1972: Výbuch při letu JAT 367 měl tragické následky, přežila jen letuška

Dnes po západu slunce uplyne 40 let od nešťastné události, kdy bylo letadlo při letu JAT č. 367 na pravidelné lince Stockholm-Kodaň-Záhřeb-Bělehrad zničeno výbuchem nálože minutu a půl poté, co překročilo hranice mezi NDR a ČSSR.

Jak shrnuje server Wikipedia.org, nehoda se odehrála 26. ledna 1972, krátce po západu slunce, letoun se nacházel ve výšce 10 km.

Kam mělo letadlo namířeno?

Letoun vystartoval ze stockholmského letiště ve 13:30 hod. Když za hodinu přistával, nová posádka na něj už na kodaňském terminálu čekala a pozorovala vystupující posádku i cestující. Mezi cestujícími byl jeden, který upoutal pozornost Vesny Vulovićové svým „strašně neklidným“ chováním.

Později uvedla, že už od předchozího večera se chovala nezvykle i posádka, jakoby všichni cítili, že se něco stane. Poslední věcí, která se jí vybavuje, je nástup zadními dveřmi a několik žen dokončujících úklid kabiny.

Letoun odstartoval z kodaňského letiště v 15:20 hod. Během letu směrem na Berlín postupně nabíral výšku až na plánovaných 10 050 metrů. Let probíhal klidně, meteorologické podmínky byly příznivé, vál zadní vítr, provoz nebyl hustý.

Letoun se pohyboval rychlostí asi 280 KIAS (520 km/h IAS) jižním směrem. Podle letového plánu měl nad Prahou změnit kurz mírně na východ a pokračovat dál koridorem UA15.

Blíží se výbuch a následná havárie

Na zemi bylo v té době kolem nuly, zataženo, slunce zapadlo před víc než čtvrthodinou, a už se začínalo stmívat. Pro cestující na letové hladině však slunce zapadalo právě nyní, nebe bylo čisté, oblačnost byla hluboko pod nimi, dosahovala sotva do výšky 2 km. Piloti se právě věnovali příjmu meteorologických zpráv.

V tu chvíli otřásla letounem mocná exploze, která narušila trup a podlahu kabiny, v celé délce od kokpitu pilotů, až k náběžné hraně křídel. Silně poškozené letadlo zřejmě ještě chvíli letělo vcelku, než se rozlomilo na dva kusy – samostatný kokpit s přístrojovou sekci a zadní část s křídly. Během pádu byla zadní část letounu vystavena takovému přetížení, že nevydržel úchyt levého motoru a ten se odlomil od trupu.

Na obrazovce radaru v ATC Cottbus se značka letounu nezvykle rozzářila a přestala pohybovat. Zatímco dispečeři i právě prolétající bulharský let TABSO LZ103 se marně pokoušeli s letounem navázat spojení, echo na radaru pomalu sláblo, jak se lidé a trosky postupně snášely k zemi.

Někteří obyvatelé obcí pod dráhou letounu zaslechli mohutný výbuch a několik minut nato začaly z mraků vypadávat různé předměty a lidská těla. V 16:25 byla oficiálně zahájena pátrací a záchranná akce.

DĚČÍNSKÝ DENÍK:
VIDEO: Spadlo letadlo, musíme pomáhat, křičel Zdenko Kubík, velitel srbskokamenických dobrovolných ha­sičů

Záchranné práce?

Začaly prakticky okamžitě po oznámení nehody očitými svědky. Byl povolán maximální počet zdravotníků z nemocnice a OÚNZ v České Kamenici, vyjely všechny sanitní vozy, na místo bylo vysláno 500 příslušníků ozbrojených sil, aby značně rozlehlou oblast dvou nebo tří desítek km² podrobně prohledali.

Ještě téhož večera a noci bylo nalezeno 11 obětí, levý motor i zadní část trupu, ve které dopadlo na zem 7 osob, jednou z nichž byla i letuška Vesna. Utrpěla mnoho zranění mj. frakturu lebky a páteře, dolní část těla měla ochrnutou. Vesna visela přední polovinou těla ven z vraku, pod bezvládným tělem dalšího člena posádky a na nich ležel převrácený cateringový vozík.

Jedním z mužů, kteří ji objevili a zachránili, byl lesník Bruno Henke, občan německé národnosti, který sloužil za 2. světové války jako zdravotník v německé armádě.

Později byla nalezena i pilotní kabina s přístrojovou sekcí, ve vzrostlém lese, téměř na vrcholku kopce. Oba piloti zůstali připoutáni v sedačkách, podle pozdějšího lékařského posudku měli v čase nárazu ruce na řízení a nohy na pedálech. Nelze říci, zda si byli vědomi, že letí v oddělené přední části, nebo zda se ještě snažili stroj řídit.

Zvuk výbuchu a skřípot trhajícího se trupu však rozhodně nemohli přeslechnout. V okamžiku nárazu se otiskly ručičky hodin na stupnici v čase 16:09, tedy 7–8 minut od výbuchu.

Postupně bylo nalézáno množství roztroušených trosek, osobních předmětů i 19 lidských těl v několikakilo­metrové oblasti mezi Českou a Srbskou Kamenicí.

Záchranné práce komplikovala nejprve tma a nepřístupný terén, následujícího rána se přidalo silné sněžení a vítr. Jen výjimečně bylo možno provádět průzkum z připraveného vrtulníku Mi-8.

Musely být vybudovány provizorní přístupové cesty pro jeřáby a těžkou techniku a vykáceny potřebné plochy. 28. ledna byla vyzvednuta přední část a vyproštěni piloti, 29. byla objevena poslední dvě těla.

Nalezené trosky byly postupně shromažďovány a dle potřeby odesílány k dalším expertizám. Zbylé trosky byly později sešrotovány, neboť jugoslávská strana o ně neměla zájem.

Závěr šetření

Jako příčinu nehody komise jednoznačně stanovila celkové rozrušení letadla, způsobené explozí nastražené trhaviny. Trhavina, jejíž složení bylo přesně stanoveno, byla umístěna spolu s časovacím zařízením v kufříku hnědočerné barvy, který byl vložen do většího, černého kufru a utěsněn novinovým papírem a hadry.

Trhavina byla zřejmě obalena pyrosloží (analyzovaný černý poprašek), která však byla z větší části rozmetána a vznítila se jen místně (popálený koberec, ztavené konce lanka), v důsledku čehož se ale některé oběti nadýchaly oxidu uhelnatého.

Exploze těžce poškodila spodní polovinu trupu, podlahu kabiny cestujících a elektrická a lanová vedení, tímto prostorem procházející. Poškození byla natolik zásadní, že zbývající konstrukce nebyla schopná dlouhodobě odolat. Po čase, který vyšetřovatelé odhadli 3–20 s po výbuchu, se letoun rozlomil a pilotní kabina i zadní část letounu padaly k zemi samostatně.

Zadní část letounu konala při pádu tak prudké pohyby, že došlo k odlomení levého motoru a mohlo to mít vliv i na to, že celkem 19 osob z trupu vypadlo.

Tato část se 7 lidmi dopadla zřejmě ocasními plochami napřed na zalesněný svah, kde se postupně odlomily ocasní plochy, křídla i zbývající motor. Klouzáním po svahu, lámáním stromů i konstrukcí letounu se trup postupně zbrzdil.

Archivní záznamy z vyšetřování jsou dostupné v národním archivu.

Kdo byli pachatelé?

Ráno po nehodě, 27. ledna, zatelefonoval anonymní muž do redakce švédských novin. Špatnou švédštinou prohlásil, že je členem organizace Chorvatského národního odporu, protisrbsky orientované skupiny Ustaša a přihlásil se k bombovému útoku. Nikdy nebyl dopaden.

Vesna, jako svědkyně, která mohla vidět pachatele, byla z obavy před zavražděním celou dobu pobytu v nemocnici střežena. Po mnoha letech uvedla, že podle jugoslávských sdělovacích prostředků pachatelé zemřeli v průběhu války v Jugoslávii.

Foto: www.aerospaceweb.org

text byl redakčně zkrácen a upraven

Zdroj: Wikipedia.org: Let JAT 367
šířeno pod licencí creative commons