Hasící Boeing 747 Jumbo Jet

Létající rybník v americkém pojetí společnosti Evergreen s výstižným označením SUPERTANKER.

V USA začal před několika lety vývoj obřího hasícího letounu. Jedná se o typ Boeing 747, modelové označení 200 F, resp. 273 C , tedy nákladní letoun, který má odklápěcí příď. Že by díky svému velkému nákladovému prostoru právě z něj mohl být dokonalý hasící letoun s velkým množstvím přepravované hasící směsi, to byl nápad lidí od letecké společností Evergreen International, jeho nynějšího provozatele. Pochopitelně se z počátku našlo velmi mnoho jedinců nepřejících tomuto projektu. Avšak požární Jumbo Jet opravdu po čase vznikl. Tým více jak 50 inženýrů strávil nad jeho realizací úctyhodných 20 000 hodin práce. Přes velmi složité schvalovací procesy požární 747, jenž nese název SUPERTANKER, v dnešní době provádí svoji prezentaci po celém území USA, při které demonstruje hašení za pomoci neuvěřitelných téměř 80 000 l vody, které má ve svých útrobách!

Jak je psáno výše, vývoj a vznik letounu nebyl vůbec jednoduchý. Když byl zvolen typ letounu, Evergreen se musel obrátit se svým nápadem na konstrukční inženýry firmy Boeing, zda je vůbec možné tento projekt uskutečnit. Hasící letoun musí splňovat mnoho těžkých kritérií pro úspěšný výkon služby jako např. létání při shozech v malé výšce. To byla jedna z věcí, u kterých si nikdo nebyl moc jist, zda to Jumbo zvládne. Přeci jen, je to obrovský proudový dopravní letoun, který je využíván pro jiné své přednosti a hlavně na jiné úkoly. Když bylo několika pilotům sděleno, o jaký projekt se bude jednat, většina z nich prohlásila, že by s tímto Boeingem nikdy ani nevzlétla. Každopádně po kladném vyjádření konstrukčních inženýrů od Boeingů se mohlo vše rozjet na plné obrátky. Zde je však ještě nutno uvést, že velký odpůrce tohoto projektu, profesor William Kauffman, odborník na leteckou a vesmírnou problematiku na „University of Michigan“ prohlásil, že mu při neoficiálním rozhovoru jeden z hlavních inženýrů Boeingu sdělil, že projekt SUPERTANKER je čirý nesmysl atd. Takže jak se říká „babo raď "kde je pravda. Skeptický však nebyl jen on, ale i budoucí potenciální uživatelé, tedy ministerstvo vnitra, hospodářství, lesnictví a další subjekty. Nicméně i přes všechny problémy se dílo podařilo. Po nekonečných hodinách u "rýsovacích prken“ se skutečně postavil hasící Jumbo Jet. Krom mnoha tisíců hodin práce nelze však ani opomenout finanční stránku projektu. Ta se vyšplhala během tří let na částku 40 000 000 USD.

Jeho provozovatel, firma Evergreen Supertanker Services, Inc., Pinal Air Park Rd. Marana, AZ 85653, USA, Jumbo v současnosti velmi úspěšně předvádí potenciálním uživatelům po celých Spojených Státech. Cílem je proniknout i mimo území USA. Jedná se tedy o jakousi konkurenci na našem webu kdysi představeného letounu Iljušin Il-76 od ruského EMERCOMu a aliance Global Emergency Response (GER) viz článek zde. Právě již zmíněný profesor Kauffman je velký zastánce ruského stroje. Iljušin je jistě výborný a hlavně zásahy prověřený letoun, avšak kapacita nádrží hasebních látek je oproti Jumbo Jetu téměř poloviční. Budoucnost ukáže, kdo je na tom lépe. Požárním nasazením neozkoušené, avšak dle testů naprosto spolehlivé a provozu schopné Jumbo, o kterém se sice z počátku hovořilo jen jako o bláznivém snu – když už konečně vzlétlo, byla zas proti němu cena za letovou hodinu, která dle skeptiků měla dosáhnout až 20 000 USD – či již dlouho používaný vodní bombardér Il-76?

Teď tedy něco k technickým parametrům Boeingu 747 SUPERTANKER. Nádrže na hasící směs jsou o objemu 20 500 galonů, tedy 77 600 litrů, to je vskutku létající rybník! Cestovní rychlost je 0,86 Machova čísla, čili dosáhne i na vzdálený požár za relativně krátký čas, pracovní rychlost při shozech ve výšce 500 stop, tedy 152 metrů na zemí, je 180 mil/289 km/h. Oproti v USA hojně používanému typu na hašení požárů, Lockhedu P3 Orion, jsou to opravdu nesrovnatelně lepší parametry. Orion verze dle verze do cca 12 000 litrů hasiva…

Jumbo je schopné účinně zasáhnout, resp. provést shoz na plochu o celkovém rozměru cca 2300 m2, Orion pouze na ploše necelých 200 m2. Voda se z Boeingu vypouští za pomoci čtyř trysek, každá má průměr 40 cm, při tlaku téměř 12 barů. Hasební směs či voda se však nemusí vypustit naráz. Jedno Jumbo zastane tedy práci za 7 malých letadel. Doba jeho opakované přípravy, tankování PHM, naplnění hasiva a vzletu dosáhne 37 minut. Obsluhu SUPERTANKERu tvoří 3–4 členové osádky. Co se týče technických parametrů samotného letounu, ty jsou naprosto shodné s běžným typem Boeing 747 – 200 F. Jinak v USA byl před lety již takhle velký hasící letoun vyvíjen. Jednalo se o typ DC-10. Projekt však nebyl nikdy dokončen, což je přesný opak SUPERTANKERu Jumbo Jet. Ten by již měl mít v současné době nezbytnou certifikaci o provozu. A to je problém u ruského stroje Iljušin, tomu ji úřady FAA odmítají udělit pro provoz v USA. Proč? To už by bylo na jiný článek a hlavně na jiném webu…

Ještě drobnost závěrem, SUPERTANKER při „bojovém“ letu spolupracuje s tzv. návodčím letounem King Air 90.

Info a foto: Evergreen, airliners.net, jetphotos.net, web