Vykolejená souprava metra Siemens M1…

…a její náročné vyprošťování.

V pondělí 21. 11. 2005 vykolejila krátce před půl desátou na zkušební trati v depu DP Praha-Zličín souprava moderního metra Siemens M1. Shodou okolností se jednalo o její poslední testovací jízdu před předáním pražskému Dopravnímu podniku. Souprava projela návěstidlo ,,Stůj,, koncovou kolejovou zarážku, plot a skončila v poli kousek od pražského silničního obchvatu. Při nehodě nebyl naštěstí nikdo zraněn. Na místo okamžitě vyjel HZS DP a.s.(bývalé HZS Metro), který má v těsné blízkosti zkušební trati jednu ze svých celkem tří požárních stanic. Po zjištění situace bylo rozhodnuto, že se o spolupráci požádá HZS Českých drah,a.s. – PS hl.m.Praha, který má s likvidací podobných nehod velké zkušenosti. Po dojednání spolupráce na vyšších místech, tedy v pondělních odpoledních hodinách, na místo nehody dorazila jednotka pražských drážních hasičů se svojí těžkou technikou a se specialistou na železniční nehody z PNV Praha (nehodový vlak). Vzhledem k tomu, že v tu dobu stále probíhalo šetření příčin nehody, bylo rozhodnuto, že se vyproštění soupravy metra odloží až do konečného vyšetření. To pro jeho složitost trvalo téměř týden. Nejprve se spekulovalo, že na kolejích byla námraza, a tudíž vlak nemohl zastavit. Dnes už je však známá skutečná příčina, a tou je chyba strojvedoucího soupravy. Ten na zkušební trati nerespektoval povolenou rychlost 60 km/h a jel o 20 víc. Tedy 80 km/h. Projel místo zastavení, v tu chvíli sepnul automatický brzdový systém, který fungoval bezchybně a soupravu přibrzdil. Bohužel šlo o výrazné překročení rychlosti, takže vlak metra zcela nezastavil, a ani kolejové zábrany na konci trati nemohly zabránit vjetí soupravy do pole a jejímu následnému vykolejení. „Příčinou tedy bylo selhání lidského faktoru,“ sdělil pro média Petr Sedláček ze společnosti Siemens.

Teď již k samotnému vyproštění metra. V pondělí 28. 11. 2005 se na místo nehody opět dostavil HZS DP a i HZS ČD. Za pomoci nakolejovacího zařízení LUKAS a HOSECH se započalo s vyprošťováním prvního z celkem tří vykolejených vagónů pětivozové soupravy. Ten šel relativně snadno, neboť byl svojí polovinou stále na kolejích zkušební trati. Za pomoci heverů byl zvednut, poté přemístěn na položené koleje a navijákem vytáhnut zpět na zkušební trať. Druhý šel o poznání hůře. Opět se musel zvednout, pak nasměrovat na položené koleje, které četa hasičů musela ručně neustále přenášet do správné polohy. A že taková kolej něco váží. Když se i druhý vagón zhoupl přes kopeček, byl poté vytažen na trať. Poslední, tedy třetí vagón, to byl skutečný oříšek. Jeho vyproštění probíhalo dva dny. Vzhledem k tomu, že byl téměř celou svojí délkou pod kopcem, ležel tzv. na břiše, bylo nutné jej nejprve hevery podepřít, poté vykopat místo pro koleje a posunout jej do strany. Když se toto podařilo, byl navijákem povytažen a znovu muselo být provedeno přesunutí těžkých kolejí. Pak následovala již téměř zaběhlá rutina – zvednutí hevery, posunutí, položení na koleje, vytažení navijákem. Toto se opakovalo mnohokrát. V úterý kolem poledního se dílo podařilo. Poslední, skoro 28 tun vážící vagón byl konečně vyproštěn a předán majiteli, firmě Siemens. Když si tak čtu, co jsem zatím napsal, je mi úplně líto, že taková těžká práce je shrnuta do několika řádků. Ale ono to jinak napsat nejde, tak, aby tomu rozuměl každý. Odborné pojmy ohledně nakolejování jsou asi pro většinu z vás neznámé. Práce, kterou při likvidaci této nehody odvedl HZS DP i HZS ČD při jejich zřejmě historicky první spolupráci, je opravdu úctyhodná. Celé dny v mrazu, blátě, neustálé přenášení těžkých heverů a kolejnic, prostě žádný med. Jak by řekl kolega ,,nic pro slečinky,,. Ale i toto je naše práce – tedy HZS ČD i DP. Velký podíl na řízení pracovního postupu likvidace havárie měl i pan Marek z nehodového vlaku depa Vršovice. Tento velmi zkušený pán se za svoji mnohaletou praxi podílel na likvidaci mnoha takových nehod na železnici a v současné době se jako mistr nehodových prostředků ČD věnuje i odborné přípravě drážních hasičů. Na likvidaci nehody, při které dosáhla hmotná škoda výše cca 20.000 000 Kč,– se též velkým dílem podílela četa vlakové pohotovosti DP.

Na místě události byla k vidění i zajímavá technika. Když pominu nakolejovací zařízení (metro má lepší, lehčí a hlavně novější LUKAS, HZS ČD má starý, těžký ale dobrý HOESCH…), zaujala mě bývalá caska K25 Karosa předělaná na technický vůz DP Metro. Byla z ní vyjmuta nádrž na vodu i pěnidlo, čímž vznikl velký vnitřní prostor. Ve voze se přepravuje právě nakolejovací zařízení, je to obdoba technické Tatry 8×8 HZS ČD, která má v nástavbě kromě nakolejovacích prostředků ještě mnoho dalšího vybavení. Dále byl na místě VYA AV-15 Tatra 815 8×8 od HZS ČD Praha a i vítěz soutěže Nejhezčí hasičský automobil – cisterna Scania HZS DP.

Závěrem lze říct, že i přes složitost zásahu a drobné problémy se vše podařilo zvládnout téměř dokonale. Spolupráce mezi hasiči Dopravního podniku a hasiči Českých drah fungovala bezvadně. Stejně tak i ostatní zainteresované složky. I přes velkou hmotnou škodu se jednalo o zajímavý zásah a další velkou zkušenost.

P.S.: Omluvte, že zde na webu nebyl o této nehodě článek aktuálně, vyžádala si to okolnost pozdějšího počátku vyprošťovacích pra­cí.