Velikonoční glosa: Hasiči a alkohol, realita či nesmysl?

Věčné téma, které se omílá od nepaměti. Je to opravdu s hasiči a jejich vztahem k alkoholu takové, jak se dle některých hlasů povídá či je skutečnost úplně jiná? Nechybí zde racionální pohled na věc? Možná i nadhled?

Druhy jednotek požární ochrany znají všichni, ale pro pořádek: jsou to profesionální hasiči z řad HZS ČR (čili státní) pak následují profesionální hasiči podniků (HZSP) a v neposlední řadě to jsou dobrovolní hasiči všech kategorií.

Vzhledem k tomu, že jsme Češi, tedy národ pivařů, nenalhávejme si, že se tohoto požitku zříkají i hasiči. Profesionální z řad státních či podnikových jednotek pochopitelně na svých služebnách pivo pít nemůžou, ale po službě si ho rád dá mnohý z nich.

Nic si planě nenalhávejme, do té hospody si po šichtě zajde spousta z nich, jako je tomu běžné i u ostatních povolání. Bývaly doby, kdy se chodilo na pivo hned po práci, tedy po sedmé ráno a to nejen v Praze, Brně či Ostravě.

Občas se toto povede i v dnešní době, která se bohužel vyznačuje honěním peněz, proto hasiči jsou nuceni si tento požitek z ekonomických důvodů odpustit.

Tudíž se na to ranní pivo nechodí tak často, jako dřív, zpravidla to bývá po nějakém větším nočním případu.

V době ne zas tak dávné, řekněme ještě pár let po revoluci, si i ten hasič z povolání dal pivo ve službě. Ano, ten zapovězený alkoholický nápoj! I když tehdejší osmička snad ani pivem nebyla. Při požáru lesa, kde člověk potí krev, přijde ten studený lahváč oproti teplé nebo studené minerálce opravdu vhod.

Že to bylo, resp. je proti předpisům, ano, bezpochyby – ale toto je jen konstatování reality – a to nejen u hasičů. Vzpomeňme na kombajnéry a práci při žních apod.

Že si před lety dal ve službě na stanici pivo v rozumné míře mnohý hasič, je také pouze a jen konstatování reality, ostatně pivo si dalo v práci spousta profesí.

Dnes je toto prakticky nemyslitelné, ne snad, že by byl předpis v tomto směru přísnější, ale je prostě jiná doba a lidé si nedovolí všemožné výstřelky třeba i proto, že se bojí, aby je „správný“ kolega nepotopil, i když předpisově.

U již zmíněných lesních požárů či jiných podobných déletrvajících společných zásahů několika jednotek se s tímto však setkat stále, ale to jsou vskutku výjimečné situace, které lze spočítat na prstech jedné ruky.

Ani toto však oficiálně nikdo přiznat nemůže, což je pochopitelné.

Zcela jiná je situace v řadách jednotek dobrovolných hasičů. Ti mnohdy vypadají jako přeborníci v chlastu. Na druhou stranu: kdo nevypadá? Bohužel pro spoustu moralistů je pro toto měřítkem i jen jedno pivo.

Dobrovolní hasiči jsou dle slova dobrovolní. Čili když jdou na pivo, tak proč ne? Mají volno, nemají stálou službu, vyjma některých JPO kategorie II.

Proč některých? Ne všude se dodržuje předpis o JPO této kategorie, nabízí se otázka, co je horší: zdali hasič po několika pivech, schopný plného nasazení, nebo dle předpisu funkční, avšak dle reálné situace nevýjezdu schopná JPO kategorie II?

Dobrovolní hasiči z JPO III a výše jsou prostě a jen nadšenci, nic více a nic méně. Nelze jim v rámci pohotovosti vyjma krizových stavů nařizovat. Tak prostě na té vesnici či městě jdou i na to pivo, proložené kořalkou.

Otázka je, když nastane výjezd.

Zvítězí soudnost a zdravý rozum nebo akčnost? Ve druhém případu je to velmi tenká hranice s malérem nejhoršího rázu.

Nutno si ovšem uvědomit a vzít na zřetel čistě hypotetickou otázku, co kdyby začal hořet dům naproti hospodě, kde zrovna členové jednotky, mající normální volno po své práci, sedí a popíjejí.

Z oken křičí člověk, bez jejich pomoci se neobejde, protože nejbližší profesionální JPO to sem má dobrých 18 minut jízdy, JPO II v okolí není. Zasáhnout i přes požitý alkohol, či nezasáhnout a čekat?

Jasně, představme si strojníka z řad JPO SDH, když vyjede, byť jen 200 metrů od zbrojnice pod vlivem a náhodou dojde k nehodě – je jedno, jaké bude mít následky. Co ale ten člověk v hořícím domě?

Zkusme se vžít do situace, že ti hasiči mají vypité jedno dvě piva, mají zasáhnout i přes možné riziko, nebo mají nebohého nechat uhořet?

Zdá se vám to jako fikce? Jako přitažené za vlasy? Ne, toto je velmi reálný možný scénář skutečného zásahu a teď babo raď. Předpisy hovoří jasně, ale realita je jiná věc…

Další, dnes zejména odbornou veřejností na našem serveru je propírané téma hasičských soutěží a plesů. Ano, i zde hasiči konzumují alkohol. A to považte, v pracovních stejnokrojích PS I či PS II!

Je to opravdu takový problém, jak z něj někteří jakoby svědomití hasiči dělají? Není.

Podívejme se např. na myslivce, ti také po honech popíjejí ve svých stejnokrojích, fotbalisté z okresních přeborů pak ve svých týmových teplákových soupravách. Řeší toto někdo? Zejména z jejich řad? Nikoliv.

Dobrovolní kolegové v sousedním Rakousku, Německu, Polsku ale i v USA se třeba scházejí několik dní v týdnu na své stanici, ugrilují si masakus, popijí plechovková či točená piva a nic se neděje, nikdo to neřeší. Jsou na stanici, mají na sobě stejnokroj sboru a není to problém.

Dokonce i v USA mají dobrovolní hasiči soutěže, kde se taktéž konzumuje alkohol a přitom na sobě mají služební oblečení a nikdo se nad tím nepozastaví.

U nás je tomu však pravý opak, je zde spousta svědomitých, uvědomělých hasičů, pro které je alkohol tabu. Resp. není, ale nenapijí se v uniformě, za to se zlijí v civilu a křičí, že jsou hasiči.

Ano, v případě soutěží v požárním sportu se spousta dobráků napije a přiznejme si, že leckdy přebere – ale toto se prostě stává běžně i u jiných dobrovolných spolků, výše uvedených.

Nadává snad někdo na ovlivněné myslivce v jejich mundůrech? Nenadává. Pokud tedy neseberou flinty a nezačnou rozstřelovat vesnické pouliční lampy.

Setkávám se s dobrovolnými hasiči po celé republice, pro jejich spoluobčany jsou právě hasičské akce mnohdy jediným společensko-kulturním vyžitím v obci a slova na téma hasič a alkohol vůbec neřeší.

Nemají proč. Vědí, co jejich hasiči dělají.

Rovněž propíraným faktem je to, že dobrovolní hasiči si zajdou po zásahu na pivo ještě v PS II – ano, a proč ne? Lze namítat, že v případě toho, když se jim podaří se napít víc, než je zdrávo, že tak činí v majetku obce. Dle toho by neměl asi hasič prakticky vylézt v PS II jinde, než na zbrojnici. To je ale hloupost.

Mnozí představitelé měst a obcí pobírají peníze na ošacení, ve kterém se veřejně prezentují a i v něm popíjejí na nejrůznějších akcích alkohol, opět, řeší to někdo? Ne.

V případě hasičů se dá hovořit o jakési ostudě pro sbor či jednotku. Pokud je jejich chování nepřípustné, pak bezesporu ano, ale pokud si zajdou členové výjezdové jednotky na tři piva po zásahu ještě v PS II, proč ne.

Co je vlastně pro hasiče horší, když si dá člen JPO III po zásahu pivo v hospodě, kde mu spoluobčané děkují za odvedenou práci, nebo motající se vrcholový představitel SDH na nějaké slavnosti, oblečený do slavnostní uniformy?

V řadách veřejnosti hasiči již dávno nejsou jen ti kořalové, toto si hloupě nalhává, nutno podotknout že bohužel, stále spousta hasičů sama sobě bez ohledu na veřejný pohled.

Podle některých by si takovýto člověk neměl dát ani skleničku sektu, ale podívejme se na šéfy HZS, když se např. otevírá nějaká nová stanice a proběhne slavnostní přípitek. Má jim to někdo za zlé? Nemá.

Co třeba koneckonců i ministři vlády, i ti se napijí při podobných příležitostech. O poslancích ani nemluvě, a to jsou také v práci.

Tento článek nemá za cíl omlouvat alkohol u hasičů, rovněž ani nemá nabádat k jeho požívání, jen konstatuje holý fakt a realitu věci tak, jak ji vidí autor.