Povídání o jedné cisterně

Začátkem 60tých let v závodě Elitex v Červeném Kostelci vznikl velký požár skladu. Následně byla zakoupena CAS 25 LIAZ 706 RTHP, která slouží do dnešních dnů v SDH Lhota za Červeným Kostelcem. V únoru 1988 byla nahrazena novým vozidlem CAS 25 LIAZ 101, a to i díky spolupráci s VPO, kdy byla pro VPO zhotovena forma na tlakové lití ROTT spojek na požární sport ze zinkohliníkové slitiny.

Když už jsme u těch proudnic, tak na hašení lesní hrabanky jsme si nechali vyrobit koncovku na klasickou proudnici „C“ kdy se demontovala koncová část proudnice a nahradila koncovkou, a to ve dvou provedeních (15 a 23 otvorů) V této době nebylo turbo proudnic a toto řešení se osvědčilo a to zejména nízkou spotřebou vody (u provedení s 23 otvory cca 50 l/min při cca 0,8 MPa) a lehkou manipulací s proudnicí. Plocha hašení na vzdálenost přibližně 2 metry byla kruhová o přibližném průměru 0,75 metrů.

Na CAS se dělaly jen drobné úpravy a zároveň s pořízením CAS se její výbava rozšířila o motorovou pilu. Kolem roku 1995 se zabudoval k čerpadlu reproduktor a mikrofon pro strojníka. Na podzim roku 1997 se zakoupila elektrocentrála (3,7 kW 230/400 V), na kterou se zhotovil nový užší rám tak, aby se vešla do nástavby CAS a doplnila se o jistič s proudovou ochranou. K centrále byl zkonstruován třídílný vysouvací stožár z čtvercových trubek osazený 4× 500 W halogenovými reflektory. Vysunutí se provádí mechanicky přes kladičky pomocí jednoho ocelového lanka navíjeného na bubínek zajištěný rohatkou a výška vysunutého stožáru nad zemí činí cca 6 metrů. Centrála byla napevno zabudována do CAS a byl zabudován i elektrický rozvaděč.

Jednou z dalších věcí, která byla ve výbavě CAS a to hojně využívanou byl „krtek“, tedy koncovka na vysokotlakou hadici určená k čištění kanalizace. Jeden otvor směřuje dopředu a „vrtá“ a další dozadu a ty posunují hadici s „krtkem v potrubí kupředu a vyplavují nečistotu z potrubí. Do výbavy byl zařazen někdy kolem roku 1992. CAS byla vybavena 30 metrů dlouhou pryžovou vysokotlakou hadici přímo od výrobce, která byla nahrazena kolem roku 2004 opět pryžovou tentokrát 60 metrovou hadicí a to po zkušenostech s oranžovou hadicí Haberkorn, u které dotykem žhavého materiálu se okamžitě vytvořila neopravitelná díra.

Další věcí, kterou byla CAS vybavena, byl nejdříve tekutý PYROCOOL a později i v kartuších, a to nedlouho po jeho uvedení na trh. Protože byl celkem dost drahý, tak jsme zhotovili kanystr o objemu 5 litrů se zpětným ventilkem a připojením k přiměšovači tlakosací rychlospojkou. Tím bylo zabráněno vylití smáčedla při zásahu.

Postupně jsme CAS vybavily 2 kusy přiměšovačů jak na tekutý, tak na tuhý PYROCOOL a samozřejmě i příslušnými turbo proudnicemi. Tím jsme vyřadili ze standardní výbavy ostatní typy proudnic. Na kartuše byl zkonstruován náš vlastní přiměšovač (pro zajímavost: výkresová dokumentace je z roku 2002), který se liší od originálního zejména použitím vložky z děrovaného plechu a nikoli ze síťoviny, která se ucpává a zajištěním kartuše v přiměšovači proti samovolnému vysunutí. To znamená, že přiměšovač může pracovat v libovolné poloze. Zároveň přiměšovač tvoří přechod „BC“. Pro čištění kanalizací bylo potřeba i kalové čerpadlo, a tak roku 1999 přibylo do výbavy CAS i kalové čerpadlo SEPTIK II, včetně 20 metrů hadice 5/4“.

Začátkem roku 2001 se začínaly dostávat do vybavení hasičských sborů přetlakové ventilátory. Nám se vždy nedostávalo finančních prostředků a tak jsme se pustili do konstrukce vlastního. Zakoupil se motor a vrtule a vše ostatní je naše vlastní konstrukce.

Kolem pololetí roku 2005 prorezavěla nádrž na vodu a i stav nástavby vyžadoval rekonstrukci. Po souhlasu vedení firmy jsme zadali rekonstrukci do SEHAT Poříčany, a to byla velká chyba. Tam nám neustále něco slibovali a stále se nic nedělo. To trvalo od 4. 7. 2005 do 4. 10. 2005, kdy jsme se rozhodli od uvedené firmy CAS odvést, neboť nám nebyli schopni stanovit termín ukončení rekonstrukce, a to do firmy HATECO Pečky. Tam nám nic neslibovali, ale konali a tak nástavba byla dokončena začátkem roku 2006 dle našich požadavků.

Pro nás to byl začátek prací na dodělání nástavby. K tomu nás vedl nedostatek finančních prostředků, které jsme měli k dispozici. První byl lak nástavby, který jsme si provedli samy v právě rekonstruované hale. Zároveň jsme provedli rozlišení plnících (modrá) a výtlačných hrdel (červená). Následovalo upravení prostor před zadním kolem, kde jsme umístili na straně řidiče dva zakládací klíny a po obou stranách po dvou kusech pětimetrových hadic „B“, přechody „BC“, hákové klíče, klíčem na nadzemní hydrant a kulovým ventilem. Tedy vším potřebným k zajištění vozidla po příjezdu k zásahu a doplňování vody jak z nadzemního hydrantu, tak i z jiného zdroje. Dvířka byla také zajištěna proti samovolnému pohybu v otevřeném stavu plynovou vzpěrou.

Následovala montáž navíjení vysokotlaké hadice, kde byl použit kuželoví převod a zajištění navíjení západkou. Tím bylo vyřešeno navíjení hadice jednou osobou a to podstatně s menší námahou. A zůstaneme vzadu u nástavby, kde jsme nahradili hliníkovou roletu vyklápěcími dveřmi z laminátu, které jsou osazeny osvětlovacími lištami z LED diod, tak jako celá nástavba a navíc i blikajícími stroboskopy červené barvy. Osvětlení LED diodami je dostatečné a v noci osvětluje i okolí nástavby a tak jsme mohli vynechat osvětlovací tělesa vně nástavby.

Celé osvětlení nástavby se automaticky rozsvěcí vyklopením zadních dveří, které jsou ve vyklopené poloze zajištěny opět plynovou vzpěrou a částečně chrání pracoviště strojníka v případě nepříznivého počasí. Na levé zadní části nádrže na vodu je umístěn vodoznak vytvořený průhlednou hadicí, v které je umístěn reflexně obarvený plovák. Od elektrické signalizace jsme upustili pro její nespolehlivost a také cenu. Vedle ovládacího panelu je také vyveden vývod tlakového vzduchu s rychlospojkou určený na použití membránového čerpadla na chemické a hořlavé kapaliny.

Celé pojetí nástavby bylo koncipováno tak, aby levá strana byla určena pro zásah u požáru a pravá na technické zásahy. Je to logické. Po vystoupení z vozidla u požáru, strojník postupně otevře všechny tři rolety, kde je umístěn materiál i hasivo pro zásah a také zajistí vozidlo klíny proti samovolnému pohybu. U technického zásahu postaví vozidlo tak, aby zasahující hasiči byli chráněni vlastním vozidlem a měli bezpečný přístup k technickým prostředkům.

V zadních bočních částech nástavby, kde byly hluché prostory jsme nechali namontovat otevírací dveře, a tím byl tento prostor podstatně lépe zpřístupněn. Za pravé zadní dveře do horní části byl umístěn držák na membránové čerpadlo na nebezpečné kapaliny. V dolní části byly umístěny dva kabely, navinuté na bubnech, 50 metrů dlouhé na 230 V a byl zde ještě další volný prostor pro další vybavení.

Za třetí tedy zadní roletou jsme umístily na kuličkových pojezdech a ve vyklápěcí konstrukci elektrocentrálu. Zároveň na této konstrukci jsme umístili elektro rozvaděč, který se po vysunutí centrály vyklopil nahoru. Kuličkové pojezdy mají zajištění jak v zasunuté i vysunuté poloze a zároveň bylo na konstrukci umístěno automatické zajištění proti vyklopení v zasunuté poloze. Samotná centrála byla zasunuta a zajištěna v konstrukci dvěma šroubky. To umožnilo jednoduše i centrálu vyndat z celé konstrukce.

Nad centrálou jsou umístěna dvě plata s přepravkami, v kterých bylo umístěno další elektro vybavení a různé redukce na kabely, jak na 230 V, tak i na 400 V. My jsme se rozhodli používat všechno elektrické nářadí na 230 V (400 V), hlavně z důvodu pracného udržování a dobíjení akumulátorů. A teď se posuneme do prostření rolety, kde je na kuličkových pojezdech umístěn naviják na „C“ hadice, kterých se nám tam vešlo 8 ks, to znamená 160 metrů. Nad navijákem je umístěno vysouvací plato a nad ním 7 ks hadic „B“ v boxech.

Nyní nám už na pravé straně zbývá jen první roleta. Tam je umístěna taková vychytávka, kterou jsem ještě nikde v konstrukci nástavby hasičského vozidla neviděl. Je to kuličkový výsuv s točnou, která se otáčí mimo-osově. Na tomto výsuvu je umístěno čerpadlo na vodu a přetlakový ventilátor a kanystr s benzínem.

Tak jsme si představili pravou stranu CAS a nyní se budeme věnovat levé straně a opět začneme v zadní části.

V zadních dvířkách byl uložen tříschodový stupínek, který byl hojně využívaný, protože nástavba má vše uloženo mimo dosah menších lidí. Také zde bylo mycí centrum: kohoutek s tekoucí vodou, mycí pasta i papírové utěrky. Dále i vše pro mytí vozidla.

V poslední levé roletě byl umístěn sorbent na chemikálie, a to v horní části. Na podlaze pak byl umístěn tekutý PYROCOOL v šesti kanystrech o obsahu 10 litrů, včetně kanystrů k přiměšovači, rozdělovač a PHP práškový o obsahu 6 kg prášku. Ještě se nám tam vešly ejektory, jak stojatý, tak ležatý.

V prostřední roletě je umístěn regál v kterém v horní části jsou umístěno 7 ks hadic „B“, pod nimi 9 ks hadic „C“, v nejspodnější části dvě vysouvací plata s turbo proudnicemi, přiměšovači jak na tuhý i tekutý PYROCOOL, zásoba tuhého PYROCOOLu, klíče na půlspojky, vazáky na hadice. Na proudnice i ostatní materiál jsme vymysleli originální držáky.

A nyní už nám zbývá první roleta. V horní části jsme udělali polici, na kterou si hasiči umístili tašky s výstrojí. V tašce je ještě další vak na obuv a vše včetně přilby si každý dal do této tašky a sám si o to pečoval. Bylo zakázáno používat cizí výstroj. Aby bylo zajištěno oblečení na převlečení v případě nouze, tak to bylo umístěno v kabině pod sedadlem a dávalo se do čistírny.

Velkou část zabírala výklopná deska, na které byl uložen skládací žebřík a z druhé strany hydrantový nástavec na podzemní hydrant. Za deskou jsou umístěny kufry s elekronářadím, lékárna a s klasickým nářadím. Nad nimi jsou upevněny náhradní lahve k dýchacím přístrojům. Vedle těchto věcí je kuličkový výsuv kde jsou 2 ks přetlakových protichemických oděvů, nepřetlakové protichemické oděvy, náhradní rukavice, respirátory a další drobný materiál.

Oproti původní konstrukci jsme přemístili stožár na osvětlení do středu v první roletě a tak je zde i vývod na naviják na vysunutí stožáru. Nádrž na pěnidlo byla zrušena. Za více než 35 let u hasičů jsme ho použili jednou a to u požáru skladu PHM v kasárnách obsazených ruskou armádou. Nahradili jsme ho již dříve zmíněným PYROCOOLem.

To nám ještě zbývá střecha nástavby. Tam je umístěn osvětlovací stožár, savice k čerpadlu, bedna na lopaty a hadice k čerpadlu na nebezpečné kapaliny, páčidla, kalové čerpadlo a barely se sorbentem. Žebřík jsme použili třídílný vysouvací 3×11 stupaček (výška 8 metrů) a se základnou ve tvaru podkovy, kdy povolením pojistky a posunutím vlastního žebříku lze vyrovnat nerovnost terénu až o 15 cm a u tohoto typu žebříku lze nastavit potřebnou výšku vysunutí a díky i široké základně je podstatně bezpečnější než klasický nastavovací a má více možností nastavení (např. jako štafle). Ovládání lafety bylo přesunuto na pevnou část, neboť docházelo k utržení vodiče.

Savice jsme použily dvě klasické „B“ a dvě na zakázku vyrobené měkké. Při použití speciálního košíčku lze čerpat vodu i z nepřístupných prostor stačí jen otvor o průměru 130 mm. Také zplodiny odchází do ovzduší i při čerpání z uzavřených prostor oproti plovoucímu čerpadlu.

K CAS byla zkonstruována hasicí a mycí lišta, která je jak výškově nastavitelná, tak i natáčecí do tří poloh: střed, natočení doleva a doprava. Ovládání je elektropneumatické z místa řidiče mimo výškového nastavení (to ale bylo v plánu). Cisterna standardně jezdila bez lišty, ta se během asi 2 minut ve dvou hasičích nechala namontovat a zprovoznit.

Závěrem bych si dovolil poděkovat všem lidem, kteří se na úpravách a rekonstrukci tohoto vozu podíleli, to jak lidem kteří nás podporovali, aniž by byli členy hasičského sdružení, tak hasičům, té laskavé a milé, pracovité partě lidí. Bez té hromady lidí by takto vybavené a krásné auto nikdy nevzniklo.

Epilog: koncem roku 2009 byl firemní hasičský sbor zrušen a CAS prodána.

Tento materiál vznikl jako závěrečná práce při ukončení semestru Celoživotního vzdělávání a Univerzity 3 věku pořádané VŠB-TÚ Ostrava, Fakultou bezpečnostního inženýrství a SH ČMS a Ústřední hasičské školy v Bílých Poličanech.

Zdeněk Pinkava