Vojenské hasičské jednotky, část druhá

V roce 1880 v Jindřichově Hradci bylo vytvořeno první hasičské oddělení o dvaceti mužích.

Mezi nejstarší zmínky o zajištění požární ochrany v objektech armády patří zmínky o stříkačkách kasáren 98 pluku, zeměbrany, praporu č. 30 Vysoké Mýto, vojenské telegrafní dílny Kbely, požární pohotovost vojenské akademie Hranice (hasičský sbor Hranice-ústav) a Vojenská hasičská pohotovost kasáren Místek před více než sto lety.

V roce 1918 byl založen hasičský sbor Československé vojenské továrny na letadla Praha-Kbely. První profesionální závodní hasičský sbor měla Vojenská muniční továrna Polička od 30. 9. 1926.

Své požární družstvo (posádkový požární sbor) muselo mít podle zákona 133/1985 Sb. každý vojenský útvar (posádka) a odloučený samostatný prapor. Velitele dělal voják z povolání (většinou praporčík z povolání) – náčelník požární ochrany.

Velitele družstev apod. dělali vojáci základní služby, většinou řidič-strojník byl přímo přidělený na CAS (v té době khaki zelené). Ostatní vojáci-požárníci základní služby – mužstvo měli hasiččinu mimo své vojenské zařazení.

Vojenské požární družstvo bylo podřízené dozorčímu útvaru. Služba požární hlídky trvala 24 hodin a skládala se z preventivních obchůzek. Do služby nastupovali každý druhý den, režim 24/24. Všichni vojenští požárníci procházeli 40hodinovým základním výcvikem.

Pracovním stejnokrojem jim byli „maskáče“ vzor 60. Požárnické přilby PZ 3 a PZ 11. Stálá pohotovost požárního družstva znamenala povinnost do deseti minut začít hasit či jinak zasahovat v objektu vojenského útvaru.

Jinak to bylo u letištních hasičů. Tam byli vojáci ZS přímo zařazeni jako hasiči. Byly součástí roty zabezpečení letového provozu, tzv. TPZH (technická, požární a záchranná hotovost). V podstatě se nejednalo o ryze požární jednotku.

Složení družstva TPZH bylo 9 mužů: velitel, velitel požárního družstva, 3 požárníci, 1 zdravotník a 3 řidiči (hasicí vůz, sanitka a vyprošťovací autojeřáb). Řidič autojeřábu byl i strojník tohoto vozu. V nepřetržitých cyklech se střídaly ve službě 1+5 mužů.

Kromě toho se držela stálá hotovost pro bezpečnost budov. Vojáci-požárnici se dělili na dvě skupiny. Jedna byla určena pro ochranu leteckého provozu (TPZH) a další pro požární ochranu budov. Jejich činnost byla vzájemně propojena. Týden pohotovost na letišti a požární výcvik pro hašení a vyprošťování lidí z letadel, týden základní vojenský výcvik v kasárnách.

Působnost požární jednotky nebyla vymezena hranicemi letištního areálu. Druhá požární hotovost pomáhala i při zásazích na civilní objekty v blízkém okolí.

Vojenští hasiči měli své soutěže v rámci resortu Ministerstva Národní obrany-soutěž příslušníků požárních družstev vojenských útvarů a když jim to povolil velitel útvaru, tak se zúčastňovali i celostátních soutěží požárních družstev vojenských útvarů, které pořádal Československý svaz požární ochrany (např. VÚ Bohdalice, VÚ Heřmanův Městec, VÚ 9675 Strašice, VÚ Plzeň-Slovany, VÚ 3003 Hradec Králové, VÚ Bohosudov, VÚ Malburk Bruntál, VÚ Babice, VÚ Stará Boleslav, VÚ Úvaly, VZÚ 4081 Jindřichův Hradec, VÚ Železniční vojsko Sázava). Nejlepší družstva pak soutěžila v okresních a krajských kolech.

Podle celostátních směrnic požárních družstev PD v požárním sportu z roku 1978 se vojsko (kategorie vojenských jednotek) zúčastňovalo společně s družstvy veřejných požárních sborů celostátních soutěží. V roce 1957 měla ČSPO 146 vojenských požárních družstev.

Do konce roku 2001 spadala veškerá činnost týkající se požární ochrany v rámci resortu ministerstva obrany do působnosti sekce správy majetku. Nedostatek kompetencí a mnohdy také složitá organizace vedly k tomu, že požární prevence v armádě nebyla na dostatečné úrovni.

Od 1. 1. 2002 byl stanoven Vojenský požární dozor, spadající pod Úřad kontroly bezpečnosti výcviku, letů a služeb Generálního štábu AČR, respektive pod inspektora AČR. Vojenský požární dozor má v současnosti svá pracoviště v posádkách Praha, Brno, Olomouc, Plzeň, České Budějovice, Pardubice a Litoměřice.

Vojenské hasičské jednotky byli součástí vojenského bytového fondu (vojenská ubytovací a stavební správa) a mnohdy byly obsazeny nedostatečným počtem často i nekvalitně vycvičených lidí.

Snížením počtu vojenských hasičských stanic a jejich podřízení Školicímu výcvikovému a opravárenskému středisku požární ochrany (ŠVOS PO) v Dašicích se podařilo přiblížit jejich možnosti na úroveň civilních hasičů.

Hlavní změna spočívala především v tom, že se z jednotek, které v podstatě nebyly akceschopné, neboť existovaly spíše na papíře, stávali profesionální hasičské jednotky. Daní za profesionalizaci jednotek bylo snížení jejich počtu.

Snahou aby ve vybraných důležitých prostorech byly jen profesionální vojenské hasičské jednotky, které odpovídají požadavkům nejen početně, ale i vybavením. Místa s nižším požárním zatížením zajišťují hasiči Ministerstva vnitra.

Vojenští hasiči zabezpečují jen vojenské výcvikové prostory, letecké a muniční základny a základny pohonných hmot a maziv, což jsou z hlediska požárů nejrizikovější místa. Věcnými a technickými prostředky jsou plně kompatibilní s jednotkami Ministerstva vnitra.

V roce 2002 existovalo podle § 65 a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, 44 vojenských hasičských jednotek s 808 členy. V roce 2003 byly některé jednotky delimitovány k Ministerstvu vnitra, Hasičskému záchrannému sboru České republiky, na základě usnesení vlády č. 519. (Usnesení vlády ČR ze dne 28. 5. 2003 č. 519 k převodu vybraných vojenských hasičských jednotek do struktur územně příslušných hasičských záchranných sborů krajů).

Tím se počet vojenských požárních jednotek částečně snížil. Po této úpravě bylo pod velitelstvím logistiky v podřízenosti VÚ 8677 Dašice 18 vojenských hasičských jednotek, a v podřízenosti VÚ 5333 Chlumec nad Cidlinou 2 vojenské hasičské jednotky.

U Velitelství vzdušných sil bylo dislokováno 7 vojenských hasičských jednotek a u Velitelství sil územní obrany 5 vojenských hasičských jednotek. V kompetenci Ministerstva obrany zbylo 32 vojenských hasičských jednotek.

Velitelství logistiky – v podřízenosti VÚ 8677 Dašice

Vojenská hasičská jednotka Libavá, Boletice u Českého Krumlova, Janovice, Strašice, Přáslavice, Velká Hleďsebe, Hradiště, Rapotice, Chlumec nad Cidlinou, Jince, Trávčice, Bohuslavice nad Vláří, Jaroměř, Moravský Krumlov, Konice, Bechyně, Lipník nad Bečvou a Kostelec nad Labem.

Velitelství logistiky – v podřízenosti VÚ 1337 Týniště nad Orlicí

Vojenská hasičská jednotka – Týniště nad Orlicí, Čermná nad Orlicí, Bohdalice, Mikulovice, Konice, Chotěboř – Bílek, Květná u Svitav, Trávčice, Dobronín, Vráž u Písku, Mladkov.

Velitelství logistiky – v podřízenosti V.Ú. 5333 Chlumec nad Cidlinou

Vojenská hasičská jednotka Heřmanův Městec (Kostelec u Heřmanova Městce), Halenkov.

Velitelství vzdušných sil

Vojenská hasičská jednotka Čáslav, Náměšť nad Oslavou (Sedlec-Vícenice), Pardubice, Kbely, Přerov-Bochoř, Planá u Českých Budějovic, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav.

Velitelství sil územní obrany

Vojenská hasičská jednotka Kutná Hora, Jindřichův Hradec, Rakovník, Bučovice, Olomouc.

Pro POŽÁRY.cz David Dvořáček, DiS.

Pokud některý z čtenářů může doplnit historii vojenských hasičů, může se spojit s aktivem pro historii na Dvoracekzachranar@seznam.cz. Autoři uvítají každou informaci.