Pinzgauer 710/712

Legendární rakouský terénní automobil lze dodnes vídat v různých provedeních u mnoha sborů celé Evropy.

Terénní automobil Pinzgauer je skutečně legendou ve své třídě. Jeho neskutečné jízdní vlastnosti ocenilo za téměř 40 let výroby opravdu mnoho uživatelů z řad armády, lesníků, zemědělců, horských služeb a dalších institucí, hasiče pochopitelně nevyjímaje. Nájezdové úhly vpředu/vzadu jsou 40/45/45°, boční dostupnost 35°, přejezdový úhel 125/132°, stoupavost 100%, brodivost 700 mm. Pinzgauer je výrobkem rakouské firmy Steyr-Puch, později Steyr-Daimler-Puch. Ta jej však v dnešní době již nevyrábí, jeho licenční výroba probíhá od roku 2000 již pouze ve Velké Británii u firmy Pinzgauer Ltd.

Historie vozidla Pinzgauer je vskutku dlouhá. Tento automobil je vlastně přímým následovníkem předchozího typu, který měl označení Haflinger. Ten se vyráběl již od začátku 50. let minulého století zejména pro potřeby zemědělců a armády (tedy podobná historie jako konkurenční Unimog). Např. ve švýcarské armádě sloužil poslední automobil tohoto jména, tedy Haflinger, až do roku 2003. Haflinger byl de facto takový větší Jeep s motorem umístěným vzadu, a tak z důvodu potřeby prostornějšího automobilu byl vyvinut Pinzgauer s motorem umístěným vpředu. Tím se dosáhlo více prostoru v zadní části vozidla. Konstrukce podvozku však zůstala zachována.

První prototyp Pinzgauera byl postaven v roce 1965 a zdaleka se nepodobal pozdějšímu sériovému provedení. Samotná výroba prvních sériových kusů začala až v roce 1971 – model 710, tedy čtyřkolka, ten vyjel z výrobního závodu Steyr-Daimler-Puch v rakouském Grazu přesně 17. května 1971. Model 712 – šestikolka se vyrábí od roku 1972, stejně tak i jeho civilní verze. Prvním odběratelem byla rakouská a švýcarská armáda, která měla na tyto automobily několik připomínek. Firma požadavkům vyhověla, a tak se Pinzgauer po mírných úpravách např. náprav vyráběl v nezměněné podobě až do roku 1985. Za téměř 15 let produkce opustilo výrobní bránu továrny téměř 20 000 těchto vozidel, samozřejmě obou typů 710 i 712. Na přání zákazníků se dokonce vyrobil i větší model, který měl moderní turbodiesel od Volkswagenu.

V současnosti jsou ve výrobním programu továrny Pinzgauer Ltd. se sídlem v Guildfordu (tam se mimo jiné vyrábějí i hasičská vozidla značky Dennis) moderní verze s označením 716 a 718, resp. Protector Pinzgauer X-M (X-treme Mobility). Jsou to de facto jen šestikolky, čtyřkolka se již téměř nevyrábí, není po ní velká poptávka. Design nese i nadále charakteristické rysy klasického Pinzgauera, jen vnitřní ústrojí je jiné, ABS, motor Volkswagen dnes splňuje emisní normu Euro III, rovněž tento 2.5 litrový 5ti válec disponuje větším výkonem než původní čtyř či šestiválcové agregáty VW, automatická převodovka, možnost práce jak v arktických klimatických podmínkách, tak i na poušti. Podvozek stále tvoří centrální nosná roura a výkyvné polonápravy. Pohon je stabilně zajištěn buď na všech šest kol, či jen na čtyři kola s volitelným náhonem třetí nápravy, je to dle verze vozu. Skoro jako naše Tatra…ale o tom až v závěru článku. Protector Pinzgauer X-M (X-treme Mobility) je dnes prostě moderní všestranný terénní automobil střední kategorie.

Teď tedy konečně něco k jeho hasičským verzím. V Rakousku jej můžeme spatřit jako obdobu naší Avie DA, tedy Kleinlöschfahrzeug mit Allrad (KLF-A). Je veskrze určen pro osádku 8–9 hasičů, v zadní části se nachází přenosná motorová stříkačka a hadicové příslušenství. Ve většině případů vozy KLF-A nepostavila žádná renomovaná firma, nýbrž si jejich přestavbu provedli hasiči sami. Dále lze spatřit, a to ve více zemích Evropy, Pinzgauery jako vozy TLF-A, tedy jako cisternovou automobilovou stříkačku. Nejčastěji má vodní nádrž na 1000 l a výkon čerpadla bývá obyčejně kolem 2000 l/min. Osádku tvoří 4–5 hasičů. Tyto malé cisterny, nezřídka určené pro boj s lesními požáry, již pocházejí ve většině případů z dílen firem vyrábějících hasičskou techniku jako např. Rosenbauer, Ziegler, Lohr-MAGIRUS, Metz. Ve Velké Británii se tyto hasičské vozy značí jako All-Terrain Light Pumping Appliance či jen Light Fire Appliance a nástavby pocházejí od firem Angloco a John Dennis Coachbuilders (dříve Saxon). Mají zpravidla vodní nádrž od 500 do 1000 l vody, čerpadlo s výkonem do 1000 l/min (stabilní či přenosné) a základní požární vybavení, jejich osádku tvoří 4 hasiči. Kromě těchto „klasických“ nástaveb jsou na tyto automobily montovány ještě speciální jako např. technická apod. Pinzgauery existují v mnoha variantách, staví se na nich speciální policejní vozidla, sanitky, slouží pro účely speciálních jednotek, parašutistů atd. Auto není moc pohledné, ale bezesporu plní bezvadně všechny účely, pro které je vyráběné. Což je u jeho uživatelů tím hlavním měřítkem. Ve fotogalerii se můžete sami přesvědčit, že se s Pinzgauerem dají dělat vskutku psí kusy.

Zde máte stručný popis All-Terrain Light Pumping Appliance Pinzgauer od firmy Angloco:

Podvozek: Pinzgauer 718 Turbo D 6×6 resp. 6×4, třetí náprava je odpojitelná
Celková hmotnost: 4950 kg
Motor: VW 2.5 litrový dieselový pětiválec s turbem
Výkon motoru: 134 koní
Max. rychlost: 120 km/h
Osádka: 2+2
Nástavba/vestavba: Angloco Ltd.
Vodní nádrž: 550 l
Čerpadlo: přenosná stříkačka 800 l/min
Nástavba: vychází z karoserie vozidla, skříně kryjí hliníkové roletky
Vybavení: dýchací přístroje, hadicové příslušenství, žebříky, savice, VRZ, hadicový naviják atd.

Teď něco k samotnému technickému popisu vlastností podvozku původní první řady Pinzgauer 710/712 4×4/6×6:

Délka: 4175/4955 mm
Šířka: 1760 mm
Výška: 2045 mm
Rozvor: 2200/2000+980 mm
Hmotnost vozidla: 1950–2100/2350–2600 kg
Užitečné zatížení: 1000/1500 kg
Pohon: stálý 4×4/6×6
Objem nádrže PHM: 75 l
Nájezdové úhly vpředu/vzadu: 40/45/45°
Boční dostupnost: 35°
Přejezdový úhel: 125/132°
Stoupavost: 100%
Brodivost: 700 mm
Motor: vzduchem chlazený benzinový řadový čtyřválec VW OHV o objemu 2499 ccm
Výkon: 64/87 koní při 4000 ot/min
Max. rychlost: 100 km/h
Spojka: Fichtel & Sachs
Převodovka: manuální pětistupňová ZF
Rozvodovka: ZF
Původní pneumatiky: Semperit 245–16

A slíbená perlička závěrem. Víte, kdo stojí za vývojem Pinzgauera? Rakouský konstruktér automobilů Hans Ledwinka, odtud tedy vane koncepce automobilu s centrální rourou a kyvnými nápravami, kterou předtím použil během své práce pro českou Tatru, kde byl mnoho let technickým ředitelem. Jeho výjimečný technický talent byl oceněn v zahraničí: v roce 1944 získal čestný doktorát vídeňské techniky, o osm let později obdržel tento blízký spolupracovník další automobilové legendy, tedy Ferdinanda Porsche, čestné vyznamenání Svazu německých inženýrů a v říjnu 1961 mu byl udělen čestný kříž za vědu a umění I. třídy rakouského prezidenta. V kopřivnické Tatře působil bezmála 40 let. Svou osobní genialitou a nevšední schopností realizovat danou myšlenku vešel do dějin techniky.

V roce 1945 byl u nás odsouzen za spolupráci s nacisty a byl vězněn až do roku 1951. Poté využil možnosti odejít do Německa. Od roku 1953 až do smrti žil v Mnichově, kde se konstrukci automobilů věnoval do velmi vysokého věku. Zemřel 2. března roku 1967. Jeho syn se později stal hlavním inženýrem firmy Steyr.

Foto a info: weby hasičů, sběratelů, firemní stránky, wikipedia