Zásady první pomoci – díl první

10 kroků pro život, aneb kdybyste všechno zapomněli. Ty nejzásadnější zásady první pomoci v život bezprostředně ohrožujících stavech.

1. Co je život bezprostředně ohrožující stav?

Nejzřetelnější známkou život ohrožujícího stavu je zástava dechu. Typická je modrá barva v obličeji, někdy jsou „lapavé dechy“. Pokud pacient nedýchá, je možné, že předcházela či následovala i zástava oběhu. Pokud nevyvíjí žádnou aktivitu (žádný pohyb, křeče, kuckání atd.) považujeme stav za zástavu oběhu. Pacient se zástavou oběhu upadá velmi rychle do bezvědomí.
Mechanismy vzniku zástavy dechu a oběhu:

1) U starších osob je na počátku typicky porucha funkce srdce a sled událostí je tento: porucha srdeční činnosti – zástava oběhu – nedostatek kyslíku v mozku – zástava dechu. Celý stav se vyvine během několika (desítek) sekund.

2) U mladších osob je na počátku typicky porucha dýchání (dušení obstrukcí dýchacích cest po úraze či vdechnutím cizího tělesa, intoxikace léky či drogou tlumící dechová centra v mozku) a sled událostí je tento: zástava dýchání – postupný pokles hladiny kyslíku v krvi a tim i v mozku – ztráta vědomí – zástava oběhu. Celý stav se vyvine během desítek sekund až několika minut.

2. Co udělat nejdřív a co potom?

Je-li pravděpodobný mechanizmus 1), především voláme tísňovou linku 155 a pak zahájíme oživování.
Je-li pravděpodobný mechanizmus 2), pokusíme se uvolnit dýchací cesty a 1 minutu provádíme oživování. Poté voláme pomoc a vracíme se k pacientovi.

Jsme-li svědky úrazu, při kterém došlo k poškození velké tepny a pacient silně krvácí (krev vystřikuje), je prioritou zástava tohoto krvácení.

3. Stavění tepenného krvácení.

Tlakem na místo, odkud krev vystřikuje, u ztrátových poranění končetin zaškrcením pahýlu.

4. Uvolnění dýchacích cest.

Proveďte záklon hlavy (zpravidla postačuje), případně předsunutí čelisti (tlakem na úhel čelisti zezadu dopředu). Zkontrolujte čistotu dutiny ústní, příadně vyjměte (vytřete) zvratky apod. Při podezření na vdechnutí cizího tělesa dávejte údery mezi lopatky, případně obejměte postiženého zezadu a prudce stiskněte nadbřišek. Účinné uvolnění dýchacích cest je zcela klíčové u stavů vzniklých mechanizmem 2).

5. Stabilizovaná poloha.

Pokud pacient dýchá, ale trvá bezvědomí, uložíme jej do stabilizované polohy. Přesné provedení není důležité, podstatné je zachovat polohu na boku s hlavou mírně skloněnou k podložce a zakloněnou, abychom udrželi volné dýchací cesty a předešli vdechnutí zvratků.

6. Umělé dýchání.

Pokud po uvolnění dýchacích cest pacient nedýchá, provádíme umělé dýchání: nadechneme se, zkontrolujeme záklon hlavy, ucpeme pacientovi nos a do jeho úst vydechneme. Umělé dýchání je mimořádně významné zejména u stavů vzniklých mechanizmem 2).

7. Masáž srdce.

Pokud pacient nejeví žádné známky života, provádíme také masáž srdce. Napjatýma rukama rytmicky stlačujeme hrudní kost do hloubky cca 5 cm. Masáž srdce je mimořádně významná zejména u stavů vzniklých mechanizmem 1).
Stlačení kombinujeme s umělými vdechy v poměru 15 stlačení : 2 vdechům.

8. Úrazy.

Pokud závažném stavu předcházel úraz, je pravděpodobný mechanizmus 2), tj. klíčové je uvolnění dýchacích cest. S ohledem na možné poškození kostí páteře a s tím související možnost poranění míchy při tom postupujte co nejšetrněji, tj. zejména provádíme co nejmenší ještě dostatečný záklon hlavy, vyvarujeme pacienta prudkých pohybů, zejména předklonů, záklonů a rotací. Ideální je, pokud hlava a tělo postiženého udržují stále stejnou osu. To nejlépe zajistí jeden zvlášť vyčleněný zachránce, který po celou dobu mírným tahem udržuje hlavu postiženého v dlouhé ose těla. Na druhou stranu reálná možnost poškození pacienta není při šetrné manipulaci významná a provedení základních, život zachraňujícíh úkonů (stavění tepenného krvácení, uvolnění chýchacích cest, umělé dýchání, masáž srdce) má vždy přednost.

9. Vytrvejte.

Nepočítejte s tím, že záchranná služba dorazí dříve než za 10 minut, někdy i později. Nicméně vaše úsilí je pro postiženého jednou šancí, která mu dává naději na přežití.

10. Jen pro úplnost.

Pokud je pacient při vědomí (hovoří či jinak reaguje na vnější podněty), není potřeba provádět oživování, byť by někdo mohl mít ten dojem (pacient je promodralý, nelze nahmatat tep na ruce nebo na krku apod.).

Zdroj : Záchranná služba.cz

Tento článek je prvním z řady informací o první pomoci. Pokud máte zájem o další pokračování napište do diskuse.