Smutná vizitka policejní práce

Při pátrání po malém Matějovi Chrásteckém na vnitru nevěděla levá, co dělá pravá.

Může to znít tvrdě, možná až cynicky. Ale policejní důstojníci, zodpovědní za průběh terénního pátrání po malém Matějovi Chrásteckém z Olomoucka, by se nyní měli začít modlit. Modlit za to, aby pitva a kriminalistické expertízy ukázaly, že malý chlapec zemřel bezprostředně po pádu z vlaku.

Proč? Protože pokud by nezemřel ihned po pádu, záchrana jeho života mohla záviset na rychlosti pátrací akce. A tu policisté totálně zbabrali. A vidina, že malý Matěj umíral pod železničním náspem celé dlouhé hodiny sám, aniž by se dočkal pomoci, ta je více než smutnou vizitkou policejní práce.

Ať už výslechy a svědectví bezprostředně po ohlášení události napovídaly cokoliv, pokud se ztratilo dítě z vlaku, prohledání celého okolí tratě mělo být jedním z prvních kroků. Záchranářská akce, pokud má mít naději na úspěch, musí začít okamžitě. A dané území je potřeba prověřit co nejrychleji, počítáno v řádu hodin, nikoliv dnů, či dokonce týdne, jak se tomu stalo v tomto případě.

Místo týdne mohlo pátrání trvat jen den a půl

Že to rychleji nejde? Že policisté z Olomoucka použili pro pátrání podél kolejí všechny dostupné lidi a prostředky? To bohužel není pravda. Policisté totiž nevyužili jednu z nejúčinnějších a nejrychlejších záchranářských pátracích metod, kterou navíc právě jejich resort, tedy ministerstvo vnitra, může nasadit: Nepovolali záchranáře se psy. Přitom specializovanou jednotku složenou jak z profesionálních psovodů, tak i z dobrovolníků již od roku 2003 budují jejich resortní kolegové, tedy hasiči.

Zkušenosti z praxe, které jsou navíc v dnešní době podložené i dostatkem zahraničních zkušeností a odborných studií, ukazují, že při využití správné taktiky by stačilo i nasazení pouhé poloviny ze současné dvacítky speciálních psů. Desítka kynologů by stačila k tomu, aby pátrací akce netrvala týden, ale při hrubém propočtu asi šestatřicet hodin.

Do méně než šestatřiceti hodin mohly být bezpečně prohledány koleje, náspy a sto metrů okolí po obou stranách tratě. A to po celé délce oněch šestnácti kilometrů železnice mezi Olomoucí a obcí, kde byl Matěj nalezen. Místo týdne – den a půl? Že to zní fantasticky? Ano, kombinace psího čichu a správné taktiky totiž dává fantastické možnosti. A ve světě už si to dávno uvědomují.

A asi nikoho nepřekvapí, že ve využití psů pro bezpečnostní a záchranářské složky jsou nyní ve světě velmocemi země jako Spojené státy, Izrael či třeba Francie. A například heslo izraelských kynologických záchranářů „Co člověk nevidí na metr, my cítíme na sto metrů“ přesně vystihuje možnosti čtyřnohých záchranářů. Stačí letmý dotaz u odborníků či pohled do studií na toto téma, aby člověk zjistil, že jeden kvalifikovaný pes dokáže v závislosti na podmínkách nahradit třeba i sto dvacet metrů širokou rojnici, přičemž jeho postup terénem je daleko rychlejší. Navíc jeho schopnost detekovat člověka není, na rozdíl od policistů v rojnici či helikoptéry, závislá na viditelnosti či teplotě, a mohou tedy pracovat i v noci.

Policii ovládá byrokratický moloch a nekompetence

Odborná a pracovní kritéria, která musejí splňovat psí záchranáři zařazení do hasičské jednotky, odpovídají světovým standardům. Pokud by olomoučtí policisté vznesli požadavek na jejich nasazení, hasiči jsou schopni zařídit i jejich svoz na místo nasazení. Ale asi nejparadoxnější na celé situaci je to, že mezi tyto kvalifikované záchranářské specialisty se nedávno zařadilo i několik psovodů ze samotné Policie ČR. A jeden z nich dokonce pracuje přímo na kynologickém odboru policejního prezidia.

Zdá se však, že ani tato skutečnost nedokázala policejním aparátem pohnout a prolnout natolik, aby olomoučtí policisté tuto možnost vzali na vědomí.

Ať už je přesná doba úmrtí malého Matěje jakákoliv, pokus o pátrací akci v celé nahotě ukázal, jak moc byrokratický moloch a nekompetence tuzemskou policii ovládá. Z celé akce je jasné, že nejen policejní aparát, ale ministerstvo vnitra jako celek není v současnosti schopné koordinovat ani to, aby levá ruka věděla, co dělá pravá. Jak jinak si vysvětlit, že má k dispozici specialisty, kteří by mohli zachránit lidský život, ale ti zůstávají sedět doma?

Na neschopnost doplácejí ti nejnevinnější

Vysvětlení může být několik. Možná je olomoučtí policisté nepovolali proto, že o jejich existenci prostě ani nevědí. Možná je nepovolali proto, že vztahy mezi policií a hasiči také nejsou úplně ideální. Ať už je ale důvod jakýkoliv, na tuto neschopnost a zkostnatělost celého bezpečnostního aparátu v zemi doplácejí ti nejnevinnější. Totiž ti, jejichž životy mají být chráněny a zachraňovány. A v tomto případě možná i malý Matěj.

***

"Zkušenosti z praxe, které jsou podložené i dostatkem odborných studií, ukazují, že při využití správné taktiky by postačilo i nasazení pouhé desítky speciálních psů. Při jejich použití by pátrací akce netrvala týden, ale při hrubém propočtu asi šestatřicet hodin.

pro Lidovky.cz napsal Dušan Stuchlík editor magazínu Rescue Report

Foto: iDnes.cz