Četli jsme: Аэродромные пожарные автомобили/Letištní požární vozidla

Představujeme vám odbornou publikaci, která se v překladu jmenuje Letištní požární vozidla. Vyšla v Moskvě v roce 2010 v rámci plánované edice Požární automobil v SSSR. Jejím autorem je Aleksandr Vladimirovič Karpov, podplukovník ve výslužbě, mimo jiné bývalý inspektor centrální požární inspekce Ruska.

Kniha přehledně mapuje historii vzniku a vývoje letištních hasičských zásahových automobilů v bývalém Sovětském Svazu (SSSR). Podrobně se věnuje těm nejrozšířenějším typům vozidel, jejich vybavení a účelu nasazení. Vše je chronologicky řazeno od 30. let minulého století až do roku 1991.

První zmínka o požárních automobilech, upravených pro službu na letištích, je již z 30. let minulého století. Z této doby se však podařilo autorovi najít i přes velkou snahu jen málo informací a fotografií. O to více údajů pochází z let padesátých, kterým dominovala letištní cisterna na podvozku Zil 157 a Zil 131. Ty jsou zde podrobně popsány včetně bohaté obrazové přílohy, kde najdeme i nákresy vozidel, jejich čerpadel a dalšího vybavení. Je zde také uvedeno nasazení těchto automobilů.

Následuje kapitola o legendárním automobilu s označením AA-60 na neskutečně robustním osmikolovém podvozku Maz 543. Takto detailně popsaný je kromě této knihy snad jen v originálním návodu k obsluze. Opět zde nechybí podrobná technicko-taktická charakteristika a jednotlivé nákresy.

Po vozidlu AA-60 následuje několik typů pěnových speciálů včetně přívěsných či návěsových přepravníků se zařízením na plošné pokrytí letištní ranveje. Zajímavý je postup pokládky pěny pomocí dvojice vozidel – cisterny a pěnového přepravníku. Cisterna jede před ním, přes nataženou hadici dodává vodu pro výrobu pěny, která leze ven z obrovského rukávu druhého vozu. Vůbec systém užívání pěny a prostředků na její výrobu je v bývalém SSSR a jeho následnických státech naprosto odlišný, než je tomu prakticky na celém světě.

Celých 11 stran je věnováno nástupci Mazu 543, tedy vozu AA-60 na podvozku Maz 7310, nazývanému Uragán. S ním se můžete setkat ještě dnes na většině letišť bývalého Sovětského Svazu. Pro laika je to na pohled stejné vozidlo, avšak jeho celkové technicko-taktické charakteristiky vycházejí lépe, než u předešlého modelu.

Pročteme kapitolu Uragán a jsme u letištních hasičských vozidel, používaných v SSSR, avšak vyrobených v zahraničí. Největšímu zájmu autora se zde těší automobil se sovětským označením AA-120, v Evropě známý jako „Pathfinder Chubb Fire“. Zmíněn je samozřejmě i starý dobrý „Faun“ a nezapomnělo se ani na naší Tatru 815 CAS 32. O té je zde sice jen několik řádků, ale je tam.

Závěr patří speciálu na podvozku Maz 7310 Uragán. Nese označení APS-70 a jedná o kombinaci dnešních záchranných a evakuačních schodů s cisternou a unikátním řezacím nástavcem na konci evakuačního ramene, kde se nachází konfigurace rozbrušovacích adaptérů pro vytvoření otvoru do letadel. Základní část nástavby vychází z modelu AA-60, zbytek je však zcela jiný. A.V. Karpov tento unikát popisuje stejně podrobně, jako AA-60.

Kniha Letištní požární vozidla je dokonalou encyklopedií všech zásadních hasičských speciálů ze sovětských letišť. Shánění materiálů a samotná práce na ní zabrala autorovi několik let. Pro nás, relativně starší, není ani problémem to, že je v azbuce. Ba naopak toto dodává na její autentičnosti. Na škodu jsou jen černobílé fotografie, v některých případech nikterak kvalitní, ale s tím se nedá dělat nic, autor je rád, že k některým modelům vůbec nějaké sehnal, což je pochopitelné.

Аэродромные пожарные автомобили/Letištní požární vozidla