DVA PROUDY: Dobrovolní hasiči místo profesionálních?

Již dlouho se nejen v našich diskuzích probírá ošemetná možnost: v době škrtů u profesionálních hasičů by některé jejich úkoly mohli nahradit dobrovolní kolegové. Je to cesta, nebo není?

František Zaoral, Olomoucko
majitel rodinného domu

Na přání kamarádů z webu POŽÁRY.cz sem tedy napíši něco i já. Nejsem hasič, ani profesionální, ani dobrovolnický, jen občas sem na web vlezu, páč člověk musí mít přehled o všem co se děje.

Víte, to, jestli mi k hořícímu baráku přijedou profesionální nebo dobrovolničtí hasiči, je mi úplně šumák. Stejně jako mojí ségře, mýmu bráchovi nebo mojí mámě. To jsou Vaše stále žabomyší války bez ohledu na občany. Já chci dvě věci:

Aby hasiči přijeli rychle, aby mi to uhasili a aby mi zachránili psa, kterej tam asi někde zůstal. Takže vlastně tři věci. Všimněte si, že si nekladu podmínky, že mi to má hasit Franta z vedlejší vesnice nebo Honza od profesionálních požárníků z nějakýho města odvedle. Mě je to totiž, jak jsem psal šumák.

Já prostě chci, když už platím ty každoroční daně ze všeho, zachvíli už i z vína, aby někdo přijel a uhasil. Rychle přijel a bezpečně uhasil. Když jsme tohle probírali s klukama, říkali, že dobrovolníci mají na výjezd třeba deset minut! Tomu ale asi, promiňte, neříkám rychle. A že prý třeba ještě nenastartují svoje auto, protože dlouho nikde nebyli! Když mě ale hoří barák, víte. A já ho zahradní hadicí asi sám neuhasím, proto volám hasiče.

Líbí se mi, když hasiči vyjedou a vyjedou RYCHLE. To mi dobrovolníci (asi většina) v současné chvíli nezaručí. Proto mějte vy dobrovolničtí požárníci ohledy prosím na lidi a necpěte se všude protože vás to baví. Policisty taky nedělají dobrovolníci.

Rychlost a spolehlivost. To jsou moje požadavky na hasiče. A splňují to pouze profesionální hasiči.

Velitel jednotky, Česká republika
na žádost z pochopitelných důvodů ponechána anonymita

Už několik dlooouhých let se snažím s naší jednotkou něco dělat. Po tom, co jsme se nepohodli s velitelem, který nic nedělal a jen vysedával v hospodě, mi naše jednotka takzvaně spadla do klína.

Začínal jsem od nuly, v garáži staré auto, členové o hasičině nic nevěděli, všichni nás brali jen jako ty, kteří každoročně pořádají ples a modlili se, aby zrovna u nich nehořelo. Protože kdyby přijel Pepa, asi by to neuhasil.

Začátky byly těžké. Velmi těžké. Nikomu se nic dělat nechtělo, proč by nám obec najednou měla dávat peníze, nebo dokonce přispět na nové auto, místo naší staré Avie? Neprůchozí.

Naprosto nemožné, vždyť k pořádání zábavy nic takového nepotřebujeme. Tak začala dlouhá a těžká doba školení; nejprve s několika členy, postupně se přidali další, protože viděli, že i hasičina může být “zábava a potěšení”.

Přeskočím pár dalších let. Dnes je z nás jednotka, která dokáže vyjet do pěti minut. Díky finančnímu přispění jsme si pořídili i “zajeté” vyprošťovací zařízení, i když oficiálně k nehodám nesmíme.

Jenže někde se začít musí, k nehodě s vyproštěním nás nikdo nezavolá bez hydrauliky, bez hydrauliky nás zase nikdo nikam nezavolá… A navíc se školíme i v první pomoci, sami od sebe.

“Nová” cisterna v garáži je vizitkou toho, že s námi obec po dlouhé době počítá i jinak, než jen jako s pořadateli každoročního plesu (který mimochodem naši zákonodárci chtějí tombolově překazit, či co).

Stejně tak jsme všichni nositeli dýchací techniky a nebojíme se jít někoho zachraňovat do hořícího domu. Obleky na to díky štědrosti obce také máme.

Za celou dobu se nám nestalo, že bychom nevyjeli. A vzhledem k tomu, že nejbližší profesionální stanice je od nás více jak 20 kilometrů, často se stane, že jsme u události první. A dokážeme zasáhnout tak, abychom pomohli občanům a zároveň neublížili sobě.

Tady v diskuzích se hodně probírá zaměstnavatel. Většina z nás dělá v obci u místních, známe se všichni. Můj šéf ví, že běžím do hasičárny jen když opravdu musím, NIKDY se na hasičinu nevymlouvám. A jde to, naprosto bez problémů.

Můj závěr? Nedokážeme (prozatím) profesionální hasiče nahradit při odborných zásazích. Úniky nebezpečných látek, zásahy na vodě, na skalách, to neumíme. Ale hořící dům dokážeme uhasit možná i lépe, než kdejaký nováček z útvaru. Také u nehody dokážeme zasáhnout natolik kvalitně, že profesionální hasiči ani nemusí jezdit.

Jaká je moje vize? Dobrovolní hasiči nahradí ty profesionální v rutinních zásazích. Požáry, nehody, pomoc zdravotníkům, to umíme. Útvaroví nechť si nechají speciální techniku a jezdí jen k vybraným a náročným zásahům.

Ano, asi to bude stát nějaká místa. Ale pokud to dělají srdíčkem a ne pro peníze, mohou se stát dobrovolnými hasiči v jejich obci.