Hrdinský počin hasiče zachránil sklad Benziny
Když se na našem serveru v pátek před polednem všichni dozvěděli, že v areálu bývalého skladu Benziny v České Lípě došlo k výbuchu, mnohým pamětníkům to připomnělo událost, která se v objektu stala v roce 1978.
I tehdy to bylo shodou okolností v pátek – 3. listopadu. Tou dobou bývalo ve skladech Benziny vždycky rušno, cisterna za cisternou vyjížděly na svou pravidelnou trasu, „krmit“ benzínové stanice. Na plnící lávce skladu PHM Benzina v České Lípě právě plnil svou cisternu Tatra 148 s vlekem řidič Vladimír. Bylo právě devět hodin a čtrnáct minut.
Ze vrat autodílny na opačném konci dvora couval jiný řidič, Oldřich, k plnící lávce. Místo, do kterého couval již nespočetněkrát, velice dobře znal, ovšem – jako ostatně asi žádný řidič, který dobře zná prostory, do kterých zajíždí – se při couvání nedíval nahoru. Ovšem plnící hadice visela tentokrát nebývale nízko.
Už téměř zastavil, když něco narazilo do cisterny a přes okna kabiny šplouchla várka benzínu. Vozidlo totiž nízko visící hadici strhlo. Bohužel, benzín natekl do motorového prostoru Tatry. Před očima řidiče vyšlehl mohutný sloup plamenů. Řidič vypnul zapalování a vyskočil z kabiny. Dobře věděl, že je zle, neboť nejhorší, co může být, je prázdná cisterna. Výpary v ní totiž vždy zůstávají a právě ty jsou nejnáchylnější k explozi.
Oldřich popadl hasicí přístroj a snažil se zachraňovat, co se dalo dřív, než se plameny dostanou k nádržím. Bylo devět hodin a sedmnáct minut.
O minutu později už hořelo všechno. Plnicí lávka, naplněná Vladimírova Tatra 148 s 8000 litry Speciálu, vlek i Olddřichova stoosmatřicítka. V té chvíli však v areálu Benziny hasili všichni, kteří tam byli. A volali – tehdy ještě – požárníky…
Praporčík Zdeněk Frydrych z PÚ Česká Lípa dojel na místo až s druhou cisternou a jejich úkolem bylo pokrýt hořící benzín i cisterny pěnou.
Nacouval jsem k hořícím vozům co nejblíž, ale nebylo to moc platné. Jedno z nich pořád bránilo pokrýt požár souvislou vrstvou. Když se to mělo uhasit, tak jeden z těch vozů musel prostě pryč, vypráví Frydrych
Každou chvíli vyletěla do vzduchu některá z litinových desek, které kryly jímky odpadních kanálů. Stejně tak mohla vyletět do povětří i hořící vozidla. Frydrych pokračuje: „Víte, ono tam bylo v sázce hodně. Ty dva vozy s plnící lávkou nebylo nic proti tomu, kdyby chytil hlavní sklad anebo podzemní nádrže. Tam se oheň nesměl dostat! A proto jsem svou cisternu postavil tak, aby obsluha mohla dělem stříkat pěnu na prázdnou Tatru. A řekl jsem klukům, že se s tím pokusím odjet…“.
Bílý proud s pěnou uvolnil cestu ke kabině vozu, do níž v zápětí praporčík Frydrych vyskočil. „Zpočátku nebylo vidět vůbec nice. Jen plameny a kouř. Zato dusno bylo strašné. Těžko říct, jak dlouho jsem v kabině seděl, než jsem nastartoval. Těm venku se to mohlo zdát dlouhé – ale musel jsem se napřed rozkoukat. A taky si všechno vyzkoušet. Dost jsem se divil, ale fungovalo všechno. Dokonce i stírače, kterými jsem si musel setřít pěnu ze skel. No a potom jsem nastartoval a odjel. Samozřejmě – nijak hezké není, když vidíte, že vám hoří i pneumatiky. Ale stejně jsem si nebezpečí uvědomil až ve chvíli, když najednou něco za mnou pořádně bouchlo. Skrčil jsem se na volant, co to jen šlo. Tehdy mě vlastně poprvé napadlo, že to může vyletět do povětří všechno i se mnou. No ale nevyletělo. Bouchla jen pneumatika.“
A tak praporčík Zdeněk Frydrych vyjel pod sprškou hasící pěny až mimo sklad. Na seškvařených pneumatikách, s hořící zádí jel pořád dál. Až nehrozilo žádné nebezpečí, že by případný výbuch mohl něco ohrozit. Bylo to pro něho samozřejmé, protože to bylo nutné.
O rok později dostal praporčík Frydrych za tento hrdinský čin, díky němuž bylo možné v krátké době zlikvidovat jeden z největších požárů, na který českolipský útvar vůbec kdy vyjel, státní vyznamenání „Za statečnost“.
zdroj: časopis Signál s přispěním JSDH Česká Lípa
