Zdislava 2011, aneb čtvrtá hasičská noc pod Ještědem
Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest, a nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd. Tak zní poslední sloka známé básničky „Znám křišťálovou studánku…“ a zcela vystihuje letošní – čtvrtý – ročník Hasičské noci pod Ještědem – Zdislava 2011.
Jako každý rok bylo cílem soutěže společné setkání členů jednotek dobrovolných i dobrovolných hasičů, při kterém si vyzkoušeli a porovnali své dovednosti a síly.
ČTĚTE: 2010: III. ročník Hasičské noci pod Ještědem se vydařil
Počasí soutěži přálo: krásný výhled na svítící Ještěd, na první říjnovou noc překvapivé teplo a krásný výhled na hvězdnou oblohu bez světelného smogu velkoměst. Tři skvělé předpoklady pro konání noční hasičské soutěže na čtrnácti stanovištích.
Počáteční stanoviště ve Zdislavě tradičně dalo soutěžícím do těla, náročná opičí dráha následovaná řezáním stromu ne-zrovna-ostrými pilami – do začátku sebraly tyto úkoly hasičům mnoho sil.
Požární útok vedený od kašny ke svahu, byl pro mnoho jednotek stejně oddechovou disciplínou jako v minulém roce. Zato sundání a nandání dvou kol z „Kačeny“ a šroubování mnoha šroubů dalo v rukavicích pořádně zabrat .
Přejezd jednotek na další stanoviště se zcela nečekaně proměnil v záchranu života. Na opuštěném úseku silnice, na mostku pod lampu, leží těžce zraněný cyklista, vedle něj do tmy svítící kolo a nikde nikdo. Hasiči zastavují (tedy jen někteří…), pouští majáky, rozbíhají se s lékárničkou ke zraněnému a už už zjišťují, jaký je jeho stav.
Někteří v tuto chvíli již hovoří mobilem se záchrannou službou, někteří nejprve nevěří situaci a neví, zda se jedná o další úkol nebo reálnou situaci. V ten okamžik z nedaleké autobusové zastávky vylézá komisař v reflexní vestě a jednotku chválí, tedy jen do okamžiku, než začnou nesprávně ošetřovat :-) Úkol splněn.
Mimochodem, ani my jsme v redakčním autě v první okamžik netušili, že se jedná o úkol a ne reálného sraženého cyklistu. Hodnotíme jako nejpřekvapivější úkol trati.
Proběhnou mezi svítícími loučemi s kutálející se pneumatikou a smontovat savice a proběhnou stejnou dráhu mezi loučemi, to byl úkol pro druhé dva členy družstva.
Silová disciplína v podobě posouvání těžkého železa pomocí ještě těžšího kladiva, nic pro netrénované hasiče. Stejně tak bylo náročné přenošení hromady písku pomocí dvou pytlů a dvou lopat.
Manévrovat se základnou, na které je položen míč, tak aby nespadl, se ukázalo jako úkol vhodný pro cirkusáky. A už jste někdy viděli cirkusáky v dýchacích přístrojích? My jsme měli tu jedinečnou možnost.
Úkoly stejné jako minulý rok, tedy přelezení ze stromu na strom po laně a rozhazování hadic na cíl zakončilo celou hasičskou noc, tedy pokud nepočítáme závěrečnou opičí dráhu – ano, tu dráhu, kterou hasiči absolvovali již na začátku.
Těšíme se na shledání příští rok!
