Podplacené stopky a Tatra byla v Indii

Kdysi dávno se při koloběhu života stala věc, že se tak jako mnoho jiných Čechů a Slováků ocitl v útlém věku jeden z nich na zapovězeném západě. Proč, to je nasnadě. Z tohoto mladíka, jmenuje se Peter, vyrostl muž, který již několik desítek let ,,dělá“ do letadel.

Za dob, kdy u nás vládla totalita, ho práce zavedla do daleké Indie, kde měl na starosti uskutečnění kontraktu na prodej několika letadel od svého chlebodárce pro místní leteckou společnost. Jak se později ukázalo, majitel oné společnosti, nazývejme ho dále jen AK, měl velmi podnikavého ducha. Jeho aerolinie provozovaly mimo jiné i letoun československé výroby L-410 Turbolet. Bylo tedy jasné, že o zemi, ze které Peter pochází, bude něco vědět.

Postupem času se podařilo uzavřít kontrakt na dva nové letouny, že s tím bylo mnoho problému, to je nasnadě. Ve finále se jejich prodej stejně neuskutečnil, ale to už je jiná písnička.

Když Peter pracovně lítal do Indie, potkal na jednom z místních letišť (Amritsar) také kus své bývalé domoviny. Byl jí hasičský automobil na podvozku Tatra s nástavbou tehdejší Karosy. Poté co chátrající vůz spatřil, pochopitelně neušel jeho pozornosti. V tom ucítil na rameni těžkou ruku majitele letecké společnosti, který mu s hrdostí říká ,,To je jeden z mých hasičáků“. Následně se o pořízení hasičského vozu z ČSSR rozpovídal.

V Indii jsou všichni obchodníci, když už ne ve skutečnosti, tak aspoň ve své mysli, a každý takový správný obchodník má ‘staré dobré‘ kontakty na lautr všech ministerstvech – většinou to je blízký přítel tchána přítele nevlastního strýce z třetího pokolení (nebo něco podobného). Rovněž tak AK měl všude kontakty, přes které se jednoho dne dozvěděl, že vláda se chystá vypsat tendr na dodávku většího množství hasičských vozů pro letiště. Načež se AK dohodnul se svými obchodními partnery v ČSSR, že se tendru zúčastní, a to s právě s vozidly od Karosy. Tendr byl skutečně vypsaný, AK se hned přihlásil, a další zájemci byli, pokud paměť neklame, snad ze Švýcarska, Skandinávie a Itálie, ale nepopíratelně hlavní soupeři byli Britové a Francouzi.

Britové a Frantíci měli už historicky přesně rozparcelované svoje sféry vlivu, t.j. kdo koho a na kterém ministerstvu podplatí, což obě strany v rámci britské fair play plně respektovaly. Po dlouhém vyjednávání se ten tendr začal rýsovat tak že Britové mají 50% šanci na výhru, a Frantíci mají naprosto stejnou 50% šancí. Na všechny ostatní účastníky potom připadlo těch zbývajících 10% šance (nezapomínejte, toto jsou indické počty), a ti byli považovaní v tom tendru za více méně pouhé diváky, a jejich hasičské automobily za kulisy, tvořící pozadí pro britské a francouzské mašiny. Indie má speciálně oproti dalšímu asijskému gigantu, Číně, jednu velikou výhodu, a tou je britské koloniální dědictví. Indie, s jejich zhruba 300 distinktními etnickými skupinami, které mluví vzájemně nesrozumitelnými jazyky, je držena pohromadě angličtinou, jenž je oficiálním jazykem pro celou zemi. Indie si také z velké části zachovala starý britský systém v administrativě a legislativě, britská infrastruktura jako např. železnice, je dodnes udržovaná v chátrajícím, leč pořád adekvátním a fungujícím stavu, ale hlavně anglická kultura, mentalita a nesčetné systémy zůstávají hluboce zakořeněné v mysli Indů.

V případě Petera se to odrazilo převážně ve stylu a detailu vyhodnocování účastníků tendrů, ať už na hasičské vozy či na letadla, kdy rozsah a hloubka jejich technických analýz, jejich vyjednávací schopnosti a strategie, a hlavně doba celého procesu – a s tím vším související frustrace cizinců – snad nemá obdoby nikde na světě.

Tudíž ve zmíněném tendru na hasičské letištní vozy Britové a Frantíci byli dlouho dobu naprosto vyrovnaní, až bylo rozhodnuto že konečný a definitivní vítěz se určí na základě rychlostních zkoušek v obtížném terénu. Dávalo to smysl, protože i ten nejlepší hasičský automobil je úplně k ničemu když není schopen zavčas dorazit přes obtížný terén na místo havárie letadla. Aby se zajistil nepopíratelný konečný vítěz a tím se předešlo možnosti, že by kvůli malým časovým rozdílům ten doposud vyrovnaný souboj Britů a Frantíků pokračoval dál, tak i malému časovému rozdílu se přidělil neúměrně vysoký bodový bonus.

AK byl zoufalý. Kam se otočil, tak tam už lidem vypadávaly z přeplněných kapes buď libry nebo franky a o nějaké nehodnotné měny ti lidé už vůbec neměli další zájem.

„No a jak přišlo ke konečným rozhodujícím rychlostním zkouškám“ povídá AK, „tak jsem v mém zoufalství vsadil všechny své peníze na jednoho jediného člověka, a tendr jsem nakonec přece jenom vyhrál“.

Z pusou otevřenou údivem a hrůzou se Peter ptá „ . . . tak to mě neříkejte že jste podplatil samotného ministra?“

„Ale kdepáááák“ odpověděl AK s burácejícím smíchem, „já jsem podplatil toho člověka co při rychlostních zkouškách v jedné ruce držel stopky a druhou rukou zapisoval časy“. Jeho typicky indický obchodní instinkt a schopnosti, bezpochybně kultivované 5000-letou tradicí, tam ale nekončili.

Jak začala dodávka hasičských tater dorážet do Indie, tak přišla i velká zásilka náhradních dílů. „V životě jsem nic takového neviděl“ povídá AK. „Bylo tam vše na co si člověk mohl pomyslet, a určitě se jenom z těch náhradních dílů dala postavit ještě jedna další cisterna. Kompletní sady nářadí až po ten nejmenší šroubovák v překrásných kožených kufřících, a nejenom že tam byly dokonce i barevné karosácké montérky pro mechaniky, ale ty montérky měly i vlastní barevně sladěné kapesníky. Naprosto žádná západní firma nikdy nikomu něco podobného nedodala“.

Letištní Tatra na indickém letišti ve společnosti Pantherů

V té době ale už zase kdykoliv AK šáhnul do kasy, tak riskoval zlomeninu prstů, jak jeho ruka narážela na dno. Tudíž se dohodnul s obchodním či technickým zástupcem české strany co na vše v Indii dohlížel, a do republiky poslali zprávu, že náhradní díly byly velmi špatně zabalené a během plavby po moři všechny zrezivěly a jsou absolutně k ničemu. Než by Češi utratili pár peněz a poslali někoho do Dillí to zkontrolovat, tak jednoduše vypravili celou novou zásilku všech těch náhradních dílů. No a to mělo být to, co ho konečně tak nějak postavilo na nohy a začal prosperovat, a s tím českým zástupcem se také štědře šábnul.

Nevím kolik je na tom všem pravdy, a popisuji to přesně tak jak mě to bylo řečeno. Zní to divoce, ale na druhé straně je nepopíratelná pravda že AK tendr skutečně vyhrál, že snad 20 hasiček skutečně dodal Indické vládě, jak jsem si později ověřil při náhodné konversaci na DGCA, tak vláda byla spokojená jak s hasičskými vozy, tak i se servisem (čti, dostatkem náhradních dílů), a nakonec člověk stejného jména jako ten český zástupce v Indii si hned po sametové reorganizaci postavil luxusní autosalon BMW na výpadovce z Vysokého Mýta, což je město proslulé firmou Karosa. Asi to musel být šikovný, šetřivý člověk. Dnes jsou ale všichni tito aktéři po smrti, takže akorát Pán Bůh ví jak to vše bylo, uzavírá Peter celý příběh.

Foto: web, Petr Popelář

Redakčně upravený text, vyňatý z původního článku Krávoviny: Peter V. Hartmann/wap