Odborná stáž JSDH Praha-Chodov na HS4
Pátek 25. 2. 2011 se stal dalším dnem, kdy družstvo jednotky SDH Chodov ve složení Jiřin (velitel), Mates (strojník), Skofi, šedivé Ronaldo, David vrakouš semeno a Ivoš kastról taky semeno jelo na další stáž, tentokráte na stanici číslo 4.
Tedy již podruhé jsme se vypravili na 12h směnu a čekali, co že nás tentokrát čeká za výcvik a jestli se konečně vyjede. I pátek byl jedním z důvodů, jak jsme si to takzvaně chtěli pojistit. Ne proto, že bychom někomu přáli nějaké neštěstí, ale nevyjet k případu čtvrt roku (někteří) je sakra dlouhá doba. A tak jako vždy po ranním srazu na hasičárně jsme nasedli do Iveca a jeli se přemístit za profesionálními kolegy, abychom s nimi převzali službu po odstupující směně.
Po sedmé hodině jsme si vyslechli denní rozkaz a šli překontrolovat vybavení našeho vozu a vyzkoušet agregáty, abychom měli jistotu, že je vše tak, jak má být. Následně si zejména semena se Skofim a šedivým Ronaldem prohlídli vybavení vozidel profesionálních kolegů, aby věděli, co kde zhruba je a v případě potřeb pak nepobíhali okolo vozidla ve stylu „dobrý den, neviděli jste tu někde rozdělovač?“. Jistě, dělám si srandu, ale člověk se kolikrát zamyslí a nenajde to, co sám běžně bere po paměti….
Po všech těchto úkonech následovala snídaně a pomalu jsme se u ní již tradičně začali dohadovat jestli, co a kolik.
Někdo nás už asi nemohl poslouchat, protože okolo půl deváté se rozezněl poplach a v amplionu se ozvalo, že pojede první družstvo a samozřejmě i to naše. Musím říci, že jsme trochu tuto situaci díky několika stážím bez výjezdu podcenili a vyrazili napříč dlouhé chodby poněkud pomaleji, než by se dalo čekat. I když ani ne tak pomaleji, jako jsme to měli o dost dál, než družstvo první, které má skluzy u Dennisu a my běželi k zadním v domnění, že to urychlíme. Minuta to tak byla s odřenýma ušima, navíc jsme pořád nemohli věřit tomu… no nic.
Výjezd byl díky rychlejšímu zásahu policie a krátké vzdálenosti od stanice poměrně krátký, co se týká časového úseku a tak jsme se asi po 20minutách mohli chystat na výcvik s nastavovacím žebříkem a vedení C proudu na střechu budovy.
Je to úkon, kteří naši hasiči cvičí poměrně často a tak až na malé detaily probíhalo vše v poklidu. Na některých úkonech bylo opět vidět, že praxe se poměrně často odlišuje od teorie, ale to je zbytečné řešit. Je nutno však podotknout, že venku byla pěkná kláda a po promrzlém dopoledni se jedenáctá hodina jevila jako ideální k přípravě čehokoli na zahřátí.
Po obědě a rozmrznutí všech končetin následovala krátká teorie o vyprošťování osob z havarovaných vozidel za pomocí videa a výklady našeho obětavého profesionálního kolegy Míly Buriána, který se nám na každé a nejen stáži věnuje.
Následoval praktický výcviky v prostorách garáže na staničním vozidle Škoda Felicia, které jsme použili k výcviku nikoli stříhání, ale právě ve vyproštění osoby.
Opět následoval podrobný výklad a rady, kluci se střídali, aby si každý každého ohmatal a pokračovali tak i při stejné simulaci, ovšem tentokrát v nákladního voze. Tím byla opravená Tatra 815, která v loňském roce utrpěla nějaký ten šrám.
Čas ubíhal a nám začínalo být nad slunko jasné, že to ráno byl první a poslední výjezd. Jak se pak ukázalo po našem odjezdu, byl na této stanici poslední až do dalšího rána…
Co dodat. Plni dojmů jsme se spokojeně odebrali na svojí základnu. Dostalo se nám nabídek na další výcvik jak na suchu, tak i ve vodě, dle toho jak kdo bude mít čas. Jinými slovy nám bylo řečeno, že kdykoli a cokoli budeme potřebovat, můžeme se obrátit o radu či pomoc na své profesionální kolegy.
Nesmírně si toho vážíme a proto zde za jednotku děkuji našim profesionálním kolegům, zejména už zmíněnému Miloslavu Buriánovi a také velitel stanice Tomáši Horskému a samozřejmě i ostatním za to, jak probíhá naše spolupráce. Z diskusí na serveru Požáry.cz totiž víme, že takto vstřícný přístup není zdaleka pravidlem a jsme moc rádi, že v našem případě jsou naši nejbližší útvaroví kolegové opravdoví kamarádi a hasiči tělem, duší a hlavně srdcem.
za JSDH Chodov Martin Kareš
