Chomutovští hasiči nacvičovali v pondělí na Bandě záchranu člověka, pod kterým se propadl led

„Snažte se plaváčka přehodit, ale pozor, ať se mu netrefíte do obličeje,“ upozorňuje velitel čety ostatní hasiče. „Plaváček“ je jejich kolega, který šlape vodu v ledové nádrži a představuje tonoucího.

Letí první lano. S plesknutím dopadá do vody dva metry od zachraňovaného. „Vedle,“ směje se plaváček Petr, přestože moc důvodů ke smíchu není. Voda má čtyři stupně, venku je nula…

Žádný výlet

Chomutovští hasiči, čtrnáct chlapů z celé jedné směny, v pondělí dopoledne vyrazili na zamrzlou Bandu. Aby si procvičili záchranu člověka, pod kterým se propadl led. Není to drsný výcvik speciální jednotky ale ani pohodový výlet s partou kamarádů.

Čtyři chlapi, navlečení do červených zásahových obleků a vest, tráví dlouhé minuty po krk v ledové vodě. „Obleky jsou sice nepromokavé, ale není to neopren, nijak nehřejí,“ vysvětluje velitel čety Bronislav Bandas.

Další se je snaží tahat lanem z vody nebo se přibližovat k okraji díry po žebříku. Největší nepřítel je ukrutná zima. Strach ne, led je tlustý, a to i na okrajích.

„Pozor, házím,“ křičí další hasič. Trefuje se lépe. Plaváček se chytí lana a další tři ho vytahují. „Snažte se, aby tahači stáli pokud možno na břehu, aby to co nejméně klouzalo,“ dodává další radu velitel. Nejdřív hod, potom hop

Chlapi v červeném už trousí poznámky o zimě, ale cvičení je teprve na začátku. Od házení se přejde k bližšímu kontaktu. Přichází ta zábavnější část.

To když mají přivázaní na provaz skočit a sklouznout se po břiše až k okraji díry, aby mohli tonoucímu podat tyč k záchraně. „Musíte si to vypočítat, abyste tam neskončili taky,“ usmívá se velitel. Všichni to zvládají.

Pak si hasič lehají na žebřík, díky kterému rozprostřou svou váhu na ledu a sunou sepo něm k okraji díry. Zkoušejí různé techniky – sunout se po dvou žebřících, přibližovat se zasekáváním šroubováků do ledu. A zase – pomoct plaváčkovi, aby se chytil lana nebo přivázaného žebříku a zařvat za sebe „tahejte!“

Ať je nemocný jen jeden

Plaváčkové, nejvíc Petr, jsou pořád dokola zachraňováni a pořád dokola zase klouzají zpátky do vody. Když tam jednou skočí moc prudce a hlava se mu na chvíli ponoří pod vodu, s hlubokým výdechem se otřese. Není divu, zima je i mně, a to jen stojím na břehu zachumlaný v zimní bundě.

Z okraje ledu se ho ptám, proč pořád skáče zpátky do vody, když se může vystřídat se svými kolegy. „Když má být někdo nemocný, tak ať jenom jeden a ne všichni,“ říká a trpělivě šlape vodu. To byl vtip? Ptám se na to velitele. Ten se odpovědi svého člověka směje. „Je to logické, ale žádný příkaz to není,“ dodává.

Nakonec si hasiči v oblecích vyzkoušejí ještě vytáhnout člověka, když pro něj sami musí do vody, což je jinak vždycky poslední varianta. Nejdřív přivázaní na lano musí do vody skočit. To si někteří opravdu užívají. Pak zase pokyn „tahejte“. Opatrně u hrany ledu. A jsou venku.

Úplně poslední pokus – záchrana bez náčiní. Jsou na tonoucího dva, ale dostat ho přes hranu ledu je neskutečně složité. „Nekopej, nepomáhej jim,“ dává navíc pozor velitel. Nakonec se jim to povede, ale stojí to sil…

Praxe baví

Celé cvičení netrvá ani hodinu. Ale zabrat dalo, nejvíc samozřejmě „plaváčkům“. Jiní si to užili už v pátek, kdy speciální motorovou pilou vyřezávali do ledu díru.

Proč tři dny předem? „Aby voda v ní trochu zamrzla a cvičení se co nejvíc podobalo tomu, když se člověk opravdu propadne v ledu,“ vysvětluje Bronislav Bandas. Jenže o víkendu přišla obleva, takže díra připomínalo spíš malý bazén. Cvičení už ale odkládat nechtěli.

Člověka prý zatím z ledu dostávat nemuseli, ale několikrát už takhle zachraňovali zvířata – několikrát labutě a jednou srnku.