří mezi ty výrazně odolné, je dosti textový a konstrukčně jednoduchý. Než takhle přehledný, čitelný, jasný podpis, to raději opravdu složitý.

Vzpomenete si na případ, kdy jste podle písma identifi kovali pachatele vážného zločinu?

Jde převážně o výhrůžné dopisy, kde se pisateli hrozí bombou, otrávením jídla a podobně. Odlehčil bych to úsměvnějším případem. Na jedné vsi měl starý pán poměr se sousedkou, a když se to jeho žena dozvěděla, rozhodla se své sokyni podpálit dům. Nastrkala do trámů stodoly časopisy, zapálila je. Jenomže voskový papír pouze ohořel, v nalezených časopisech byly vyluštěné křížovky a na základě individualizovaných hůlkových písmen byla ta nebožačka usvědčena.

Sbíral jste v dětství podpisy?

Ano. Zajímalo mě, jak se podepisovali vědci, spisovatelé, astronomové, umělci, malíři a politici, lidé jako Tycho de Brahe nebo Karel Havlíček Borovský. Bylo zajímavé sledovat proměny písařských norem v různých historických epochách.

Jaký podpis vám připadal nejzajímavější?

Musím přiznat, že poté, co jsem uviděl podpis Adolfa Hitlera na mnichovské dohodě, koketoval jsem s myšlenkou, že i na grafologii může něco být. Úhlové tahy, ostré obraty, prodloužený koncový tah, útočná kopí, jak říkají grafologové.

Miloš Švanda (40)

Písmoznalectví pro něj bylo původně jen koníčkem. Když počátkem 90. let dostudoval na Karlově Univerzitě český jazyk a pedagogiku, obrátil se na personalistu ministerstva vnitra a ten ho nasměroval na kriminalistický ústav. Tam působí dodnes. Za 14 let praxe zpracoval více než tisíc znaleckých posudků a odborných vyjádření k pravosti nejrůznějších rukopisů. Od roku 2009 je vedoucím oddělení grafických analýz.