JSME V USA: Den sedmý I. – Sedm dní v New Yorku

Týden, tedy sedm dní v USA. Letí to strašně rychle :( Člověk si na zdejší prostředí relativně rychle zvykne, zdejší shon a spěch je tak nějak jiný, než v České republice.

Píše miw.

Co vám mám povídat, docela se mi tu líbí. Nevzrušují mě jako kolegy až tak věci typu „socha svobody“ nebo „empire state building“ (jako jo, velkej barák, a? :) ale líbí se mi pravidla typu „žádný alkohol na ulici“, líbí se mi přátelskost, líbí se mi respektování policistů.

Najdou se samozřejmě věci, které se mi taky nelíbí. Namátkou (aniž bych byl nějak extremisticky zaměřen) třeba Židé. V obchodě (o kterém přineseme reportáž po skončení her, v rámci reportáží z New Yorku jako takového) najdete jako prodavače odhadem z 95% právě Židy.

Oni poradí, pomůžou, to určitě jo. Ale ten pocit z toho, že jsou úplně všude, že vás obsluhují, že s vámi lítají letadlem, že mají divný čepičky, že vám hlídají auto na parkovišti. Je to snad jen pocit Čecha co nikdy nikde nebyl :)

Že je tady hodně černochů, to jsem tak nějak čekal. Hlavně v metru – ono totiž každý, kdo má na auto, metrem nejezdí. Takže v metru (taky bude reportáž) potkáte černochy (85 %), seniory (5 %), studenty (10 %) a na Manhattanu občas spěchající manažery.

No a v menšině tak zbývají „bílí“, jak se jim říká u nás. Dneska se na nás cestou domů otočila sličná slečna s otázkou „Is this JFK station?“ a na slova kolegů „Michale, něco chce…“ odpověděla „Jéé, vy jste z Česka?“ :) Snad na letiště po naší (české) radě trefila.

Začal jsem se po rozkoukání rozhlížet a přijde mi, že v reklamách jsou „bílí“. Jedu metrem, proti mě sedí černoši a na všech reklamách se na mě usmívají „bílí“. Černocha v reklamě aby člověk pohledal. Tak nevím, jestli na ně reklamy nepůsobí, jestli se černoši špatně tisknou na plakáty, jestli zdejší dělají že tu černoši nejsou, nebo mi něco uniklo. Na to se budu muset zeptat.

Angličtina je hezký a jednoduchý jazyk. Ze školy mám zažito, že se všechno strašně moc řeší. Časy, slovíčka, doplňování vět, členy, výslovnost… Tady ani ne. Jasný, umět perfektně anglicky, je domluva o deset procent rychlejší. Ale pokud vidí, že jste turista, snaží se porozumět.

Učitelka na vás ve škole řve „špatná výslovnost! je to džej ef kej!“ a na vaše zopakování „džej ef kej“ zařve zase „špatná výslovnost, je to džej ef kej!“. Tu ne. Snaží se porozumět. Ať už policista na ulici, prodavač v krámu, nebo běžný černoch když se ho ptáte na cestu.

Neříkám tím, že umět správně anglicky není dobré. Je. Ale stačí se naučit čtyři lekce a už se domluvíte a smysl pochytíte. A na další věci je přece čas, až tu budete bydlet rok, dva, tři :)

Reklamní slogany v metru jsou, alespoň dle mého názoru, vymakaný. Možná mi to jen přijde, ale angličtina je kratší a výstižnější. „If you multitask“ versus „Když děláte víc věcí najednou“. Nevím, no :)

Klimatizace. Vlezete do obchodu, tam je 18 stupňů. Vlezete ven, tam je 30. Vlezete do auta, 18. Do stanice metra, 30. Do vlaku metra, 20. Přestup, 30. Vlak, 18. Po ulici domů, 30. Doma, 20. Na umření.

Ceny. Někdo se nás na FB nedávno ptal, jak je to s cenama. Běžné spotřební zboží tu rozhodně není dražší než u nás. Elektronika je až 2× levnější, benzín je též dvakrát levnější, na druhou stranu auta žerou taky dvakrát víc. Jídlo vychází plus mínus na stejno, možná o něco malinko levněji (pokud zrovna v centru nekupujete balenou vodu za dva dolary).

U nás je McDonald víceméně prestižní občerstvení, tady je sice na každém rohu, ale běžný Američan by do něj prý nevkročil. Je to tu brané jako horší než průměr.

S benzínem souvisejí velký auta na automat. Auta, kterými u nás jezdí starostové a tajemnící, tady mají lidi na takové to normální ježdění. A všechno je obří. Přední masky aut? Vypadají bytelně. Obrovsky.

V centru se na každém rohu staví, tuhle metro, tuhle se opravuje barák, tuhle se bourá barák. Všichni dělníci na sobě mají reflexní vesty a přilby a jsou stále v pohybu. Ale o to teď nejde. Abyste na stavbu dostali stavební materiál, musíte mít velký auto. Takže se tu centrem města prohánějí trucky, které u nás nepotkáte ani na dálnici. Nějak´dvě jedoucí bedny za sebou, jako z Čech? Nikoliv.

Luxusní americký tahač a za ním napojený několika metrový návěs. V centru města, řítící se vedle taxíků, autobusů, troubící, protože taxíci zastavují jak se jim zrovna hodí, tedy spíš jak se hodí lidem – na mávnutí.

Na každé křižovatce stojí auto NYPD TRAFFIC (dopravní policisté) a pokud je nouze, nebo pokud se jim chce, naběhnou do křižovatky a začnou mávat. Jeď, stůj, jdi, jedem, stop, úsměv, teď ty, teď on.

Žádné naučené pohyby, rozpažené ruce, přísný pohled, plácačka v ruce, nepřístupnost. Prostě jednoduše lidsky. Kontakt s řidiči i chodci, mávání sem, tam, sledováni dopravy, to všechno s nadšením, že se doprava hýbe tak jak má, chodci chodí tak jak mají a nikdo nebourá.

U nás se bourá i na dvouproudé silnici při popojíždění v koloně, tady mezi sebou jezdí náklaďáky, taxíky, autobusy, obrovské dodávky dopravních služeb bez dveří, sanitky, hasiči, policisté a nikde nikdo nebourá. Jo, troubí. Ale jen z principu, aby se o nich vědělo :)

V centru je všechno výškový, asi nemůžou mít sklepy, když dvacet centimetrů pod zemí mají metro :) Ale když se vyjede a okraj, narazíte na budovy jako z GTA, pokud jste hráli. Opravny aut jsou opravdu přízemní, stojí u nich mraky aut, nahoře má nápis a uvnitř maká spousta lidí na spousta autech.

O mostech, hasičských autech, silnicích a další věcech si budeme povídat někdy příště :-) Pokud máte nějaké téma, které vás zajímá, rozhodně se nebojte zeptat v komentářích či na FB, pokud budeme moci, odpovíme.