Přesčasy příslušníků bezpečnostních sborů nejsou protiústavní
Ústavní soud zamítl návrh skupiny poslanců na zrušení ustanovení § 112 odst. 2 věta první a § 112 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
Jedná se o zakotvení možnosti nařídit příslušníkovi službu přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, aniž by mu za ni bylo poskytnuto náhradní volno nebo odpovídající odměna. Návrh napadal možnou nerovnost mezi jednotlivými příslušníky bezpečnostních sborů, kteří neodsloužili ani limit 150 přesčasových hodin v kalendářním roce. Ústavní soud při svém přezkumu neshledal projev libovůle zákonodárce a dospěl k závěru, že by zrušením napadeného ustanovení vybočil z principu minimalizace zásahu.
Ústavní soud uvedl, že argument navrhovatelů o nerovnosti mezi jednotlivými příslušníky bezpečnostních sborů podle množství odsloužených přesčasových hodin neobstojí a rozhodl, že před zákonem mají v zásadě všichni příslušníci bezpečnostních složek rovné postavení a k nerovnosti by mohlo dojít až v konkrétních případech, kdyby např. tentýž velitel přiděloval dvěma příslušníkům přesčasové služby diametrálně odlišně co do počtu odsloužených hodin.
Ústavní soud dodává, že v roce 2009 činila průměrná mzda v České republice 23.598,– Kč měsíčně, u státních zaměstnanců celkem 24.994,– Kč měsíčně, ve zdravotnictví 26.879,– Kč měsíčně, u bezpečnostních sborů pak 33.313,– Kč měsíčně a pouze u ústředních orgánů státní správy více, tj. 34.136,– Kč měsíčně. Z uvedených údajů je zřejmé, že odměňování bezpečnostních sborů se i s ohledem na náročnost jejich práce ocitlo vysoce nad průměrem ve vztahu k odměňování státních zaměstnanců celkem, což se týká i těch příslušníků bezpečnostních sborů, kteří neodsloužili ani limit 150 přesčasových hodin v kalendářním roce.
Namítají-li navrhovatelé dále porušování Evropské sociální charty, pak Ústavní soud konstatuje, že při posuzování této věci vzal na vědomí i rozhodnutí Výboru pro sociální práva. Ústavnímu soudu však nepřísluší posuzovat poměry policistů v jiných smluvních státech Evropské sociální charty a zabývat se širšími konsekvencemi odměňování policistů ve Francii či Portugalsku, ani jakkoliv hodnotit rozhodnutí Výboru pro sociální práva. Ústavní soud tak neshledal rozpor napadené právní úpravy ani s Evropskou sociální chartou, a to proto – jak bylo vyloženo shora – že odměny za přesčasovou práci v rozsahu 150 hodin ročně byly zahrnuty resp. zohledněny v základním platu příslušníků bezpečnostních sborů.
Z obdobných důvodů neshledal Ústavní soud protiústavním ani druhé napadené ustanovení zákona, neboť ani v tomto případě zákonodárce nepostupoval iracionálně a Ústavní soud neshledal zákonodárcovu libovůli.
Pokud jde o právní úpravu odměňování příslušníků bezpečnostních sborů v obecné rovině, připomíná Ústavní soud, že je především na zákonodárci a orgánech moci výkonné, aby navrhli a přijali podle dané situace a možností takovou právní úpravu, která by umožňovala zajištění řádného chodu těchto složek, jakož i jejich materiálního zabezpečení.
Ústavní soud projednal návrh pod sp. zn. Pl. ÚS 20/09 a soudcem zpravodajem byl Stanislav Balík. Odlišná stanoviska uplatnili Vlasta Formánková, Pavel Holländer, Jan Musil a Eliška Wagnerová, odlišné stanovisko k odůvodnění měl Stanislav Balík. Plné znění nálezu včetně odlišných stanovisek je k dispozici zde [PDF, 399,28 kB]
Jana Pelcová
tisková mluvčí Ústavního soudu
