1946: Divadlo Uranie v Praze zachvátily plameny, pod jedním ze zasahujících hasičů se prolomila střecha

Hrozné je, když se na scéně – a nejen divadelní – objeví žhářství. A to byl přesně případ divadla Uranie v Praze – Holešovicích. Divadlo mělo dlouholetou tradici, bylo postaveno podle plánů architekta Osvalda Polívky na pražském Výstavišti v roce 1888 u příležitosti výstavy architektury a inženýrství.

Samotná budova divadla architekta Osvalda Polívky byla po přestěhování umístěna v zahradě Měšťanského pivovaru a byla dřevěná na podezdívce. Prostor byl krytý, nad hledištěm byl umístěn skleněný světlík. Sál měl kapacitu 750 sedících a 140 stojících diváků (tedy bezmála 900 lidí). Kolaudace stavby se konala v lednu 1903. A stála by tam patrně dodnes, kdyby nepřišel osudný 2. leden 1946.

Náhodní chodci si kolem 15. hodiny všimli, že z divadla vychází kouř. V té době se poblíž nacházelo několik příslušníků pražského hasičského sboru a ti v první chvíli účinně zasáhli – volno nevolno, hasič je ve službě, i když neslouží. Než přijela první družstva z ústřední stanice, Holešovic a Libně, zorganizovali kolemjdoucí hasiči záchranné práce na jednom úseku požářiště. Vzápětí se však ukázalo, že proti odborně založenému požáru je nadšení a obětavé nasazení marné.

Při hašení se pod jedním hasičem prolomila střecha a byl s těžkým zraněním převezen do nemocnice. Velení nad hasebními pracemi se osobně ujal Ing. Miroslav Pilz, velitel sboru. Bezprostředně byla ohněm ohrožena i přilehlá restaurace, plameny přeskočily na její střechu. Na rozdíl od divadla restaurace nedoznala téměř žádné újmy. Požár vznikl v divadelní šatně a okamžitě se rozšířil na celý objekt.

Hasiči neměli skutečně šanci uspět, ať se snažili sebevíc. Při důkladném prohledávání požářiště byla nalezena mrtvola německého malíře Pipergera, který tu pracoval. Proto na něj padlo podezření, velmi záhy se však zjistilo, že požár bude mít jiné pozadí.

Zatčen byl někdo jiný – tajemník divadla Karel Štoll, který podle svědků opustil divadlo těsně před vznikem požáru. Do jisté míry mu rovněž přitížilo zjištění, že s účetnictvím divadla to v pořádku nebylo. Štoll byl po revoluci přijat do divadla jako tajemník a pokladník, jehož rukama prakticky procházely veškeré divadelní peníze. Kontrolou účetních knih bylo zjištěno manko 105 a půl tisíce korun.

Pro tuhle sumu neměl Štoll věrohodné vysvětlení. A protože měl za manželku „náročnou“ herečku, jak se zmínil tehdejší tisk, důvod ke žhářství byl jasný. Pachatel se hájil tím, že sám žádal o odbornou výpomoc a nebylo mu vyhověno. Vyšetřování případu trvalo značnou dobu, prakticky až do února 1947. U krajského soudu dostal obžalovaný Štoll patnáct let těžkého žaláře.

Po požáru divadla se uvažovalo o jeho znovuvybudování, ale náklady by přesáhly 3 a půl milionu korun. A tak po divadle, tehdy tak známém a populárním, zůstala jen pamětní deska. Smutný konec jedné scény.

Na závěr uvádíme některé novinové zprávy, komentující požár.

Mladá fronta z 3. ledna 1946 píše:

… po pokusech o založení požáru na Barrandově a po zničení hostivařských atelierů je včerejší požár holešovického divadla Uranie třetím v sérii paličských zločinů na našem filmovém a divadelním umění. V souvislosti s požárem bylo provedeno zajištění jednoho ze zaměstnanců divadla.

Mladá fronta, 4. ledna 1946:

Ráno po požáru divadla Uranie, který byl zdolán teprve v podvečerních hodinách, bylo možno přehlédnout rozsah zkázy v celé šíři. Ve středu budovy, kde bývalo hlediště, trčí k nebi změť ohořelých trámů. Trosky lemují toto obrovské požářiště, v jehož postranních prostorách se zachovaly kanceláře ředitelství.

Zničené kusy nábytku jsou jediným zbytkem dřívějšího zařízení. Jako obrovský prst ční k zimnímu nebi vysoký železný komín kotelny. Z bezpečnostních důvodů bude stržen, neboť jeho upevňovací lana jsou ohněm zničena. V dopoledních hodinách se dostavila na místo požáru vyšetřovací komise.

Lze říci, že příčiny požáru se již jasněji rýsují a že vyšetřování pravděpodobně skončí v nejbližší době přesným zjištěním původu ohně. Je nutno však již dnes vysoko ocenit výkon hasičských sborů, neboť při požáru se podařilo uchránit v nejbližší blízkosti stojící rovněž dřevěnou kulisárnu, která by při zachvácení ohněm byla pravděpodobně explodovala.

Svobodné slovo 20. 2. 1947:

Před senátem krajského trestního soudu, kterému předsedá krajský soudce dr. Vycpálek, byl dnes projednáván případ požáru divadla Uranie v Holešovicích a na lavici obžalovaných usedl 34letý divadelní tajemník Karel Štoll. Štoll byl přijat po revoluci za tajemníka a pokladníka divadla Uranie a přijímal a vydával peníze.

K 1. lednu 1946 dostal výpověď a místo něho měl nastoupit nový účetní Antonín Zatloukal, jemuž měl Štoll dne 3. ledna odevzdat finanční hospodářství divadla. Nedošlo k tomu, protože 2. ledna 1946 kolem 15. hodiny vzplanulo divadlo Uranie, majetek Měšťanského pivovaru v Praze VII …

Štoll chtěl zakrýt založením požáru své zpronevěry. Štoll ovšem tvrdil, že byl poctivý a že několikrát žádal prý závodní radu o přijetí odborné účetnické síly a o revisi účtů, k níž však nedošlo. Po dlouhé poradě uznal soud Štolla vinným. V důvodech rozsudku prohlásil, že obžalovaný měl za manželku herečku, která žila stejně nad poměry jako on sám.

Jejich životospráva nikterak neodpovídala skrovným příjmům, kterých oba požívali, takže je důvodné podezření, že tyto náklady kryl obžalovaný ze svých zpronevěr. Štoll byl odsouzen na 15 let těžkého žaláře.