Termovize v boji proti požárům – 3. díl

Ve třetím díle miniseriálu, který se zabývá využitím termovize v boji proti požárům, se budeme věnovat nasazení termovizních systému při prevenci jejich vzniku.

Principem prevence požárů pomocí termovize je bezdotykové měření teploty na povrchu větších objektů (elektroinstalace, elektrické stroje a zařízení, apod.) či celých ploch nebo oblastí (skládka odpadu, sklad hořlavého materiálu, povrchový lom, filtr vzduchotechniky apod.).

Hlavním přínosem termovize je poměrně vysoká šance odhalit potenciální ložisko požáru, které se projevuje postupným vzestupem teploty dříve, než teplota dosáhne kritické hodnoty a propukne požár. Nárůst teploty kritického místa může nepozorovaně probíhat i několik dnů a bez termokamery je prakticky neviditelný.

Protože kouř vznikající při hoření je v řadě případů propustný pro infračervené záření, které je snímáno termokamerou, lze (velmi zjednodušeně) říci, že „termokamera vidí“ skrz kouř. Může tak být nápomocná také při určování rozsahu již vzniknuvšího požáru.

Nápadně zvýšená povrchová teplota v úložišti uhlí zaznamenaná termokamerou. Na reálném snímku je tato anomálie nepozorovatelná, přesto může časem vést ke vzniku požáru.

Z hlediska použití můžeme termokamery rozdělit na dva základní typy: ruční (nebo také přenosné) a stacionární. Podíváme se nejprve na kontrolu pomocí stacionárních, následně pak ručních.

Kontinuální monitorování stacionárními termokamerami

Stacionární termokamery jsou určeny k trvalému monitorování kritických míst jako doplňkový nebo hlavní systém požární bezpečnosti. Zatímco většina ostatních systémů požární bezpečnosti zaznamenává až projevy požáru (kouř, přímé plameny apod.), měření povrchové teploty zajišťuje včasné zachycení prvotních projevů teprve vznikajícího požáru.

Zatímco systémy CCTV (3) nebo kouřové detektory (2) zaznamenávají až projevy ohně, termokamera (1) bezdotykově měří teplotu povrchu a může tak upozornit na nebezpečné místo dlouho před vznikem požáru.

Některé moderní stacionární termokamery obsahují vestavěný počítač, který lze naprogramovat pro základní analýzu snímaného obrazu. Jedna a ta samá termokamera tak může vyhodnocovat více událostí (v různých částech snímané scény) a o jejich vzniku informovat nadřazený systém pomocí digitálního výstupu. Obraz z termokamery je zároveň dostupný přes Ethernet nebo NTSC/PAL výstup a může být přenášen např. na dispečerské pracoviště nebo zobrazen na Internetu.

Sklad perspektivou termokamery FLIR A310. Teplota je uvedena ve stupních Celsia. Na snímku (termogramu) jsou zaznamenány její lokální nárůsty (tj. 37,1 a 53,8).

Stacionární termokamery nacházejí uplatnění především v oblasti kritických aplikacích, kde by požár mohl způsobit velké ztráty na majetku nebo dokonce na životech. Obecně jde o místa, kde se koncentruje hodně lidí, hořlavý či výbušný materiál, tj. např.:

• povrchové lomy,
• úložiště a technologie zpracování uhlí,
• sklady hořlavého a výbušného materiálu,
• skládky komunálního odpadu,
• filtry velkých vzduchotechnik,
• kritické procesy nebo jejich prvky (elektroinstalace, motory, transformátory, plynovody apod.).

Pravidelná kontrola ručními termokamerami

Ruční termokamery jsou vybaveny displejem, který zobrazuje naměřené údaje. Mohou tak sloužit pro pravidelnou a velmi rychlou inspekci kritických systémů (rozvody elektrické energie, elektrické stroje a zařízení apod.).

Termokamera tak může být zapojena do procesu pravidelné údržby a v případě, že pracovník údržby nalezne místo s podezřelým nárůstem teploty, může naměřené hodnoty uložit do paměti a použít při reportování nalezené závady.

Lehká přenosná termokamera FLIR i7, vhodná pro pravidelnou inspekci kritických systémů.

Rozložení teploty na jistících prvcích v rozvaděči (ilustrační obrázek).

Jan Sova, www.termogram.cz