Hasič nemá nikdy volno

Jak všichni dobře víme, práce hasiče se neomezuje jen na pevně stanovenou pracovní dobu. I v době volna musí být každý příslušník připraven reagovat na možné ohrožení a podle možnosti zasáhnout.

Přesvědčil se o tom i npor. Libor Hladík, vyšetřovatel pražských hasičů. Dne 15. 9. 2006 šel po ukončení směny přednášet dětem do jedné z modřanských škol. Během cesty po sídlišti si všiml, že z okna panelového domu vychází kouř. Zalarmoval hasiče a vyběhl do prvního patra hořícího domu. Z bytu slyšel volání o pomoc, tak vyrazil dveře a začal se plazit zakouřenou předsíní v ústrety volajícímu. V té chvíli část předsíně ale už hořela, žár a plameny mu uzavřely cestu vpřed. Na pokraji tepelného šoku a nadýchaný zplodin hoření se vyplazil zpět na chodbu, kde v již značně zakouřené chodbě řídil evakuaci občanů až do příjezdu hasičů. Ženu, která v bytě volala o pomoc, vyvedli až hasiči v dýchací technice.
Měla štěstí. Přežila.

Npor. Libor Hladík nebude za tento pokus o záchranu nijak viditelně oceněn. Vždyť vlastně splnil jen svou služební povinnost. Přesto bychom chtěli zřetelně vyjádřit, že právě takovéto činy naplňují slova služební přísahy skutečným významem.

mjr. Mgr. Vít Pernica, HZS hl. m. Prahy