„Snažíme se zachovat si nezávislost“, říká prezident České asociace hasičských důstojníků Vladimír Vlček

Ing. Vladimír Vlček, PhD. je statutárním zástupcem ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, náměstkem krajského ředitele pro IZS a operační řízení a zároveň také prezidentem České asociace hasičských důstojníků.

Zmíněnou funkci u HZS vykonává od roku 1995, předtím byl dva roky náčelníkem tehdejší Hlavní správy sboru požární ochrany. Právě o České asociaci hasičských důstojníků (ČAHD, Asociace) jsme si za ním v březnu letošního roku přijeli povídat.

Základním cílem ČAHD je vytvoření odborné platformy vedoucích činitelů profesionální požární ochrany v České republice k prosazení vysoce odborného názoru na požární ochranu ve vztahu k orgánům státní správy a samosprávy.

Jaký byl prvotní impuls, který inicioval založení Asociace?

V době, kdy jsme asociaci zakládali – tedy v letech 95–96, kdy vznikla formálně – byla v Evropě založena Federace asociací hasičských důstojníků Evropské unie (FEU, Federace). Primárně byla orientovaná na Evropskou unii a Norsko, ale my jsme nechtěli stát v této aktivitě mimo – byli jsme tak prvním východoevropským státem zapojeným do činnosti FEU.

Podmínkou byla existence nevládní organizace se statutem profesního sdružení. Proto jsme Asociaci v první fázi postavili jako sdružení ředitelů HZS – tehdy okresů – a jejich zástupců.

Asociace neměla na začátku své existence z pohledu Generálního ředitelství velkého zastání. Jádro členů se naplnilo směrem od Ostravy.

Z vaší činnosti máme místy dojem, že by to, co děláte vy, mělo mít pod sebou spíše Generální ředitelství, proč tomu tak není?

To je asi otázka na někoho jiného, ale je tady řada aspektů – zejména ze zahraničí, které jsou prokazatelné, výrazné, ale ze strany Generálního ředitelství nebyly, nejsou, nebo nechtějí být příliš uznávány.

Navíc tady v době před Asociací ani nebyl subjekt – z pohledu profesní organizace se zapojením „šéfstva“, který by oponoval nebo se snažil více zapojit do odborné oblasti požární ochrany.

A dnes se tedy Asociace, která už je na žebříčku výrazně jinde, profiluje především jak?

Ty základní oblasti jsou v podstatě tři. Byli jsme – a jsme – účastni řady mezinárodních projektů. Výstupy z těch projektů jsou naprosto transparentní, prokazatelné, my je publikujeme, ale opět – ačkoli jsme je předkládali i k dalšímu jednání – na úrovni státu se s těmito výsledky mnohdy nijak nepracuje.

V rámci České republiky jsou to granty. Ty vypisuje v oblasti požární ochrany zejména Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství HZS. Ke grantové politice se samozřejmě může přihlásit jakékoli občanské sdružení. A my jsme jedni z těch, kteří se například v oblasti odborné přípravy podílejí na metodice – ostatně vychází teď i u vás na webu (viz. Na pomoc jednotkám, nebo 2012: Odborná příprava JSDH, pozn. red.) – protože máme v Asociaci členy, kteří této problematice rozumí, mohou ji něco dát, mají spoustu zkušeností a tedy proč toho nevyužít.

Tady se nám podařilo etablovat i na půdě Generálního ředitelství. Jde nám o to, aby měly informace na poli prevence, represe, požárního sportu, TFA, vyprošťování nějaký systém, řád.

No a v neposlední řadě se jedná o naše vlastní a samostatné projekty. Když cítíme, že je někde problém, který by měl být řešen, jsme schopni iniciovat diskuzi, udělat si průzkum v rámci republiky a následně to třeba poslat dál, na mezinárodní platformu, ze které pak něco „vypadne“.

Otázkou potom je, co se s těmito výsledky pak u nás děje dál. Nicméně my máme k dispozici podklady, dotazníky (ostatně řešili jsme takto například oblast digitálního spojení, barevné provedení vozidel, přenosných žebříků apod.) a snahu posunout tyto věci v odborné rovině dál.

Z pohledu některých mezinárodních projektů vyplývá, že Asociace má mnohdy otevřenější dveře, než samostatný HZS kraje. Je to proto, že Evropská unie vnímá HZS kraje jako nedílnou součást HZS České republiky – což samozřejmě z hlediska organizačně-právního není pravda, HZS kraje je subjekt se samostatnou právní formou.

Zjistili jste v průběhu existence Asociace, že si nějakou vaši činnost třeba přebral stát nebo že jste si něco přibrali navíc? Neboli – jaký byl vývoj činnosti?

V některých oblastech došlo v průběhu doby ke sblížení stanovisek Asociace a státu. Poté, co jsme ukázali určité reálné výsledky – výkladový slovník, srovnání systémů požární ochrany v rámci Evropy – GŘ a MV zjistilo, že tady je profesní organizace, která je v některých systémových oblastech schopna pracovat.

To poté v podstatě vyvrcholilo v granty v odborné přípravě, preventivně výchovné činnosti, požárním sportu, výcviku ve vyprošťování apod. Ve spoustě věcí nyní panuje shoda a my chceme být nosným motorem především v té odborné a profesní oblasti.

Kdo všechno může být členem Asociace?

My jsme náš statut po roce 2001 změnili a dnes může být členem v podstatě kterýkoli důstojník HZS, který projeví zájem, bude platit příspěvky, bude se zúčastňovat sněmů a sněm ho odsouhlasí.

Rozšířili jsme tuto možnost i o část bývalých příslušníků, kteří jsou ve výsluze – jsou to zkušení lidé a mají stále co říct. Byla by škoda je nevyužít, odešli mnohdy z ekonomických důvodů, ale jsou stále aktivní, v aktivním věku.

Jednotlivci, výjimečné případy, mohou vstoupit i odjinud. Tyto doporučuje rada Asociace a následně o nich hlasuje sněm a zdůvodnění jejich přijetí musí být natolik významné, aby byl deklarován jednoznačný přínos pro profesní stránku a Asociaci. Stejným způsobem může do Asociace vstoupit i příslušník, který není v důstojnické hodnosti.

Spolupracujete se soukromými subjekty?

Je snaha přísně oddělit komerci od vlastní činnosti a to jak v „mateřské“ Federaci, tak i v organizaci naší. Nechceme se dostat do vlivu komerce a zájmových skupin, profesní část činnosti by tímto mohla být ovlivněna.

Samozřejmě že spolupracujeme se soukromým sektorem, ale ne na komerční bázi, pokud se nejedná o oficiální projekty, zejména mezinárodní. Snažíme se zachovat si nezávislost.

Česká hasičská sportovní federace taky sídlí tady v Ostravě, spolupracujete spo­lu?

Je to záležitost, která se vyvíjí v čase. Dáno je to tím, že máme v Asociaci spoustu členů, kteří jsou aktivní i v této sportovní oblasti, ostatně příkladem může být náš sekretář a zároveň předseda České hasičské sportovní federace Ing. Nytra.

Několik našich společných a velkých akcí ukázalo, že je můžeme dělat dohromady. Přítomnost Asociace u některých sportovních událostí jim dodává určitý punc odbornosti.

To se například týká soutěží ve vyprošťování z vozidel, přípravy rozhodčích atd. Nepřetahujeme se o granty nebo klienty, spolupráce vychází z myšlenky, že jsme schopni takovýmto projektům dát něco společně. TFA může být chápána v širším kontextu také spíše jako odborná příprava.

Byli jsme vloni první kraj, který uspořádal soutěž ve vyprošťování z vozidel pro předurčené JSDH. Akce měla velký ohlas, chceme ji podporovat a pokračovat v ní dál.

Na druhé straně v současnosti vnímám vzhledem k finanční krizi ostřejší hranu, ostřejší názorové rozdíly mezi dobrovolnými a profesionálními hasiči. K tomu bezesporu přispěl stát. To je v neprospěch občana – systému je jedno, kdo přijede. Občan potřebuje hasiče, dobře vybaveného, dobře vycvičeného, který ví, co má dělat, má na to techniku a technické prostředky a dokáže mu účinně pomoci.

Martin Kavka, POŽÁRY.cz:

Na rozhovor jsem jel s představou, podpořenou informacemi, které se k vám donesou tak nějak oklikou, že člověk na tak vysoké profesní i odborné úrovni se s redaktory webu nebude vůbec bavit. K mému překvapení bylo setkání velmi přátelské, bezprostřední. Pan Vlček na mě působil jako člověk, který ví co chce, má jasnou představu jak to realizovat a zároveň umí naslouchat.

Co vy osobně si myslíte o požárním sportu? Není jeho současný význam dnes v kontextu s TFA a vyprošťováním trochu přežitek?

Tak před čtvrtstoletím jsem i já běhal po věži a s hadicemi jako reprezentant Ostravy a kraje. Je třeba říct, že fyzickou přípravu hasičů musíme vnímat v širším úhlu pohledu. Není to jen TFA a vyprošťování, jsou to i klasické sporty, počínaje například fotbalem.

Požární sport je především ze zahraničního vnímání určitým fenoménem. Souhlasím s vámi v tom, že těch reálných prvků, společných se zásahovou činností, je málo. Na druhou stranu nemůžeme pominout skutečnost, že vztah mezi tímto druhem sportu a požární ochranou je mnohem bližší, nežli u jakékoli jiné profese.

Když se to zkombinuje s fyzickou přípravou a výchovou například i mladých hasičů, nebylo by asi úplně vhodné oddělit tento sport od hasičiny jako takové.

Vy jste se nikdy neangažovali politicky. Ale v roce 2010 jste tehdejšímu ministru vnitra Johnovi poslali dopis s žádostí o setkání, došlo k němu?

V roce 2010, kdy nastaly první výrazné finanční restrikce ve Sboru, jsme informovali ministra, že jsme (Asociace) tady a že jsme připraveni diskutovat. Bohužel nám bylo ze strany šéfa kanceláře ministra odpovězeno, že si naší práce váží, přeje nám mnoho úspěchu, ale ať se obrátíme přímo na generála Štěpána.

My jsme však spolupráci mezi ČAHD a GŘ chtěli už v minulosti posílit nějakou smlouvou, aby bylo jasné, které oblasti by Asociace mohla dát směr, když pominu spolupráci na Pyromeetingu apod. Za generála Štěpána se nám to nepodařilo. Ke každé dohodě musí být dvě strany. Snad se nám to podaří nyní.

Obdobný dopis, jako ministru Johnovi, jsme s předstihem zaslali i současnému ministru Kubicemu. Ten slíbil, že se sněmu Asociace zúčastní, ale bohužel byl několik minut před začátkem někam odvolán a zúčastnit se nemohl.

Shodli jsme se na tom, že situace v současnosti není lepší, naopak je více kritická – v souvislosti s dalším krácením rozpočtu ve Sboru – a tak jsme seznámili 1. náměstka ministra vnitra a následně i ministra o tom, co je Asociace a jak funguje. No a v současné době záleží na nich, zdali Asociaci budou chtít využít nebo nikoli.

Kde získává Asociace finance?

Hlavním zdrojem jsou – kromě příspěvků členů – granty, především z mezinárodních projektů. Byli jsme účastni na projektech, jako je např. jazyková příprava operátorů na operačních střediscích, požární bezpečnosti hotelů atd. Výstupy samozřejmě předáváme i dále na úroveň GŘ, otázkou opět je, jak se s nimi následně nakládá.

Nezkoušeli jste získat nějaké finance z grantů Ministerstva školství, v rámci vzdělávání?

Na několika úrovních jsme představili naše projekty na preventivně-výchovnou činnost, zejména na úrovni krajů, ale k zapojení do grantů ministerstva bohužel nedošlo.

Jak vnímáte plány na úspory v letech 2013 a 2014, je to vůbec reálné?

Možná budete trochu překvapeni, ale já v současné době žádné konkrétní plány neznám. Čísla jsou sice faktem, ale fakt znamená, že současný systém – pokud jsou čísla validní – nelze provozovat v současné podobě.

A může Asociace, která má nějaký hlas a odbornost, do tohoto vstoupit? Děláte to? Navrhujete řešení?

Že chce Asociace do podobných jednání vstoupit jsme deklarovali našimi dopisy ministrům. Je však otázkou, zdali v tomto Asociaci někdo osloví.

Nepředpokládám, že nás osloví Generální ředitelství. Pokud to udělá ministerstvo, podle zadání bychom se s tím zřejmě profesně vyrovnali – byli bychom schopni říct, jak to funguje v jiných státech, jak je to z hlediska řízení, počtu lidí a podobně.

Nechci ale předbíhat, je možné, že generální ředitel má vlastní filozofii, jak danou situaci zvládnout.

Vy nejste a ani nechcete být odborovou organizací. Ale neplánujete se v některých oblastech více angažovat, více se stavět za ty tzv. obyčejné hasiče? Více informovat o tom, co děláte?

Možná máte pravdu v tom, že naše role by mohla být iniciativnější, možná málo publikujeme, málo vystupujeme na veřejnosti apod. Na druhé straně jsme poněkud frustrovaní z toho, že o náš názor není až takový zájem. V minulosti se tady stalo pravidlem, že všechny názory jiné, než oficiální, jsou názory špatné.

Situace se bohužel dostala do takového stavu, že veškerá kritika je kritikou nemístnou, kterou je potřeba potlačit. Namísto toho, aby se diskutovalo o věcnosti problému. Proti sobě se staví dobrovolní a profesionální hasiči, profesionální a podnikoví hasiči, mokří a suší hasiči. To je principiálně špatně.

Spousta těchto problémů však není vydiskutovaná ani v rámci Sboru proto, že diskuze jaksi není na pořadu dne. Pozice Asociace v tomto není úplně jednoduchá. Navíc je to sdružení občanů. Není to názor Vlčka, nebo Ošlejška – jako viceprezidenta. Když přijdeme s nějakým názorem, také si ho musíme nejdřív vyříkat vnitřně.

Na svém posledním vystoupení jsem připodobnil situaci ve Sboru – pokud dojde k naplnění finančních restrikcí, o kterých se mluví – k roku 92, kdy byl rovněž Sbor na scestí. Avšak na rozdíl od této doby vnímám bohužel v současnosti z pohledu managementu snahu nic neměnit.

Za rozhovor děkujeme