Ve směru úniku

Taky se někdy díváte v různých objektech, jak a kudy je značen směr úniku? Já ano a někdy se nestačím divit, co je dnes všechno možné.

Na základě toho, co často vídám v různých objektech, si dovolím drze tvrdit, že značení směrů úniku z budov je jednou z nejslabších parket našich současných projektantů, stavitelů a také všech odborně způsobilých osob, které se podílejí na tvorbě a realizaci jejich značení. Na vině ale nejsou jen všichni tito odpovědní. Svůj díl viny nesou obecné a dosti vágní právní předpisy všeho druhu, které v této otázce třeba jen tak obecně nařizují, aby byly značeny směry úniku tam, kde není přímo viditelný východ do volného prostoru. Jistě, máme zde také různé normy jako např. ČSN ISO 3864 nebo ČSN EN 1838, jenže mi tak trochu připadá, že si z nich nikdo nic moc nedělá. Podle mého zjištění patří mezi nejčastější neduhy:
- ledabylé lepení samolepek na únikových cestách (prostě se nalepí tam, kde to zrovna nejlépe vyjde),
- směrové šipky se skládají s různými nápisy,
- směrové šipky často ukazují na dveře, které s únikovou cestou nemají nic společného,
- na únikových cestách se používají zcela nevhodné nebo neodpovídající cedulky (např. panáček s dveřmi na schodišti apod.),
- použití cedulek směru úniku je v budově značně strohé (snad ve snaze ušetřit),
- někdy najdete značení směru úniku na obou stranách stejných dveří atd.

Jednoduše řečeno, značení směrů úniku z budov je další oblastí, kde by měli všichni odpovědní a problematiky znalí přidat.