Dobrovolní hasiči a alkohol tak, jak to viděl jeden z nich v roce 1905

Věstník Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého, konkrétně jeho sešit č. 11, vydaný 10. června 1905 otiskl dopis jednatele nejmenovaného sboru, hasiče tělem i duší, který charakterizuje sbor v jeho sousední obci A následovně.

Před lety, když byl založen sbor v A, nebylo v okolí sboru, který by se mu byl mohl rovnati. Bylo to zásluhou tehdejšího velitele př. M. Ale byla chyba, že členové uvykli si každý požár (často totiž v obci a v okolí hořelo) zapíti pivem, kterého bylo dost.

Dokud velitel mohl vše, jak se říká „zatáhnout“, bylo dobře. Jakmile však onemocněl a píva nedával, slábl sbor v činnosti. Když velitel zemřel, nebyl sbor leč jen na papíře; ani ke hrobu nedoprovodil svého velitele.

Tak vyhlíží sbor založený a udržovaný pivem.

Když 20. t. m. nedaleko obce vypukl požár (hořel stoh), nešel sbor již ani k požáru. Má prý dosud 4 činné členy, z nich však ani jeden nepřišel se podívat k ohni. Pouze jakýsi soused přišel hájit vedlejšího stohu, vlastního to majetku.

A laskavý čtenáři, zeptáš se, kde je obec A a jak se jmenuje?

Není to zapadlá vesnička. Je to městys s více než 100 čísly popisnými a v samém srdci – ve středu Čech.

Pivem založeny byly sice a dříve byly tu i tam zakládány sbory i udržovány. A jaký je to základ! Vratký, nespolehlivý, který se sřítí střemhlav při první příležitosti. Co se stalo v městyse A, stalo se jinde. Nadšení vyvolané a udržované alkoholem je chvilkové nadšení, je zápal okamžitý bez přesvědčení, je bublina mýdlová, která se za chvíli rozplyne v niveč.

Než takového nadšení, raději netečnost; než takový sbor, raději nic! Ten alkohol! Co zhoubného, již provedl a nám často uškodil!

Potírejme jej stále a soustavně, by nevzklíčil v našich řadách. A kde vzklíčil, šlápněme na hlavu jeho, plnou jedu otravného!