WPFG 2011: Den druhý II. zahájení a hurikán Irene

Zahajovací ceremoniál, neboli smažení se na sluníčku v Prospect parku jižně od Manhattanu, úspěšně zahájil „nevydařené“ hasičské a policejní hry v New Yorku.

Ranní cesta metrem se protáhla až na Broadway, omylem jsem přestoupil na špatný směr a když cesta trvala dvacet minut místo deseti a stále se neobjevovala moje zastávka, došlo mi, že jedu asi blbě :) Takže přestup zpátky a 30 minut jízda na stanici k parku.

Všichni atleti (přes 15.000 lidí) měli sraz u zmíněného parku od 11:00, aby se stihli připravit na slavnostní průvod. Na začátku parku místní policisté a hasiči, přehlídka techniky, focení samozřejmě každý s každým, hlavně s hasiči před autobusem FDNY :)

Dlouhá doba při následném čekání ve frontě a vyčkávání „člověk na člověku“ však dokázalo vyřídit i sportovce, natož ajťáka v černé press vestě. Na přímém sluníčku mohlo být tak 40°C, proto se všichni snažili schovat pod stromy, kterých ale zase tolik nebylo. Hlava na hlavě, doslova.

Po nekonečném čekání po Kanadě (Canada, 4000 účastníků) konečně zaznělo „Czech Republic“ a výprava vyrazila přes pódium na okruh kolem celého parku. Lidé mávali, atleti mávali, vrtulníky létaly a sluníčko pražilo. V polovině průvodu, na druhé straně parku, občerstvení pro atlety.

Placené občerstvení… Jedna lahev vody za 2 dolary. No jo, ale žízeň byla veliká… Člověk by očekával, že pro každého atleta bude alespoň lahev zdarma, po tom co zaplatil startovné, cestu do NY a tak dále, ale docela omyl. Neplatíš, nemáš.

Po obejití kolečka jsem musel zmizet, na letiště JFK právě přilétali kolegové Martin a Petr. No a kdo jiný je má vyzvednout, než smělý cestovatel Michal :)

Zajeli jsme k bydlení a zase šup šup zpátky do centra, vyřídit akreditace a natočit rozhovory. V centru byla oznámena první nemilá událost, TFA jednotlivců bylo zrušeno. Bez náhrady, bez vracení startového. Kvůli blížícímu se hurikánu Irene. Takže obrovské zklamání mnoha Čechů, kteří právě v této disciplíně chtěli ukázat, jak se poctivě rok připravovali a že chtějí urvat zlato.

Naštěstí zatím zůstalo týmové TFA, takže se dá zabojovat alespoň někde.

Cesta zpátky metrem probíhala v klidu, jen těsně před naší cílovou stanicí stopka a oznámení „chvíle zdržení, více problémů“. Po příjezdu na stanici jsme jen překročili krvavou a ne zrovna malou kaluž, raději jsme nepátrali po podrobnostech. Stopy tažení vedly stanicí ven až na schody… Lepší nevědět a snad ani nechtít vědět.

Po příchodu domů překvapení v podobě pracantů, přidělávajících na okna OSB desky. Preventivní opatření, protože dle aktuálních zpráv má Irena zasáhnout nejtvrdším způsobem právě pobřeží, kde bydlíme. Reklama typu „nebydlí starý Oudonel náhodou na kopci?“ nám přišla vždycky vtipná. Jenže…

Metro vypnou v sobotu ve 12:00 místního času (naposledy bylo vypnuté 11. září 2001) a zůstane tak na neurčitou dobu. Nikdo neví, zda bude zatopeno (protipovodňové zábrany se tu neřeší, nikdy to tu takovéhle nebylo), na jak dlouho, jaké budou škody…

Mosty přes řeky budou uzavřeny, pokud bude vítr rychlejší než 60 mil za hodinu. Je vyhlášena povinná evakuace i pro naši oblast, takže se budeme muset přesunout jinam, do „bezpečnějších“ míst. Jestli tam bude internet a budeme moci psát dál, to fakt netušíme.

Takže ráno dojít nakoupit zásoby, pokud tedy zbyde něco jiného než psí žrádlo, lidi začínají skupovat ve velkém, zabezpečit dům, přenosit důležité věci do patra a prostě odjet pryč :( Ještě tedy zkusíme reportáž z pobřeží, stav před a později stav po.

Budeme se snažit informovat, když ne osobně, tak pomocí naší sms brány :) Více fotek v dalších článcích samozřejmostí.