Mise Záchranářů Sibřina do Japonska

Pohybovali jsme se nejprve v oblasti Ibaraki, v tsunami a zemětřesením postiženém městě Mito (cca 80 km severně od Tokya).

Později jsme se přesunuli do jedné z nejvíce postižených míst v prefektuře Miyagi, města Sendai, jehož část, rozprostírající se v zálivu byla zcela zničena (cca 80 km na elektrárnou Fokušima Daiči, cca 350 km severně od Tokya).¨

Jedná se o rozlohu cca 6×3 km. Město Sendai je známo ze sdělovacích prostředků záchranou asi 15 učitelů na střeše místní školy, která jediná přežila 10 m vysokou vlnu tsunami, která přišla od oceánu, vzdáleného asi 500m. Bylo zde zničeno odhadem až 300 rodinných domů, benzínová pumpa, škola, divadlo…

Běžný den

První dny jsme řešili základní problémy… vyřizování povolení jako oficiální záchranné či pátrací skupiny na Ministerstvu zahraničních věcí Japonska za velké pomoci naší ambasády.

Zakoupení, získání kanystrů, potřebných pro zásobu benzínu na cestu do nejvíce postižených oblastí na severu, což bylo nemožné… Po prvním silném otřesu bylo vše obratem rozprodáno, včetně veškerého benzínu…

Poslední úkol – zprovoznit navigační a mapovací systém Gina, což byl také dost zásadní problém, neboť Japonsko má zcela odlišnou a zcela uzavřenou přenosovou mobilní soustavu. Za maximální pomoci on-line z centra Giny se tuto podařilo nastavit na místní podmínky a zprovoznit.

Po dvou dnech jednání nám byla zamítnuta žádost o oficiální povolení prací v postižených oblastech, což by nám pomohlo minimálně v tom, že při cestě na sever bychom mohli přednostně získávat benzín a jet uzavřenými cestami.

Proto jsme se zaregistrovali jako dobrovolný tým u Červeného kříže Japonska v Mito, a vyrazili do oblasti Miyagi jako dobrovolníci, objižďkami, s benzínem, který jsme získali po vystání 8–10 ti hodinových front v Tokyu s přídělovým systémem 20 l jeden nákup.

Toto řešila druhá část našeho týmu. Dva kanystry jsme získali na hasičské stanici, když jsme se představili jako hasiči ze Sibřiny, kolegové.

Cesta na sever do Sendai trvala více než 10 hodin, mnoho uzavřených cest. 30 km od Tokya na sever nebylo možné koupit vůbec nic v obchodech. Ty byly zcela prázdné, povětšinou uzavřené. Průběžně jsme spávali buď v pronajaté dodávce, venku ve spacácích, v soukromí a v evakuačních centrech (sportovní haly, radnice města.)

Ráno bylo vždy velmi zima, většinou čerstvý sníh, přes den cca 3–7 stupňů. Denně několik silných otřesů, od 4–6 st. Sami jsme si „vařili“ většinou polévky, maximálně těstoviny. Vše z vlastních zásob, neboť cca 30 kilometrů na sever od Tokya bylo avizováno, že je vše zamořené…

Neustále jsme kontrolovali úroveň radioaktivity vlastními dozimetry, nebyli jsme tak závislí na informacích, které byly často velmi rozporuplné, nepravdivé… Fungovali jsme ca od 07. hod do 24 hod.

Co jsme dělali

Pomoc v centrech evakuovaných, rozdělování vody, nakládání, vykládání materiálu. V oblasti Miyagi, město Sendai především monitorovací a mapovací práce se systémem Gina, prohledávání přidělené oblasti – vyhledávání a označování obětí tsunami.

Lidé

Lidé jsou velmi přátelští a vděční. Už v letadle do Tokya za námi chodili, děkovali za sebe, své rodiny, Japonsko… Stát se chová tak, že nepotřebuje žádnou pomoc, že je na vše připraven, opak je pravdou.

Byli jsme svědky zcela jasných dezinformací obyvatel, především ve věci elektrárny. Už i místní, kteří běžně poslouchají „na slovo“, začínají pochybovat, přestávají věřit…

Co bylo nejtěžší

Bezmoc… když vám lidé dávají do rukou fotky svých příbuzných a prosí o pomoc … a oficiálně Vám Japonské ministerstvo sdělí, že bude nejlepší okamžitě opustit ostrov… Ještě, že jsme se nedali, a šli cestou neoficiální…

Naše ochrana

Neustále jsme s pomocí systému Gina sledovali info z internetu, z místních sdělovacích prostředků, od hasičů. Maximálně jsme dbali na vlastní ochranu, sledovali jsme dozimetry. Nejblíže jsme při jednom přejezdu míjeli Fukušimu 35 km vzdušnou čarou, míra radiace byla zvýšená, ne však nebezpečná. Navíc jsme často vše konzultovali s pracovištěm radioaktivní ochrany obyvatelstva v Lázních Bohdaneč, kteří nám vycházeli maximálně vstříc.

Úřady

Z mého pohledu a vlastní zkušenosti jsem přesvědčen, že místní samosprávy nejsou schopny nic samostatně řešit, vše se postupuje vládě a ministerstvům, které zákonitě nestíhají. Velká škoda, že odmítají pomoc, z Japonska se vrátilo mnoho týmů, které byly připraveny pomoci…

V době našeho pobytu v Sendai, ještě po 12 dnech od katastrofy ještě nebyla žádná pomoc v severních oblastech… Místní nás prosili, ať tam jedeme, že mají informace od příbuzných…

Měli jsme obrovské problémy s benzínem na cestu zpět či na případnou urychlenou evakuaci v případě vyhrocení problémů v elektrárně či nového silného zemětřesení a následné tsunami… Bezpečnost týmu byla důležitější. Mrzelo nás to. Velmi.

Aklimatizace po návratu

Problémy ze „zážitků“ jistě budou. Zatím je problém se spaním, nejen díky časovému posunu, ale především kvůli nepříjemným snům. Snad odezní a nepřidají se zdravotní problémy.

Co dál

Moc rád bych ve spolupráci s Hand for Help zorganizoval následnou humanitární pomoc nejen materiální, ale po předběžném projednání na místě se šéfem humanitární organizace Red Cross Malaysia, který má zájem o pomoc cca 10 lidí. Vše je ale vázáno získáním financí.

Nám tyto problémy nejsou lhostejné a budeme společně jako sdružení Záchranáři Sibřina v úzké spolupráci s Hand for Help Europe CZ dělat maximum k jejich získání a následné pomoci.

Pomoc

Náklady na tuto misi nebyly malé, vše jsme si hradili ze svých prostředků a za pomoci našeho sponzora fa ZAHAS pana ing. Žitníka, který poskytl našemu týmu skvělé oblečení, ochranu před deštěm, cestovní vaky a finanční hotovost na dvě letenky. „Díky“ kontaminovanému dešti jsme museli a místě zničit mnoho pro nás cenného oblečení…

Všechny, kteří nám mohou nějakým způsobem pomoci s kompenzací nákladů spojených s touto misí a s přípravou následné pomoci žádáme a prosíme o zaslání jakékoliv částky na transparentní účet 2496222369 / 0800. Děkujeme. Záchranáři Sibřina o.s.